Ford Focus Mk1 (1998-2008): Extravagantní kompakt slaví dvacítku. Byl to bestseller!

Jméno Focus poprvé nesl prototyp roadsteru koncernového studia Ghia z autosalonu v Turíně 1992. U radikálního zástupce segmentu C se k němu modrý ovál o necelých šest let později vrátil. Produkční Ford Focus vystřídal velmi úspěšný Escort v roce 1998. Je pravdou, že ten se ještě dva roky vyráběl souběžně, takže jej nejdříve zcela nenahradil. Produkce osobních verzí v Halewoodu byla ukončena v červenci 2000, tedy alespoň pro evropské trhy, jinak pokračovala ještě další čtyři roky. V přímém porovnání však byly oba vozy doslova „nebe a dudy“.

Pravda, Escort vypadal zejména po poslední radikální modernizaci z jara 1995 hezky, skutečně zkrásněl a ztratil i tragický vnitřek. Postupná cizelace chyb čtvrté generace (modely jsou dnes značeny Mk5, Mk5b a Mk6) přinášela své ovoce, ale.. Technicky zkrátka už poněkud zaostával. A Ford si nemohl dovolit zaspat proti konkurenci, kterou dodnes reprezentují hlavně Volkswagen Golf a Opel Astra. Beztak už na ni tenkrát dost ztrácel, vždyť v době debutu Escortu Mk5 na podzim 1990 se ještě prodávaly Golf II a Kadett E!

Obliny střídají nové hrany

A byl pozadu i před více než dvěma dekádami. Golf IV se přece představil na IAA ve Frankfurtu 1997, Astra G sice také, ale její prodej začal až o půl roku později. Ford tedy z hlavních hráčů zaujímal s odstupem poslední místo: svůj výsledek projektu CW170 přivezl poprvé do Ženevy 1998 a ještě pouze na předpremiéru. Veřejnost, ať už odborná, či laická, byla hodně překvapena. Zariskovat s filozofií New Edge designu, kterou přinesla v roce 1996 první generace minivozu Ka, v životně důležitém segmentu kompaktů chtělo pořádný kus odvahy.

Projektovým manažerem byla mimochodem žena, Rose Mary Farenden ze Severního Irska.

Futuristický Focus, který navrhl vskutku mezinárodní tým - Australan John Doughty a Francouz Claude Lobo pod vedením Američana Jacka Telnacka, každopádně vzbudil emoce. Názory na jeho tvary se různily, ale byly zcela určitě originální, to jim nešlo upřít. S odstupem času lze říci, že se povedly, jen zadní stěna s koncovými světlomety zakomponovanými do sloupků u hatchbacků vypadala poněkud prázdně. Na druhou stranu zaujaly výrazné prolisy blatníků.

Čtvero karoserií

Interiér se nesl v odvážném stylu exteriéru, snažil se vzít si inspiraci z křivek původního, v úvodu zmíněného konceptu. Sice mu novináři často vytýkali nižší kvalitu, ale na plasty auto nejezdí. K dispozici byly tří- a pětidveřové hatchbacky, ke kterým se zakrátko přidaly nepříliš oblíbené sedany a naopak populární kombi, kabriolet zůstal jen ve fázi prototypu. Nejběžnější karosářské verze se zvětšily oproti Escortům na délku jen o necelé 2 cm, dnes je k neuvěření, že auto nižší střední třídy měřilo na konci milénia 4,15 m, tříprostorové karoserie pak 4,36 m a kombi 4,45 m.

Široké byly zhruba stejně, vyrostly však také do výšky (až k 1,46 m) a hlavně, rozvor se natáhl z 2525 na 2615 mm. Extravagantní design si vyžádal nutnou daň v podobě redukce základního objemu zavazadelníku hatchbacků z z 380 na 350 l. Po sklopení zadních sedadel se do něj vešlo 1205 l, sedany měly 490 l s možností rozšíření, praktická kombi pak 520-1580 l a rovnou podlahu.

Jízdně dokonalý

A technika? Největší změnou oproti Escortu byla zadní náprava. Zatímco odcházející bestseller (hlavně Britové by mohli dlouho vyprávět) měl klikovou s vlečenými rameny a torzně poddajnou příčkou, konstruktéři Focusu vsadili na Control Blade. Tato víceprvková konstrukce zajistila perfektní jízdní vlastnosti, neboť kombinovala výhody dvojitých lichoběžníkových závěsů a vlečených ramen. Práce na jejím vývoji vedl Richard Parry-Jones. Ovladatelnost (Focus používal hřebenové řízení s posilovačem) byla zaručena, ale ani cestující nedostatkem komfortu netrpěli. Místa uvnitř bylo také dost.

