Tohle rozhodně není obyčejný Rapid: Škoda K-Rapid dostala v Británii motor z Roveru

V 80. letech se škodovky s motory vzadu v Británii staly terčem mnoha vtipů, nicméně svoje zákazníky si nejen díky nízké ceně našly. O kupé Rapid nemluvě, i když všichni dobře víme, že to žádný sporťák nebyl. Čtyřválcovým motorům vzadu jaksi chyběl výkon. To se později někteří majitelé snažili řešit zástavbou silnějších agregátů jiných značek. Takové auto samozřejmě postrádá historickou hodnotu, nicméně na škodováckém srazu mezi všemi ostatními laděnými kousky jistě zaujme. Nedávno se v Albionu prodával Rapid 136 se „srdcem“ Alfa Romeo.

K mání byl ještě i jiný kousek. Dostal název K-Rapid. Proč je vpředu ono písmenko? Místo čtyřválce OHV 1289 cm³ s 46 kW (63 k) jej totiž pohání dvouvačková šestnáctistovka DOHC K-Series z Roveru 400 druhé generace. Za kanálem jich jezdily spousty, takže je snadno dostupná. A hlavně po modifikaci dává dvojnásobek, tedy 92 kW (125 k). Motor má zapalování Megajolt a karburátory z Yamahy FZS 600, pro každý válec jeden. Není tedy divu, že hodnota ze sériových 82 kW (112 k) decentně vyskočila. Zajímavé je, že je spojen s původní pětistupňovou přímo řazenou převodovkou Škoda. Auto prý příliš nepřibralo, původní Rapid 130 vážil na dnešní dobu muších 890 kg.

Konverzi provedl v roce 2010 člen Škoda Owners Clubu Great Britain Kieran Jackson. O dva roky později jej prodal kolegovi. Lee Humpheson se vrhl na další modifikace. Barva Performance Blue znají majitelé ostrých fordů, pochází totiž z katalogu modrého oválu. Původně byla škodovka černá, tahle barva se v Británii nabízela běžně, my jsme si ji museli odepřít až do Favoritů a Formanů Black Line. Lee nalakoval rapida skutečně kompletně včetně podlahy.

Kabina má sice základ v originálu, ale sportovní volant, výdechy ventilace z Audi TT včetně chromovaných rámečků a kolíky zámků dveří z Octavie RS. Tedy pardon, na Ostrovech jí říkají vRS, aby neměl okřídlený šíp problém s Fordem. To malé véčko znamená „victory“ (vítězství). Když jej tovární tým začal používat před nějakým čtvrtstoletím na soutěžních speciálech, automobilka vykládala, že jde vlastně o háček nad S. Možná marketing, ale v tomhle případě vtipný a půvabný.

Pod hlavou našlo místo nové těsnění, takže největší problém motoru od Roveru eliminoval, tohle byla jeho tradiční bolístka. Lee dále vyměnil vodní čerpadlo. Při přestavbě se snažil zachovat základ originálu, ale modifikace provedl v co nejlepší kvalitě. Vůz se sice dávno nachází v nepůvodním stavu, ale zároveň se neztratí ani v současném provozu, není mu brzdou a je určitě spolehlivější. Opičku z vnitřního zpětného zrcátka majitel nesundal, i když jej nabídl loni na podzim dále.

Podařilo se mu modré kupé prodat novému majiteli. Tím je od 19. února letošního roku Ian Hill, další z fanoušků mladoboleslavské značky. Vůz koupil za 3149 liber, tedy v té době necelých 90 tisíc korun... a konečně vzal zasvé ten plyšový nesmysl.

Foto: Lee Humpheson, Ian Hill