Peugeot 206: Lvíček oslavil dvacetiny a pořád se vyrábí

Peugeot nahradil v roce 1998 mimořádně úspěšnou, šestnáct let produkovanou řadu 205 nástupcem, který dostal za typickou nulu šestku. Původně vůbec neměl přijít, protože vedení bylo přesvědčeno, že zákazníci budou vybírat mezi menší 106 a větší 306. Jenže mezi nimi zela takřka půlmetrová propast a ukázalo se, že taková strategie je mylná, značný kus koláče prodeje malých vozů na důležitých trzích západní Evropy uzmula konkurence, hlavně Volkswagen a Ford. „Lev“ se domníval, že tento segment už není ziskový. Jenže rychle vše přehodnotil, protože mu klesaly tržby... 205 už krok se soupeři samozřejmě držet nemohla...

Vývoj projektu T1 začal už ve čtyřiadevadesátém, pro nový model byla navržena platforma od základu a funkční prototypy se testovaly na okruhu Belchamp ve Valentigney. Investice 6,3 miliardy franků se určitě vyplatila. Šlo o první peugeot, který se dočkal digitálního zpracování, i když nechyběly ani skici a makety, ale virtuálně mohla automobilka simulovat všechno tak, aby vyhověla bezpečnostním testům.

Nejdříve koncept, pak série

Předskokanem sériových modelů byl už stříbrný koncept, který nesl místo posledního čísla srdíčko (přepisuje se jako 20Coeur). Šlo o předzvěst kupé-kabrioletu s elektrohydraulicky ovládanou pevnou skládací ocelovou střechou a francouzská automobilka se s prací Murata Günaka pochlubila už v Ženevě. Peugeot oživil tradici předválečného 402 Eclipse se systémem Georgese Paulina. V Paříži následoval debut produkční verze ve tří- i pětidveřovém provedení a k nim se přidala studie Escapade s dvojicí střešních oken a semišovými lemy blatníků i nárazníků. Tahle tak trochu víceúčelová stylovka se do sériové výroby nedostala. Běžné karosářské verze vynikaly půvabem, obliny byly efektní a lahodily oku. Hatchbacky z pera Gérarda Weltera měřily na délku 3835 mm, byly 1652 mm široké a 1426 mm vysoké. Podvozek s rozvorem 2442 mm představoval klasiku: vpředu vzpěry McPherson a vzadu vlečená ramena s torzní příčkou. Hmotnost začínala na 950 kg.

Hatchbacky měly zavazadelník o objemu 245 l, existovaly i třídveřové dodávky se zaslepenými zadními bočními skly.

Benzinové čtyřválce řady TU zastupoval při startu prodeje 10. září 1998 základní 1124 cm³ (44 kW/60 k/93 N.m). Následovaly větší 1360 cm³ (55 kW/75 k/113 N.m) a 1587 cm³ (65 kW/88 k/140 N.m). Příznivci nafty si mohli zpočátku koupit jen evoluci starého atmosférického dieselu řady XU, nyní coby DW 1868 cm³ s 51 kW/69 k a 130 N.m. Výroba se v alsaských Mylhúzách rozběhla už v květnu 1998. Výbavy nesly zpočátku názvy XR, XR Présence, XS, XT a XT Premium.

Dvě céčka

V lednu 1999 přibyla čtyřstupňová samočinná převodovka, která se dodávala jen se zážehovým motorem 1.6, jinak se montovaly výhradně pětistupňové manuály. Pro sportovní třídveřové modely GTi a S16 byl od dubna téhož roku určen dvouvačkový celohliníkový motor EW 16V 1997 cm³/99 kW (135 k)/194 N.m. Překonaly s ním o 10 km/h dvoustovku a z nuly na poloviční tempo akcelerovaly během 8,1 s. Příď se lišila další mřížkou, větším vstupem vzduchu v nárazníku a velkými mlhovkami. První moderní turbodiesel s přímým vstřikem a zkratkou HDi měl z objemu 1997 cm³ 66 kW (90 k) a 214 N.m, přišel na trh v květnu. V září následovala standardní montáž ABS.

