„Nesu vám dokumenty od pana Bureše!“ znělo heslo agenta Babiše, dokládají historikové

Slovenský ústavní soud učinil loni v kauze spolupráce Andreje Babiše se Státní bezpečností průlomové rozhodnutí. Zrušil předchozí rozsudky, které daly zapravdu současnému českému premiérovi v demisi. V jeho prospěch svědčili bývalí důstojníci StB, kteří tvrdili, že si jeho spolupráci vymysleli.

Právě k jejich roli se soud vyjádřil. „Bývalí příslušníci Státní bezpečnosti nejsou důvěryhodní jako svědkové a soud by neměl na jejich svědecké výpovědi přihlížet,“ tlumočil rozhodnutí slovenského ústavního soudu právní zástupce Ústavu paměti národa Pavol Poláček.

Andrej Babiš tvrdí, že se Státní bezpečností nespolupracoval a kauza je kampaní proti jeho osobě. Archivy, které spolupráci agenta Bureše (právě tak mělo znít podle historiků Babišovo krycí jméno) s StB zaznamenávaly, byly v prosinci 1989 z rozkazu generála Alojze Lorenze částečně skartovány. Ústav paměti národa proto svazek rekonstruoval.

„Zjistili jsme postupně 12 spisů, které byly uloženy na různých místech. A co je důležité, bylo tam dalších 40 kontrolních podpisů kontrolních orgánů ze strany bývalých příslušníků Státní bezpečnosti na úrovni řídících důstojníků, vyšších důstojníků, vedoucích nebo ředitelů správy, dokonce na úrovni ministerstva,“ popsal předseda správní rady Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák.

Nábor U Obuvníka

V roce 1980 bylo Andreji Babišovi 26 let. Pracoval v podniku zahraničního obchodu Petrimex. V té době si ho StB vytipovala jako možného spolupracovníka a tehdy si o něm Státní bezpečnost také napsala krátkou informativní zprávu.

„Vyhodnocen jako snaživý, schopný pracovník, má však menší praktické zkušenosti z komerční práce. Jeho jazykové vlastnosti jsou na dobré úrovni. Po politické stránce pramen hodnotí pracovníka jmenovaného jako soudruha, který se v praxi přidržel hospodářské politiky KSČ a je oddaný našemu zřízení,“ čte v dokumentu ředitel archivu Ústavu paměti národa Lubomír Ďurina.

O dva roky později v kavárně U Obuvníka, dnes podnik nese název Dobrá nálada, byl Andrej Babiš naverbován k vědomé spolupráci, líčí historik Patrik Dubovský. „Já si myslím, že StB si vybrala tuto kavárnu, protože měla nejdelší otevírací hodiny, až do půlnoci. Byly tam oddělené boxy, kde se dalo pohodlně sedět a povídat si, aniž by vás někdo druhý slyšel, odposlouchával,“ míní.

„Státní bezpečnost měla připravený dokument o spolupráci, který měl budoucí agent Bureš podepsat v reklamní brožuře, která se asi ocitla na stole. Otevřeli to, on to vyndal, podepsali to a znovu to do toho vrátili, takže dodržovali určité konspirační metody,“ popsal Dubovský akt podpisu.

„Podle dokumentů, které jsou zachovány v jeho svazku, souhlasil s tím, že se přeřazuje do kategorie agent, takže do vědomé spolupráce. A zdá se, že i podle seznamu dokumentů, které se ve svazku zachovaly, přijal dobrovolný závazek ke spolupráci,“ konstatoval historik.

„Nesu vám dokumenty od pana Bureše!“

Andrej Babiš tvrdí, že závazek ke spolupráci nepodepsal. Dokument se nedochoval, mluví o něm ale jiné materiály, které popisují, jak schůzka probíhala: „Kandidát závazek po přečtení bez dalších otázek podepsal a souhlasil, aby bylo i nadále používáno krycí jméno Bureš.“

Ze spisového materiálu lze rovněž vyčíst další detaily z Babišovy spolupráce, třeba že byla StB spokojena s jeho zodpovědností či v kterém bratislavském bytě docházelo ke schůzkám. Nebo také heslo „Nesu vám dokumenty od pana Bureše“, prozradil Poláček Burešovu konspiraci.

„Naopak se nedochovaly vlastnoruční zprávy, korespondence tajného spolupracovníka, finanční doklady,“ jmenuje historik Dubovský a tvrdí, že zničena byla více než polovina spisu. „Státní bezpečnost měla eminentní zájem to zlikvidovat,“ je přesvědčen.

Není proto zřejmé, jaké informace měl agent Bureš přesně dodávat. Právě takové záznamy chybí. „Kontrarozvědná činnost tohoto druhu tajného spolupracovníka spočívala v tom, že v obchodě, v podniku nebo v zaměstnání získával informace, které mohly být proti režimu či mohly způsobit hospodářské škody, defraudaci nebo prostě krádeže,“ přiblížil historik Dubovský.

A proč vlastně StB svazek nezničila celý? „Podle mě si nechávali zadní vrátka. Kdyby se režim úplně nezhroutil, aby informační báze zůstala, ale zároveň v případě, že by režim skončil, nechtěli mít na lidi ponechané kompromitující materiály v archivech, které by získala nová vládní, demokratická garnitura,“ myslí si historik.

Nový dokument

Badatelé nicméně hledali v dalších svazcích, kde se vyskytuje agent Bureš. Ředitel archivu Ústavu paměti národa jich na stůl vyskládá osm, plus další dokumenty o zvláštních finančních prostředcích.

Reportéři ČT tak objevili dosud nezveřejněný dokument, který sepsal Jaroslav Hegedüs, muž, který Burešův spis osobně skartoval. Sepsal jej těsně po pádu komunistického režimu, na začátku roku 1990. Potvrzuje v něm, že Andrej Babiš byl dobrovolným spolupracovníkem StB.

„Prohlašuji, že v současné době mnou řízení tajní spolupracovníci byli získáni na základě dobrovolnosti. Tajný spolupracovník Bureš byl získán dne 11. 11. 1982 nadporučíkem inženýrem Šumanem za spoluúčasti kapitána JUDr. Mátraye. Tajní spolupracovníci nejsou donucováni ke spolupráci na základě kompromitujících materiálů či jinou formou,“ stojí v dokumentu.