18°C
Karel Gott (79) v neděli dostal od Českého rozhlasu ocenění Zpěvák století a byl cenou potěšen a dojat. „Já zpívám víc jak půl století. Tak na tom asi něco bude,“ uznal se skromností sobě vlastní. Vždycky měl dle svých vlastních slov silné protivníky na poli umění, kteří mu šlapali na paty a postrkovali ho kupředu, například Waldemara Matušku (†76), Daniela Hůlku (50), Petera Nagye (59), Paľa Haberu (56) či Petra Muka (†45)… „To byli vždycky konkurenti, že jsem byl spokojen. Utkával jsem se s dobrými soupeři,“ shledává jistou drobnou řevnivost za přínosnou.
Největším rivalem pro něj byl hlavně Matuška, který ho často popichoval. „On mi říkal, tak podívej, ty se dřeš a jseš první, já dělám h…, a jsem druhej. Kdo myslíš, že si žije líp?“ zavzpomínal se smíchem. „Taková konkurence, jaká byla s Waldemarem, byla zdravá, taková inspirující. Já jsem na něj hodně myslel, v čem on je dobrej, v čem se líbí lidem, a co chybí mně, co on má. Tak jsme spolu tak soutěžili a v tichosti jsme se tomu smáli. A pak jsme vypadali, jako že se nemáme rádi. A to se musí ještě pak přikrmit,“ svěřil se reportérům se svou strategií.
Matuškovu hudbu přitom Gott obdivoval už z dob mládí, kdy ještě jako amatér zpíval v kavárnách Vltava a Alfa, a z rádia denně poslouchal Waldovy nahrávky. „Ne že bych záviděl, ale tiše jsem si říkal: Kéž bych tak někdy dostal takové původní písničky,“ svěřil se před lety v rozhovoru pro iDnes. Když se pak proslavil, v očích diváků ihned začali platit jako sokové. Gott byl pro ně poetickým a lyrickým tenorem, Matuška romantickým kovbojem s drsným barytonem. I proto se oba zpěváci, kteří už od pohledu platili za své protipóly, přátelsky pošťuchovali.
Karel Gott už má svou hvězdu slávy! Takhle se z ní radoval Aleš Brunclík
