Po mnohaměsíčním čekání rozhodlo české ministerstvo vnitra o udělení mezinárodní ochrany osmici ze třicítky křesťanů, kteří v Česku požádali o poskytnutí azylu. V Číně patří praktikující křesťané mezi pronásledované náboženské skupiny, humanitární gesto českých úřadů ovšem přichází v době deklarovaného utužování přátelských vazeb mezi Pekingem a Prahou.
Pekingu navzdory. Praha nakonec udělila azyl osmi čínským křesťanům
Komunistická Čína sice formálně katolictví i protestantství uznává, na církve ale dohlíží tajná policie a další nelegální odnože křesťanského vyznání čínský systém přímo trestá. Zhruba sedmdesátičlenná skupina podala žádosti o azyl v roce 2016 s argumentem, že jsou v zemi kvůli své víře pronásledovaní.
Případ aktuální skupiny třiceti Číňanů žádající Prahu o ochranu byl o to delikátnější, že přišel v době deklarovaného oteplování diplomatických vztahů mezi Prahou a Pekingem, na kterém měl zájem jak prezident Miloš Zeman tak tehdejší vláda Bohuslava Sobotky, a panovala obava, že případné vstřícné gesto proti utečencům může oficiální čínská místa popudit.
Rozhodování českých úřadů o ochraně čínských věřících se proto vleklo, někdejší premiér Sobotka i jeho nástupce Andrej Babiš ještě v pozici vicepremiéra čelili kvůli případu interpelacím a Sobotka předloni vyloučil, že by za prodloužením azylového řízení s čínskými křesťany byly politické tlaky nebo české zájmy v Číně.
Dosavadní praxe azylu pro Číňany nepřeje
Objevily se i informace, že Číňany hloubkově prověřují české tajné služby, které se zajímaly o to, jestli mezi nimi nejsou špioni, což se ale podle aktuálních informací týdeníku Respekt nepotvrdilo. Čínský tisk po provalení případu psal, že se skupina pouze za křesťany vydává a že jde o nelegální migranty.
Rozhodnutí o poskytnutí azylu nakonec začalo zasílat ministerstvo vnitra až po nástupu nové vlády ve čtvrtek a v několika případech azyl neudělilo. Dá se říct, že tak učinilo podle očekávání, protože mezi roky 1990 a 2016 získalo tuzemský azyl pouze sedmnáct čínských občanů. Naposledy šlo o šest osob v roce 2014. Přitom mezi roky 1999 a 2006 o azyl žádalo mnohem více čínských občanů než v aktuálním případě. Třeba v roce 2003 české úřady obdržely 854 žádostí.
Už ve středu média informovala také minimálně o dvou případech, kdy se odmítavé stanovisko zopakovalo, negativní stanovisko ale nakonec bylo podstatně širší. Podle aktuálních informací ministra vnitra Lubomíra Metnara (za ANO), které přinesl deník Právo, Praha azyl poskytla osmičce čínských obyvatel – dvěma mužům a šesti ženám. Dalších sedmdesát žádostí odmítlo. Zbylých čtrnáct Číňanů vzalo již dříve své žádosti zpět a Česko opustilo.
Záplava dokumentů a tajné služby
„Byly zjištěny a potvrzeny informace, že tyto osoby byly pronásledovány a hrozilo jim reálné nebezpečí, proto jsme jim azyl udělili,“ cituje Právo ministra v demisi. „Těch sedmdesát negativních rozhodnutí bylo vydáno proto, že materiály předložené žadateli byly důkladně prověřovány v zemi původu a nebylo zjištěno, že tyto osoby jsou pronásledovány státními orgány ve své vlasti.“
Délka azylového řízení byla ovlivněná více faktory. Do hry vstoupila i výše uvedená (ministrem již nezmiňovaná obava), zda se ve skupině nenacházejí čínští agenti, kteří by se prostřednictvím azylového řízení chtěli infiltrovat do tuzemské společnosti. „Vnitro využilo všech zdrojů k ověření těch lidí, zda s Českem nehrají nějaké hry. Ověřovalo to i přes české tajné služby,“ sdělil redakci Práva zdroj seznámený s výsledky šetření ministerstva.
Odstupující šéf vnitra ale mluví v první řadě o nestandardně vysokém počtu materiálů, které čínští běženci předkládali a které museli prověřit úředníci ministerstva vnitra. „Byly to stovky písemností, a vzhledem k tomu rozsahu i kvůli kapacitním možnostem našeho ministerstva to trvalo déle,“ podotkl Metnar.