A to až v nejzazší možnou chvíli: při penaltovém rozstřelu.
„Moji kluci jsou jako vojáci, kteří se chtějí bít za vlastní zemi, jenže je propustili těsně před bitvou,“ přiblížil kouč Čerčesov. „Chtěli jsme pokračovat.“
„Pokutové kopy jsou loterie. A taky trochu osud. Přesto naši chlapci bojovali, jsem sice zklamaný, ale nesmírně hrdý,“ prohlásil kontroverzní ruský ministr sportu Vitalij Mutko pro agenturu RIA Novosti.
Největší fotbalový úspěch samostatného RuskaPsal se rok 1966 a čelným představitelem Sovětského svazu byl Leonid Iljič Brežněv. Fotbalisté tehdy uspěli na mistrovství světa v Anglii, kde poprvé a naposledy postoupili do semifinále a skončili čtvrtí. V samostatné ruské historii od šampionátu v roce 1994 se sborná na turnaji představila čtyřikrát. Třikrát ani nepostoupila ze skupiny, až letos, před domácími fanoušky, sahala po semifinále. |
Skončila ruská pohádka, možná spíš sci-fi. Vždyť na postup domácí reprezentace mezi nejlepších osm týmů by si ještě před třemi týdny vsadil opravdu málokdo. Nikdo jí nevěřil.
I když... „Já od první vteřiny, kdy jsem tenhle tým složil, věděl, kam míříme,“ prohlásil trenér Čerčesov.
Navzdory výkonům před šampionátem, které byly od Rusů žalostné: sedm zápasů bez vítězství.
„Musím uznat, že sborná nemá v poslední době dobré výsledky,“ vyjádřil jistou obavu i prezident Vladimir Putin, než velkolepou řečí v Lužnikách zahájil samotný šampionát.
A než ještě velkolepěji, jasným vítězstvím 5:0, zahájili turnaj samotní Rusové.
„Věřili jsme si, ukázali jsme, že jsme dobří a lidé to zjistili také: zamilovali si nás. Celé Rusko si nás zamilovalo,“ řekl hrdě čtyřiapadesátiletý kouč.
S týmem, který byl před turnajem v žebříčku FIFA až na sedmdesáté příčce, nejníž ze všech účastníků, došel mezi osm nejlepších. Porazil Egypt s obdivovaným Salahem, vyřadil španělské techniky a do posledního dechu se bil s Chorvatskem.
„Snažili jsme se. Makali jsme na sto procent, ale nestačilo to. Jsme zklamaní,“ hlesl Denis Čeryšev, se čtyřmi góly nejlepší ruský střelec na turnaji a dodal: „Jsme zklamaní.“
Jak by ne, když prohráli. Ovšem na to, co během mistrovství předvedli na hřišti, by měli být především pyšní.