Co se skrývalo pod kapotami, které se otevíraly pouze klíčkem po odklopení loga na přední mřížce? Zpočátku šestnáctiventilové čtyřválce Zetec SE 1388 cm³/55 kW (75 k) a 1596 cm³/74 kW (100 k), které doplňovaly větší osmnáctistovka (1796 cm³/85 kW/115 k) a dvoulitr Zetec E (1988 cm³/96 kW/130 k). Všechny byly čtyřventilové s rozvodem DOHC. Turbodiesely se dostaly do nabídky až později. K pětistupňovým manuálním převodovkám se přidaly jako alternativa čtyřstupňové automaty, ale pouze v kombinaci se šestnáctistovkou a dvoulitrem. Podle provedení vozy vážily od 1125 do 1390 kg a měly mimochodem 55l nádrž.

Také v naftě

Výroba radikálně tvarované novinky se rozběhla v červenci 1998, skutečně oficiální světovou premiéru si pak odbyla v podzimní Paříži a prodej odstartoval v listopadu. To už měla za sebou i soudní spor. Německé vydavatelství Burda totiž zažalovalo modrý ovál kvůli totožnému názvu s jedním jeho periodikem. Neuspělo. Prestižní titul evropského Automobilu roku (Car Of The Year) 1999 si Focus odnesl určitě zaslouženě.

Příznivci nafty se museli od února 1999 spokojit s přeplňovaným agregátem OHC řady Endura alias TDDi, z objemu 1753 cm³ nabízel 66 kW (90 k) a jeho konstrukční původ bychom našli v raných osmdesátých letech. V srpnu téhož roku přišla na trh i slabší verze s 55 kW (75 k). V nárazových testech Euro NCAP získal Focus čtyři hvězdičky.

Standardní výbava obsahovala už od počátku čtyři airbagy, ABS, centrální zamykání, elektrické ovládání předních oken, dalo se připlatit za klimatizaci, tempomat, vyhřívané sedačky, palubní počítač a. ESP. Nejvyšší stupeň nesl tradiční jméno Ghia, někde se ale na druhou stranu prodávala i holátka bez centrálu a s okny na kličky. Během šestileté evropské kariéry byla k mání i spousta limitovaných edic, paleta verzí se postupně rozrůstala a lišila dle trhů, stejně jako obsah jednotlivých stupňů.

Bez oranžových směrovek

Nejvýznamnějším rokem v životopisu první generace Focusu je ale letopočet 2002. V samém jeho úvodu se začal prodávat modernizovaný model představený již na podzim 2001. Lišil se jinou mřížkou chladiče s orámováním v laku karoserie, oranžové blikače se přesunuly z nárazníků do hlavních světlometů, v kabině byla modifikována středová konzola, a grafika palubních přístrojů. Turbodiesely TDDi konečně nahradily modernější TDCi řady Duratorq, objem 1,75 l jim zůstal, byly ovšem výkonnější (74 KW/100 k a 85 kW/115 k). Do příplatkové výbavy se dostaly třeba navigace, xenonové výbojky a samočinná klimatizace.

Dočkali se také milovníci sportovní jízdy. Focus ST170 s vyladěným nepřeplňovaným dvoulitrem byl jen předskokanem, byť čísílko prozrazovalo přibližný výkon motoru v koňských silách (oficiálně 127 kW/173 k). Byl určen spíše pro sportující tatínky, kteří si mohli užívat v manuální převodovce Getrag o kolečko víc, sedadla Recaro, bi-xenony a automatickou klimatizaci. Nenabízel se totiž pouze jako třídveřový, ale i v pětidveřové variantě a dokonce jako kombi! Dodnes používaná zkratka znamenala Sports Technology. ST uměly zrychlit z klidu na stovku za 8,2 s a jely 216 km/h. Po čtrnácti, šestnácti letech jsou docela vzácné, ale překvapivě přijdou na velmi rozumné peníze – ve více než slušném stavu na 60 až 100 tisíc korun.