V lednu 2000 změnily boční blikače barvu z oranžové na bílou, v červnu výbavu rozšířily kromě čelních i boční airbagy a rovněž nejlevnější modely dostaly otáčkoměr. Sériová verze kupé-kabrioletu CC přišla na trh v září 2000, objevila se na autosalonu v Paříži, od července už se rodily předprodukční kusy. Oproti hatchbackům narostla do šířky (1673 mm) a samozřejmě klesla k zemi (1373 mm), délku si zachovala. Peugeot pověřil produkcí karosárnu Heuliez v Cerizay, která vyvinula dvoudílnou střešní konstrukci. Osoby s výškou kolem 190 cm měly horní hranu čelního skla nebezpečně blízko hlavy, ale to byl takřka problém všech kupé-kabrioletů, prvek nad sedadly nemohl být příliš dlouhý, aby se dozadu složil. Beztak ho však řídily většinou mladé ženy, které jsou zpravidla menšího vzrůstu. 206 CC šla na dračku! Zážehový dvoulitr se musel přizpůsobit normě Euro 4, což mu přidalo lehounce na výkonu, stoupl na 101 kW (138 k) a opět se jej dočkaly GTi a S16.

Kombík

V březnu 2001 se objevil nový zážehový čtyřventilový agregát 1,59 l se 109 koňmi (80 kW) a 150 N.m pro sportovnější 206 XS. Nástupcem naftové devatenáctistovky se stal v září malý 1.4 HDi (1398 cm³/52 kW/70 k/153 N.m), objevily se úchyty Isofix pro dětské sedačky na zadních sedadlech, postupně rozšiřované do celé řady a 206 přešla ze sběrnic CAN na multiplexní elektrickou síť, což umožňovalo přesnější diagnostiku poruch v servisech. Záhy se ve Frankfurtu představil koncept sympatického kombíku SW (Sport Wagon či Station Wagon), ten se objevil v prodejnách v květnu následujícího roku. Originální koncové reflektory, které obepínaly zadní sloupky a zasahovaly hluboko do boků, zůstaly, praktické pětidveřáky měly i samostatně výklopné zadní okno. Natáhly se na 4028 mm a logicky byly i vyšší: 1460 mm, šířku měly shodnou s tří- a pětidveřovými modely. Listopad 2002 znamenal příchod brzdového asistentu.

Určitě si pamatujete na velmi vtipnou reklamu natáčenou v Indii, kdy si mladík přes noc doslova přebouchá svůj Hindustan Ambassador na dvěstešestku, jejíž inzerát viděl v časopise. S partou se pak předvádí před druhým pohlavím. Ženy přitom udiveně den předtím sledovaly, jak si ničí svoje auto narážením do zdi a k úpravě dokonce použil i slona. Spot režíroval v roce 2003 Matthijs van Heijningen, coby kreativci se na něm podíleli Roberto Greco a Giovanni Porro.

Facelift a RC

V únoru 2003 se Peugeot 206, tehdy nejprodávanější nové auto Evropy, podrobil diskrétní úpravě vizáže, dostal čirá přední světla, jinou grafiku těch zadních, velké logo na liché dveře místo kliky a nový přední nárazník. Byla upravena paleta barev a drobnou revizí prošla kabina. Nejvýkonnější variantou se v červnu stala RC s pětiložiskovým dvoulitrem EW laděným Lotusem včetně proměnného časování ventilů. Nabídla 130 kW (177 k) a 202 N.m. Maximálka 220 km/h a zrychlení z klidu na stovku za 7,4 s ji jasně zařazovalo mezi hot-hatche, červené pole otáčkoměru začínalo na číslici 7300. V Británii se jmenovala GTi180. Šlo konečně o skutečného nástupce 205 GTI.

Motor se chlubil modifikovaným sáním i výfukovým potrubím (o to se postarala společnost Mecachrome), převodovka dostala kratší odstupňování, zaměření vozu jasně naznačovaly přední sedačky Recaro v interiéru z kůže a Alcantary a kola byla standardně sedmnáctipalcová. Výbavu tvořily automatická klimatizace, hliníkové pedály, hlavice řadicí páky a víčko nádrže, dešťový senzor, chromované dvojité výfukové potrubí... Podvozek byl přizpůsoben výkonům díky tvrdším předním pružinám i tlumičům, torzní nosník vzadu dostal výztuhy z kombíku SW pro lepší stabilitu v zatáčkách, posílily i kotoučové brzdy, vpředu větrané. Peugeot tímto hot-hatchem slavil sportovní úspěchy na rychlostních zkouškách, o kterých ještě bude řeč. Cena byla stanovena na 21.500 eur, u nás stál na jaře 2004 669 tisíc korun. Prodávala se také speciální WRC Edition ve stříbrné a červené barvě.

