Ale říkáme-li vláda, jedním dechem musíme dodat slovo opozice. Jsou rub a líc jedné mince, demokratického politického uspořádání. Oxfordský profesor Stein Ringen napsal v knize o vládcích a vládnutí toto: „V Británii je v poslední době za špatné vlády do velké míry zodpovědná žalostná opozice.“ Totéž platí v Česku, na Slovensku a v Maďarsku jakbysmet.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Moc ležící na ulici

K ústavní většině, která mu dává dalekosáhlé možnosti přeměnit Maďarsko v Orbánistán, dopomohlo šéfovi strany Fidesz naprosté selhání opozice. Její kandidáti v jednomandátových obvodech – v Maďarsku mají kombinovaný volební systém – nebyli schopni se domluvit na podpoře nejsilnějšího z nich. A tak Fidesz sbíral poslanecká křesla o pár hlasů. 

Na Slovensku vládne populista Robert Fico posledních deset let z dvanácti. Po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně a desetitisícových demonstracích ležela moc doslova na ulici. Nechopila se jí opozice – ale zase Robert Fico prostřednictvím loutkového premiéra Petra Pellegriniho. Slušné opoziční strany po celý krizový měsíc jen křičely a předháněly se ve vymýšlení důvodů, proč nemohou spolupracovat. A v průzkumech posílili extremisté. 

Přitom vloni udělala slovenská opozice výbornou zkušenost v krajských volbách. Spojila síly, postavila společné kandidáty a nejenže porazila župana-neofašistu Mariana Kotlebu v Banské Bystrici, ale pokořila i do té doby suverénní Smer – ve čtyřech ze šesti dalších krajů. Na celostátním smetišti se ale kohouti domluvit nedovedou. 

Maximální opatrnost je na místě 

V Česku si Občanská demokratická strana stále líže rány po skandálu Petra Nečase, který byl ovšem jen špičkou „odéesáckého“ ledovce. Piráti nemají žádné zkušenosti v nejvyšší politice, ČSSD je po vládě s ANO a volebním debaklu na samém začátku nejisté cesty k bývalé síle a slávě. Komunisté a Okamurova strana jsou stálým nebezpečím pro demokratický režim. 

A zbývají tři středové proevropské strany – lidovci, starostové a TOP 09 – které se tak tak dostaly do sněmovny a už příští volby je mohou poslat do politické nicoty. 

To je tedy celá opozice, vystihuje ji nevýraznost osobnostní i ideová, roztříštěnost a bezradnost tváří v tvář obratnému Andreji Babišovi. Případná vláda hnutí ANO samozřejmě není tím nebezpečím, jakým byl obludný Mečiarův režim na Slovensku, proti němuž se spojila celá opozice a porazila ho. Ale maximální opatrnost je po pár měsících vlády premiéra Babiše v demisi rozhodně na místě. 

Hledání české opozice

Vydrží-li preferenční kondice ODS a Pirátům, měli by si začít zvykat, že budou jednou základem příští vlády. A triumvirát starostové, lidovci a TOP 09? Na tuto otázku se tradičně odpovídá radou, aby se spojili. Jednotlivě jen těžko mohou nabídnout něco atraktivního, co by jim získalo podporu aspoň deset procent voličů. Společně by naopak mohli inkasovat prémii jako strany schopné dohody a jako skutečná alternativa k hnutí ANO a dostat se někam nad 15 procent preferencí. 

Ale při věcném pohledu do historie těchto tří stran i do historie jejich spolupráce, na jejich programy a množství osobních averzí je na místě spíše skepse. Plnohodnotné spojení lidovců, starostů a TOP 09 nebo aspoň dvou z nich se nepodaří ani do případných předčasných voleb letos na podzim, ani nikdy jindy. 

Za základ zodpovědné vážné opozice pak bude možné brát jen ODS, pokud ji neuchvátí její radikální křídlo, a Piráty, pokud se při nabírání zkušeností ve vysoké politice nerozpadnou. Jinými slovy: Andrej Babiš má nyní tolik důvodů obávat se opozice jako Viktor Orbán. 

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít