Článek
Pan Mirek je řidič kamiónu, žije ve východních Čechách. Před šesti lety volal do Práva s prostou otázkou: „Co mám dělat? Kvůli vlastní neuváženosti dlužím tři čtvrtě miliónu, doma dvě malé děti, exekuce už hrozí na domek, kde bydlíme s rodiči. A přišla mi nabídka od nějakých poradců za deset tisíc.“
Rada byla prostá: nechoďte do pochybných oddlužovacích agentur, které nemají reference, dopředu nikomu nic neplaťte, plaťte jen za výsledek a podejte k soudu návrh na oddlužení podle návodu na stránkách ministerstva spravedlnosti justice.cz.
V ČR je vyhlášeno 4,7 miliónu exekucí. To nemá v Evropě obdoby
Mirek to udělal. Domluvil se se zaměstnavatelem, ten mu ještě o něco zvýšil plat, když viděl, že se jeho loajální pracovník snaží.
Mirek byl jedním ze zhruba 20 tisíc dlužníků, kterým každoročně oddlužení u soudu projde. Pět let splácel 30 procent do insolvence přihlášených pohledávek, tedy necelý čtvrtmilión. Ročně to dělalo 45 tisíc, měsíčně necelých 3800 korun. A byl z exekucí venku.
„Splátky pak v tomto režimu ani nebolely, to se dalo zvládnout. Už jsem rok čistý, máme klidné spaní, osobní bankrot mi moc pomohl. A už nikdy neudělám, že bych si na vybavení domácnosti půjčoval,“ uzavírá Mirek.
Jeho příběh dopadl dobře. Jak ale odborníci upozorňují, mnoho lidí nemá za současných podmínek šanci, jak se z dluhů do konce svého života vyhrabat. „Dnes jsme v situaci, že máme dlužníka, který nikdy dluh nesplatí a nesplňuje podmínky pro insolvenci a zároveň je proti němu řada exekucí po řadu let,“ řekl ministr spravedlnosti Jan Kněžínek.
Evropský extrém
„Zatěžuje to celý systém, zatěžuje to dlužníka a výsledek je nikde,“ dodal ministr Kněžínek.
„Nejde o diskusi, která se vede, obrazně řečeno, za pět minut dvanáct, ale problém řešíme několik hodin po dvanácté. V ČR čelí exekucím téměř 900 tisíc lidí, na které je celkově vyhlášeno 4,7 miliónu exekucí. Jde o extrém, který nemá v Evropě obdoby,“ upozorňuje Martin Kovalčík z organizace Člověk v tísni.
Insolvenční novelou, která má dopomoci k oddlužení širokému počtu lidí, se v současnosti zabývá Sněmovna.
„Na předloženém návrhu pozitivně hodnotíme fakt, že odstraňuje vstupní bariéru 30 procent (splacení 30 procent dluhů během pěti let), což je pro zpřístupnění oddlužení klíčové. Podporujeme také myšlenku, aby dlužník po zaplacení 50 procent pohledávek byl oddlužen již za tři roky. Problematické však zůstává, jak postupovat v případech nižších než 30 procent úhrady pohledávek,“ říká Kovalčík.
Pokud se totiž dlužníkům nepodaří požadované minimum splatit, soud by mohl oddlužení zrušit a vše se vrátí na začátek. „S ohledem na to, že na dlužníka po celou dobu dozírá insolvenční správce, dává smysl přijmout řešení, které funguje ve většině zemí EU, tedy oddlužení bez limitu a nejdéle do pěti let,“ míní Kovalčík.
Splácí úroky, ne jistinu
„Odpouštět ale dlužníkům úplně vše je morální hazard. Každý není jako pan Mirek, spoustě z nich je to jedno a naučili se žít jen z melouchů, ani oficiální příjem už nechtějí,“ říká prezident České asociace věřitelů Pavel Staněk.
Podle některých odborníků je však jeden z hlavních problémů v tom, že zákonodárci dosud vůbec neřešili fakt, že přednost ve splátkách mají pořád úroky, úroky z úroků, sankce, a ne jistina. „Mnoho povinných tak sotva splatí to, co jim naskočilo, ale nic ze základního dluhu. Proto se z toho také určitá skupina lidí nemůže vymotat,“ je přesvědčen jeden z exekutorů.
Podle ministra spravedlnosti Kněžínka by nová legislativa měla do procesu vtáhnout věřitele, kteří se mají rozhodnout, zda jim exekuční řízení stojí za to. „Chceme zavést nějaký paušální poplatek na náklady exekuce, který by musel věřitel složit. Pokud by se do nějaké doby nepodaří vymoci nic, tak zase bude na věřiteli, jestli chce pokračovat v exekuci, ale pak bude zase muset složit nějakou částku na náklady,“ vysvětluje Kněžínek.
„Věřitel si bude muset položit otázku, jestli se mu vyplatí ty dluhy vymáhat. Dnes si takovou otázku pokládat nemusí,“ dodává ministr.