Sedan

Pro modelový rok 2004 se v říjnu šestice vzduchových vaků stala standardem. Nový motor 1,36 l série ET se chlubil čtyřventilovou technikou, VVT, 88 koňmi (65 kW) a 136 N.m, následně byla vylepšena zvuková izolace. V dubnu 2004 se objevil nejvýkonnější turbodiesel 1560 cm³ s 80 kW/109 k a 245 N.m. Listopad téže sezóny znamenal další modifikaci bočních směrovek: bílé nahradily čiré a stále přísnější emisní normy si vynutily v lednu 2005. montáž filtru pevných částic do 1.6 HDi. 26. května téhož roku byla vyrobena pětimiliontá dvěstěšestka.

Poslední karosářskou variantou se stal v září 2006 4188 mm dlouhý, 1655 mm široký a 1456 mm vysoký sedan. Ten byl ale určen hlavně pro mimoevropské trhy, kde se těší klasické tříprostorové verze malých aut značné oblibě. Vývoj probíhal v designérském centru Iran Khodro, o němž také ještě padne zmínka. Latinskoamerická varianta nabrala na délku dalších 47 mm, vozy se nabízely ale i v severní Africe, Číně, Rusku, Rumunsku, Bulharsku a Turecku. V říjnu téhož roku se změnily názvy výbav hatchbacků na jednodušší Urban, Trendy a Sport. Třídveřová užitková 206 Affaire měla zadní skla jen zatmavená. V dubnu 2007 naopak skončila výroba CC.

Plus ve stylu 207

Radikálnější facelift přišel v únoru 2009. Ani po jedenácti letech produkce se dvěstěšestka nechystala do důchodu. Jen do názvu dostala znaménko +, změnila příď ve stylu nástupnického modelu 207, který se vyráběl od roku 2006. Tu reprezentovala výraznější maska s velkým logem lva, narostly i hlavní reflektory. Tvar koncových zůstal stejný, jen opět změnily grafiku. Palubní deska dostala horní díl a přístroje z dvěstěsedmičky. Tenhle facelift se příliš nepovedl, původní provedení je rozhodně hezčí. Peugeot chtěl konkurovat Renaultu a hlavně jeho značce Dacia.

V nabídce zůstaly už jen benzinové motory 1,12 a 1,36 l a turbodiesel 1.4 HDi. Ačkoli šlo o low-cost, auta měla v základu na starém kontinentu ABS, větrané kotouče vpředu, čtyři airbagy, výškově stavitelný volant i sedačku řidiče, dálkové centrální zamykání, elektrická okna, otáčkoměr, mlhovky, asymetricky dělené opěradlo zadní lavice a přípravu pro rádio. Modelový rok 2011 přinesl standardní ESP, který byl k dispozici dosud jen v balíčku s ASR, manuální klimatizací, elektrickými zrcátky a palubním počítačem, motor 1.4 HDi dostal záhy kvůli zavedení Euro 5 filtr pevných částic, čímž jeho výkon klesl na 50 kW (68 k).

206+ se pro Evropu vyráběla v Mylhúzách do 17. prosince 2012, přitom už v březnu měl v Ženevě premiéru model 208! Peugeot tehdy uvedl, že vzniklo přesně 8.358.217 kusů, nešlo však samozřejmě o konečnou cifru... Za dobu výroby na starém kontinentu se objevila řada limitovaných edic: luxusní a tradiční Roland Garros (květen 1999), Quiksilver (duben 2001), X-Line (říjen 2001, ta se v dubnu 2004 zařadila do běžné nabídky), Griffe (duben 2003), Pop-Art (listopad 2003), Fever (prosinec 2003), Style (květen 2004), GTi HDi (květen 2004), Xbox 360 (říjen 2006) a Génération (březen 2008). 206+ se dočkala edicí Urban Move (říjen 2010) a Sportium (červen 2011), ve finále v dubnu 2012 přišla další Génération. Akčních modelů bylo samozřejmě více dle jednotlivých trhů, svébytné dostal i CC, třeba ostrý GTi.