Cosworth a R

Ford zužitkoval své úspěchy v mistrovství světa rallye (ještě o nich bude řeč) a po výše zmíněném předkrmu představil chuťovku - Focus RS. Vlastně, on všechny předtím po dlouhé tři roky napínal, protože se na výstavách objevovaly různé prototypy. Například už v lednu 1999 v Los Angeles modrý třídveřový Focus Cosworth s decentním spoilerem na lichých dveřích, dvoulitrovým přeplňovaným čtyřválcem Zetec-E o výkonu přes 200 koní, tedy správně 147 kW, pětistupňovou manuální převodovkou MTX-75, samosvorným diferenciálem GKN, sníženým podvozkem Eibach, nastavitelnými tlumiči Koni, osmnáctipalcovými hořčíkovými koly a brzdami Brembo se čtyřpístkovými třmeny.

Cosworth neměl pohon obou náprav. Kokpit se chlubil sedačkami od Recara a hliníkovými pedály. Stroj vyvinuli u Cosworth Racing spolu s divizí Ford SVE (Special Vehicle Engineering). Focus R z mezinárodní autoshow v Montrealu v závěru téhož roku se od něj lišil jen stříbrným lakem.

Rally Sport

Na autosalonu v Birminghamu 2000 ukázal modrý ovál první prototyp RS, předprodukční auto se představilo na IAA 2001. Říjen 2002 znamenal uvedení nejostřejšího Focusu do prodeje, původně se měl mimochodem jmenovat Racing Focus, ale z marketingových důvodů byl zvolen návrat legendárních písmen. Dvoulitr Duratec dostal turbodmychadlo Garrett s mezichladičem a podařilo se z něj vyždímat 158 kW (215 k). Nejen to, kované hliníkové písty, tvrzená ventilová sedla, výfukové ventily plněné sodíkem a nerezové potrubí představovaly velmi milé zpestření.

Fanoušci starších Escortů RS Cosworth ohrnovali nos, ti měli ve svých motorech minimálně 162 kW a hlavně: jejich miláčci zabírali na „všechny čtyři“. Pohon obou náprav Focus RS taktéž postrádal, ale i přesto šlo asi o nejzábavnější ostrou předokolku, jakou kdy kdo vyrobil. Hlavně díky samosvornému mechanickému diferenciálu Quaife ATB, který zvládl přerozdělovat točivý moment (až 310 N.m) mezi obě kola.

Přenášel jej jinak vlastní „pětikvalt“ přes spojku AP Racing. RS jezdily na pětipaprskových „osmnáctkách“ OZ, pod kterými se skrývaly větrané kotouče s třmeny Brembo. Disciplínu 0-100 km/h zvládly delší, širší a nižší (4,18 x 1,77 x 1,46 m) vozy s vytaženými blatníky a tvrdšími tlumiči a pružinami Sachs za 6,4 s a rychloměr se zastavil na čísle 232. Pilot a spolujezdec si hověli v anatomech od Sparca potažených kůží a Alcantarou. Do listopadu 2003 se v německém Saarlouis zrodilo 4.501 vozů výhradně v modré metalíze. Šlo o číslovanou limitovanou edici, 2.147 z nich skončilo v Británii, u nás si je koupilo za minimálně 1.145.000 korun pouhých sedm klientů. Šťastní majitelé ale museli za volanty myslet na pořádnou turbodíru jako u závoďáků a podle toho zacházet s plynovým pedálem.

Na rychlostních zkouškách

Focusy WRC se úspěšně účastnily mistrovství světa v automobilových soutěžích. Ty na rozdíl od RS čtyřkolku měly a v útrobách jim vrčely jiné motory, dvoulitry (1991 cm³) DOHC s 221 kW/300 k a 550 N.m. Používaly sekvenční skříně X-Trac (dnes se firma píše moderně „Xtrac“) s šesticí rychlostních stupňů a brzdy od Bremba. Vážily 1230 kg a z klidu na stovku sprintovaly během 4,2 s. Debut sice dopadl neslavně, oba vozy byly v Monte Carlu 1999 diskvalifikovány po triumfu Colina McRae kvůli nelegálním vodním čerpadlům, ale dále už vyhrávaly...

Vzhled rallyeových speciálů byl později modifikován dle faceliftu produkčních verzí. Evoluční okřídlený Focus RS WRC 03 z dubna 2003 (debutoval na Novém Zélandu) však připomínal spíše brutální monstra skupiny B. Měl 80 % nových dílů včetně lehčí karoserie, pevnější trubkové klece a motoru Cosworth Duratec R, konstruktéři pod vedením Christiana Loriauxe se opravdu vyřádili. Auta se natáhla až na 4,44 m!

