Před rokem se stal David Pastrňák (22) nejmladším držitelem Zlaté hokejky v historii, teď je prvním hokejistou od roku 2008, který titul nejlepšího českého hokejisty obhájil. Naposledy se tenhle kousek povedl Jaromíru Jágrovi. „ Je pro mě obrovská čest. Nehrajete hokej pro ceny, ale proto, že mě to baví, to se u mě nemění. Vážím si toho ocenění ale hodně,“ vykládal útočník Bostonu.
Fórky z Davida Pastrňáka padaly v průběhu celého galavečeru, když se podílel v první části na moderování, i když pak oficiální část skončila a přišel na rozhovor mezi novináře jako vítěz. K tomu byl ale dojatý, cítili jste, jak si váží, že trofej přebral před Milanem Novým, Vladimírem Martincem nebo Dominikem Haškem. „Bylo tady hodně lidí, kteří toho v hokeji strašně moc dokázali. Je pro mě pocta být vedle nich.“
Vypadalo to, že jste si užil každou chvíli na pódiu, jako byste mohl celou show pomalu moderovat. Připravoval jste se nějak?
„Ne, bohužel improvizace, kéž bych se nějak nachystal. (usmívá se) Byla to sranda, nějak to dopadlo, snad to nebyl trapas.“
Nebyl. Vybaví se nějaký nejsilnější moment celé sezony?
„Stoprocentně zápas číslo 7 proti Torontu v play off. Byl jsem nervózní, nemohl spát. V téhle situaci jsem ještě nebyl. Ale jakmile jsem vlezl na led, lidi nás hnali, bylo to zpátky. Ale řeknu vám, jedno, když jsme dostali první gól, hned jsem si myslel, jak se hroutí svět. Přitom je to ale jenom hra... Vyhráli jsme nakonec, postoupili, to bylo něco neskutečného, kolik emocí se sešlo v jednu chvíli. Parádní zážitek, krása sportu.“
Jaká je první reakce, když jste první hokejista po 10 letech, který obhájil vítězství ve Zlaté hokejce?
„Je to hodně příjemné, ale taky dost nezvyklé. Odmalička vyhráváte týmové ceny, jezdíte po turnajích s celým týmem a radost je pak, když se něco povede, mnohem větší. Neradujete se sám, ale s dalšími 20 kluky. Kdybychom hráli odmalička tenis, bereme individuální ceny, takhle jsou pro nás spíš nezvyklé.“
A takže ty další týmové jsou jaké?
„No, začal bych Stanley Cupem. Pak bych chtěl vyhrát mistrovství světa, olympiádu, Světový pohár... A to by asi stačilo.“ (směje se)
Nejlepší hokejista Česka. Jak to vlastně zní?
„Vůbec by mě to dřív nenapadlo. Jsem za to ocenění ale hrozně rád, opravdu si toho cením. Ta trofej mi říkala, že posledních pár let nebyla na nějakém hezkém místě, tak ji někam vyvezu, prý se jí u mě líbí!“
Vladimír Martinec mi říkal, jak ho baví se na váš hokej dívat. Hodně tohle pro vás znamená?
„To je strašná čest, když tohle říká takový člověk. Je obrovská pocta, když jsem tady mohl být mezi bývalými reprezentanty, legendami. Už před vyhlášením jsme s prohodili nějaké slovíčko... Hokej byl dřív jiný, ale mentalita hráče by měla být pořád stejná. Doufejme, že se nic nezmění.“
Druhý v anketě skončil Jakub Voráček. Co mu řeknete, až se uvidíte na banketu?
„Je skvělý hráč, který táhl Flyers celou sezonu, oběma nám vydrželo zdraví, to je základ. Měl výjimečně dobrý ročník. Jsem za to moc rád.“
Vy pořád házíte vtipy, jak odpočíváte, nemyslíte na hokej. Jde to vůbec?
„Mám hokej už v hlavě, vždyť jedu teď poslední týden volna. Takže se mi pomalu chce brečet, když si vzpomenu, jak přes léto budu v posilovně. (usměje se) Ale ne, tak to je. Hokej mě pořád hodně baví, letní přípravu nemám nějak extra rád, ale vždycky ji propojím s fotbalem a tenisem, zpestřím si ji. Půjde to.“
Jaké máte plány pro další dny?
„O víkendu jedu na Moravu na akci Kuby Voráčka. Pak mě čeká Wimbledon, na který pojedu jako fyzioterapeut Kristýna Plíškové. Ve volném čase tam budu trénovat, pokud teda Kristýna nebude potřebovat odbornou radu. Až se vrátím, půjdu do plného tréninku.“
Chodíte na nějaké fyzioterapeutické kurzy, kdyby náhodou potřebovala pomoct?
„Připravil jsem si doping, po kterém se určitě nezraní. Hodím jí to do pití, aby byla v pohodě a já nemusel nic dělat. (smích) Dělám si samozřejmě srandu. Už se tam moc těším a věřím, že to dopadne dobře.“
