Kde se bere české vejce? V přeplněných klecích, kde zkrvavené slepice bez peří oklovávají tlející mrtvoly

„Pocit, když tam vejdete, je, jako byste vlezl do nějakého obrovského stroje, který vás každou chvíli spolkne a už nevyplivne,“ líčí své dojmy z klecových velkochovů aktivista, který zubožená zvířata tajně zdokumentoval a přál si zůstat v anonymitě. Celkem se dostal do čtyř míst. „Každý člověk má nárok na to, aby viděl, jak to za zdmi chovů vypadá,“ vysvětlil, proč veřejnosti videa předkládá.

Farma Libotenice

Mezi živými slepicemi leží jedna mrtvá, ostatní po ní šlapou a oklovávají ji. O kousek dál se rozkládá slepice v pletivu. O patro níž další. Ve sběrných pásech jsou vejce napadená roztočem čmelíkem kuřím.

Klece v libotenické farmě jsou naplněné na maximum. Podle platné směrnice má slepice nárok na prostor o trochu větší, než je papír formátu A4. „Po nějaké době už se to na nich hodně podepíše. Pak je vidět to, co je vidět na záběrech, jsou oškubané, jsou zraněné, spousta z nich umírá,“ popsal autor videí.

„To určitě nemohlo být od nás,“ okomentoval obsah záběrů majitel Farmy Libotenice Arnošt Maiwald. Když byl ujištěn, že záběry byly pořízeny v jeho firmě, sdělil, že neví, jak na to má reagovat. „Pravidelně provádíme kontroly, každodenně. Asi bychom museli vědět, že se něco takového děje,“ dodal.

Drůbežárna Čeperka a Farma Svinčany

V drůbežárně poblíž Hradce Králové žijí slepice ještě stísněněji. Za červenou plentou by měly mít soukromí na snášení vajec, ale nemají. Některé slepice jsou poraněné, jedné například chybí oko. I zde jsou roztoči čmelíci. A opět mrtvé slepice v různém stadiu rozkladu. Některé leží mezi ostatními dle všeho už několik dní.

Drůbežárna v Čeperce patří Michaelu Schubertovi, který vlastní i další kontrolovanou farmu ve Svinčanech nedaleko Pardubic. Jde o největší natočenou halu. „Když tam vejdete, sevře vás tíseň. Před sebou máte několikapatrové nekončící řady klecí, ve kterých jsou desetitisíce zavřených zvířat, která po vás zvědavě koukají,“ vybavil si autor záběrů.

„Nemyslím si, že by něco bylo dělané špatně. Já se vám nebudu telefonicky k ničemu vyjadřovat,“ okomentoval situaci ve svých chovech majitel Farmy Svinčany a Drůbežárny Čeperka Michael Schubert.

Druko Střížkov z Babišova fondu

V chovu, který patří do skupiny Agrofert ve svěřenském fondu designovaného premiéra Andreje Babiše (ANO), vypadají zvířata nejzuboženěji. I v tomto chovu leží mrtvé slepice a živé je oklovávají. Některá těla jsou relativně čerstvá, některá se evidentně rozkládají již déle.

Slepice jsou apatické a na světlo kamery příliš nereagují. Po těle jim zejí otevřené rány a téměř nemají peří. „S nadsázkou se dá říct, že některé jsou opravdu oškubané tak, jako když si koupíte v obchodě kuře. Podmínky pro slepice jsou extrémní,“ upozornil autor záběrů na chov Druko Střížkov.

Společnost Agrofert odmítla záběry komentovat, pokud jim je Česká televize nezašle. To redakce pořadu 168 hodin učinila. Vyjádření na kameru mluvčí Agrofertu Karel Hanzelka odmítl. V e-mailu následně zpochybnil pravost natočeného materiálu.

„Z poskytnutých záběrů není patrné, kdy a kde byly pořízeny. Nemůžeme potvrdit jejich pravost, protože technologické prostředí pro chov slepic je v mnoha provozech v podstatě identické. Jsme přesvědčení, že může jít o podvrh. Může jít o záběry z jiné firmy, které jsou vydávány za náš chov. Náš areál je hlídaný a uzavřený. Autoři videa nemohli mít možnost se dostat dovnitř,“ napsal Hanzelka.

• Autor záběrů si do každé farmy přinesl noviny, aby nebylo pochyb o datu natáčení, a GPS lokátor, který ukazoval jeho pozici. Souřadnice na záběrech odpovídají poloze všech tajně natáčených chovů. Celkem během 10 měsíců vzniklo asi 10 hodin obrazového materiálu, přičemž v některých místech se natáčelo opakovaně. Veškerá videa jsou k dispozici zde.

Státní veterinární správa: Takhle slepice žijí

Záběry si prohlédl i ředitel odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Státní veterinární správy Petr Šafrán. Na materiálech si povšiml jen dílčích pochybení. „Slepice takhle v těch chovech žijí,“ přiznal s tím, že uhynulá zvířata by v klecích samozřejmě tlít neměla.

„Chápu některé oponenty, že tento chov není úplně ideální, že někdo může mít výhrady. Na druhou stranu, je to koncentrovaný chov, v podstatě až průmyslová produkce s cílem zajistit potraviny pro lidi,“ předložil Šafrán ke zvážení i opačnou optiku.

„My už tomu ani neříkáme chov slepic. My tomu říkáme živočišná výroba a výroba vajec. Jako by ty slepice vlastně už ani nebyly důležité,“ oponuje zakladatel iniciativy Slepice v nouzi Petr Dobrý. Ten dává ptákům z klecových velkochovů druhou šanci. Místo toho, aby šli po roce života na porážku, je vykupuje a rozdává lidem.

„Když se slepice z klecáků pustí, tak se bojí i šlápnout na trávu, protože to v životě neviděly, a mají paniku z většího prostoru. Ale velice rychle se dají dohromady a můžou potom na svobodě žít klidně dalších pět i více let,“ sdělil Dobrý.

Západ od klecí ustupuje

V Evropě se v poslední době klecové velkochovy ruší. Odstupují od nich v Belgii, Dánsku, Německu, Lucembursku, Maltě, Nizozemsku, Rakousku, Švédsku či Velké Británii. V těchto zemích podíl vajec z klecových velkochovů klesl na méně než polovinu.

„Česko je výrazně pozadu. Pořád skoro 90 procent slepic žije v malých špinavých klecích. A naše kampaň Jak to snáší upozorňuje, že v klecových chovech slepice nemají podmínky pro svoje přirozené chování,“ vysvětlil koordinátor kampaně Pavel Buršík.

Klecové velkochovy lze nejsnadněji nahradit halovými s podestýlkou, kde mají slepice více volnosti v pohybu a o trochu lepší životní podmínky. Obaly vajec v obchodě vypadají všechny stejně, z jakého chovu vejce pochází, však lze poznat podle čísla, které je přímo na vejci.