Jeho rozhodnutí nejdřív určitě letět a pak rozhodně neletět nebyla totiž volba, jestli podpoří názory, se kterými třeba nesouhlasí. Byla to volba mezi izolací českého názoru a schopností jej obhájit.

V neděli v Bruselu žádné rozhodnutí nepadlo. Pouze se sešly státy, kterých se migrace především týká. A s nimi také ty, které jsou minimálně ochotné podílet se na debatě o řešení alespoň zčásti výhodném pro všechny. Protože kompromisní řešení ve svém zárodku obnáší ústupek všech zúčastněných stran.

Dozvěděli jsme se tak, že například Francie a Itálie se stále přou, kdo má koho právo poučovat v oblasti solidarity a zodpovědnosti. Měřítkem má být počet běženců, které jedna nebo druhá země přijala. Slyšeli jsme také evergreen evropského řešení, které upřednostňuje německá kancléřka. A už obligátní výzvu jižních států Evropské unie, aby s nimi solidaritu sdíleli všichni.

Chorál různých názorů doplnila výzva Bulharska uzavřít zcela hranice. Byť s douškou, že u těch námořních je to obtížné. A tak se debata stočila k novince. Tedy táborům pro uprchlíky a migranty vně i uvnitř unie. Pak už klasika. Sladění azylové politiky a zamezení druhotnému pohybu azylantů. K dobru dal francouzský prezident názor, že státy nepodílející se, tedy státy Visegrádu, by měly být finančně trestané. 

Samota v postkomunistickém skanzenu

Tomu přizvukovala velká část ostatních, byť méně okatě. U nás se zmínila i slova Emmanuela Macrona, že V4 summit bojkotovala. Jiný názor říkal, že nebojkotovala, nýbrž dala jasně najevo, jak je jí tíživá situace jiných jedno. Hlavně když se oni zajímají o její ekonomický rozvoj skrz evropské peníze.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

To vše zcela jistě a správně musí každému znít jako babylonská změť jazyků a hlavně názorů. Důležitý je ale jiný aspekt dané věci. V prostředí volné výměny názorů totiž jasně zazněly názory na vhodné řešení otázek spojených s migrací. Zástupci účastnických států si mohli nacvičit argumentaci vůči názorům, se kterými souhlasí i nesouhlasí. Sladit noty a s pomocí svých úředníků se připravit na unijní summit, který propukne ve čtvrtek.

Tomu se říká přidaná hodnota, které je možné dosáhnout, pokud někdo dokáže poslouchat i postoje, s nimiž se neztotožňuje. Finální výsledek setkání byl, že je možná užší spolupráce jen některých států. Těch, které najdou průsečík v otázce, která se jich týká.

Nelze samozřejmě očekávat, že by snad náš šéf Strakovy akademie řekl něco jiného, než co říká pořád. Tedy své „ne“. Ale mohl se i za nás připravit. A také předejít dalšímu nebezpečí - pokud spolu totiž skupina jiných států začne více spolupracovat, vyžaduje to nastavení společných mechanismů. A od těch je jen kousek ke koordinovanému postupu i v dalších oblastech.

Je totiž určitě jen náhoda, že setkání se zúčastnili primárně ti, kteří už k jádru Evropské unie patří, nebo k němu aspoň patřit chtějí. My jsme si svůj směr zvolili a se zbytkem Visegrádu si můžeme prozpěvovat hit skupiny Mňága a Žďorp. Tedy, že i cesta může být cíl - byť by to byla izolovaná samota v postkomunistickém národoveckém skanzenu.