Prestižní jezdecký šampionát zůstal první generaci Focusu zapovězen a toho značkového se dočkal až nástupce. A to se za volanty vystřídala taková esa jako vzpomínaný Colin McRae, Carlos Sainz nebo Markko Märtin. Skot získal celkem devět vítězství, Estonec pět a španělský „El Matador“ dvě. V polovině minulé dekády se mezi továrními piloty objevil i Čech Roman Kresta, z dalších jmenujme třeba Piera Liattiho, Pettera Solberga, dva Françoise: Delecoura a Duvala a v neposlední řadě Mikka Hirvonena. Okruhové vozy německého týmu Hotfiel Sport se objevily v sezónách 2003 a 2004 i v MS cestovních aut, ty samozřejmě neměly ani turbo, ani čtyřkolku. Rolanda Asche, který usedal za volant jednoho z nich, asi netřeba představovat.

Za Atlantikem

První Focus byl sice vyvíjen hlavně v Evropě, jednalo se však o celosvětové auto. Jeho severoamerická kariéra začala v říjnu devětadevadesátého, tam v showroomech nahradil místní Escort s původem v Mazdě 323. Od nám dobře známého vozu se lišil přídí s jinými směrovkami a pozičními světly v masce. Používal čtyřválce 2,0 l CVH/82 kW (112 k) a 2,0 l Zetec-R/95 kW (129 k), sportovní provedení SVT (Special Vehicle Team) mělo pod kapotou tentýž agregát se 125 kW (170 k), šlo o zámořskou obdobu ST170. Americké specifikace byly díky mohutnějším nárazníkům delší (4,27-4,53 m), pětidveřové hatchbacky na sebe ovšem nechaly dva roky čekat. Focusu patřil i titul severoamerického Auta roku 2000.

Zadokolka RS8 z lasvegaské tuningové výstavy SEMA 2003 ukrývala trochu jiná střeva“: převrtaný pětilitrový DOHC V8 původem z Mustangu spojený s pětistupňovou převodovkou Tremec. Celohliníkový motor vyladěný divizí Ford Racing Performance Parts dával 313 kW (426 k) a 502 N.m. Ten si mohli později zájemci koupit zvlášť pro závodní účely, stejně jako kit k přestavbě svého Focusu na zadní pohon. Ale i on byl určen jen na okruhy a nikoli pro běžný provoz.

Konceptů Focusu se v USA objevilo více, třeba „dodávka“ Made In Detroit., nebo okřídlený FR200 s přeplňovaným dvoulitrem (227 kW/309 k) a předním pohonem (2000), dále jmenujme SVT Competition (2001), ZX3 Mobility Show Car a Hot Wheels (2002) či Performance (2003), tunil je třeba i Saleen. Sériová verze zde vydržela až do sezóny 2007, zatímco evropská kariéra Focusu první generace skončila nástupem tvarově o dost usedlejší a nudnější druhé v srpnu roku 2004. Tehdy se americké modely podrobily faceliftu ve stylu Mondea Mk3 a palubní deska ztratila svou extravaganci. Za redesign byl zodpovědný Larry Erickson, techniku měl na starosti John Sidelko. Auta poháněly dvoulitry Duratec s 97 a 101 kW (132, respektive 137 k), větší 2,3 l dávaly 108, v případně sportovnějšího ST pak 113 kW (147/154 k).

Úspěšná dekáda

Kromě Saarlouis a španělského Almussafes nedaleko Valencie vyjížděl první Focus i z továren ve Valencii venezuelské, argentinském Buenos Aires (General Pacheco) filipínském Santa Rosa, ruském Vsevoložsku u Petrohradu, čínském Čchung-čchingu a ze závodu Ford Lio Ho Motor na Tchaj-wanu. Severoamerické modely vznikaly ve Wayne (Michigan) a mexickém Hermosillu (stát Sonora). V USA se zkoušely elektrické sedany s palivovými články, v Evropě jezdily sériové modely na zemní plyn a v Brazílii s šestnáctistovkami na bioethanol. Zde se prodávala tato řada ještě v roce 2009, výroba v Argentině ovšem skončila už v předchozí sezóně.

Evropskou specialitou byly užitkové verze: dodávky na bázi kombi s lehce zvýšenou střechou a zaslepenými okny, respektive třídveřové dvoumístné hatchbacky. Obchodní úspěch úvodní generace byl kolosální, šestkrát po sobě se stala nejprodávanějším autem světa (1999-2004). Nebylo divu, vždyť jen na starém kontinentu si ji kupovalo i přes půl milionu zákazníků ročně, třeba v sezóně 2000 536 a o rok později dokonce 558 tisíc. Celkově se zrodily více než 4 miliony exemplářů.