Horník šedesátých let neměl příliš zdravotních jistot - malá zranění se ignorovala či se na ně pouze „načůralo“, jak se uvádí v dokumentu. Odklid mrtvol se řešil tiše a stoicky, přičemž hlavním pomocníkem při něm byly lahve rumu pro odklízející. Těžké hornické helmy rozdíraly kůži a způsobovaly těžké ekzémy. Voda na pití byla nevalné kvality a plná uhelného prachu. Povinné respirátory se rychle zadýchaly a jejich životnost nebyla obzvláště velká. K úmrtím docházelo běžně tak jednou či dvakrát do roka.
Ačkoliv „zubatá“ šachty obcházela, hornické řemeslo nebylo jen o čekání na ni. Bylo také o tradicích, soudržnosti, pitkách a samotných rodinách havířů. Víte například, proč si horníci uhelně černé kruhy pod očima nechávali i po vyfárání z šachty? Přesně takové kruhy měl v Dukle 61 i mladý Petr Šlachta (Oskar Hes). Film ale vysvětlení nepřináší, takže zde musí nastoupit dvojdílný dokument Černé zlato, který přináší unikátní vhled do tradic havířského řemesla.
Dukla 61: chyby a zanedbaná bezpečnost. Soudruhům se o 108 uhořelých a udušených nehodilo mluvit |
Odpověď, kterou zprostředkoval v týdnu divákům, se vlastně sama nabízí. Horníkům do okolí očí sedal prach, který se dal těžko smýt. Ti se za něj nestyděli, naopak. Přijali jej za znak příslušnosti ke svému řemeslu.
  |
Faktografické informace se v dokumentu prolínají se vzpomínkami pamětníků. Právě osobní prožitky jsou ale do určité míry slabinou dokumentu, protože výpovědi o konkrétních událostech si občas protiřečí. Dá se to chápat, neboť každý ze zúčastněných si věc pamatuje jinak, ale je otázka, jestli se pak Černé zlato dá označit za faktografický dokument.
Ondříček jako Bezruč. Dukla 61 je mistrně natočená havířská tragédie, která se obešla bez patosu |
Vedle dramatické Dukly 61, kterou mnozí nazývají televizní událostí sezóny a lamentují nad tím, že ji Česko nemůže vyslat na velké filmové festivaly, působí Černé zlato v pozici nedomrlého sourozence, který nemá co nabídnout. Síla Černého zlata tkví právě v Dukle 61 a jejím úspěchu. Zatímco Ondříčkův film bude díky své nadčasovosti a diváckému úspěchu stále vyhledávaným materiálem, Černé zlato pravděpodobně zapadne do videotéky a bude se vysílat jen při významných výročích.
Je to samozřejmě škoda, neboť jde o dokument zajímavý a informačně nasycený, ale svůj ortel si podepsal právě provázaností s Duklou 61 a také tím, že nenabízí přidanou hodnotu v porovnání se zbytkem dokumentární produkce.