Rallye

Závodní kariéra Peugeotu 206 je velmi známá, hlavně ta v rallye. Tovární tým se vrátil s bílo-modrými vozy v sezóně 1999. Šlo o auta specifikace WRC s turbodmychadlem Garrett přeplňovanými dvoulitry DOHC o výkonu 300 koní (221 kW) a pohonem všech kol. Základní třídveřový hatchback ovšem nesplňoval požadavek FIA – délku přes 4 metry. Peugeot regule obešel na jaře 1999 výrobou 4005 mm dlouhé homologační série GT pro běžný provoz a mezinárodní automobilová federace mu to uznala, což nelibě nesl Seat, který své neúspěšné „wéercéčko“ odvodil z dvoudveřové Córdoby SX. Silniční GT poháněl dvoulitr s 99 kW, nárazníky, které auta prodloužily, pocházely z katalogu německého Zenderu. Standardně se montovala šestnáctipalcová kola místo „patnáctek“.

206 Gran Tourisme WRC se šestistupňovými sekvenčními převodovkami postupně měnily barvy na stříbrno-červenou kombinaci Totalu a červeno-bílou Marlboro (2003), ale hlavně vyhrávaly. Fin Marcus Grönholm získal dva tituly mistra světa v letech 2000 a 2002, značka samotná dokonce tři. Hlavně on a Gilles Panizzi, ale i Harri Rovanperä a Didier Auriol vyhráli celkem 24 soutěží. Peugeot vyvíjel ale také krotší speciál S1600 se čtyřválcem 1,59 l/147 kW (200 k), soukromníci s ním jezdili od roku 2001. Vozy této třídy neměly ani turbo, ani čtyřkolku. Dvěstěšestky se objevily i v rallyekrosu, CC pak ve francouzské ledové Trophée Andros a na okruzích ve značkovém poháru.

Mimo Francii

Produkce Peugeotu 206 probíhala i v chilském Los Andes (od května 1998 do roku 2004, také pro Mexiko a Kolumbii), britském Rytonu (červenec 1998-12. prosinec 2006, továrna zděděná po Chrysleru poté uzavřena), argentinském Villa Bosch u Buenos Aires (od července 1999) a francouzském Poissy (říjen 1999-2009). Čínskou specialitou byl Citroën C2 z Wu-chanu. S nám dobře známým extravagantním hatchbackem neměl kromě platformy společného vůbec nic, jen logo s dvojitým šípem a „čumák“ v designérském stylu tehdejších modelů druhé slavné značky koncernu PSA. Vznikal od ledna 2006 do sezóny 2013 v továrně společného podniku Francouzů a Dongfengu.

Svébytnou kariéru prožila 206 v Brazílii. Zpočátku se od svých sourozenců vyráběných jinde ve světě prakticky nelišila, produkce v Porto Real začala již v dubnu 2001. Základní litrový čtyřválec, který se montoval prvních pět let a nikde jinde bychom jej v nabídce nenašli, vyvinul konkurenční Renault! Čtrnácti- a šestnáctistovky uměly spalovat zde tradiční bioethanol. Svébytnou verzi představovalo oplastované a zvýšené kombi Escapade (s původní studií téhož názvu samozřejmě nemělo nic společného). V srpnu 2008 přišel radikální facelift podobný pozdějšímu „plusu“. Ale v souvislosti s tím i změna názvu na 207, používal se záhy i v Číně, v sousední Argentině navíc s přídomkem Compact.

Přitom bylo jasné, že jde pořád o 206, dva nápadné otvory pro přívod vzduchu, které měla vpravo (z pohledu osob v kabině) před čelním sklem už od začátku, zůstaly zachovány. Sedan se v zemi kávy jmenoval Passion, evropská dvěstěsedmička se tu ale nevyráběla. Původně plánované jméno 207 Brasil vzbudilo negativní reakce v médiích, kritizováno bylo i samotné auto kvůli marketingu, Peugeot jej propagoval coby nový model a patřičně navýšil ceny, i když šlo jen o facelift. V roce 2011 přišly další stylistické změny reprezentované hlavně vodorovným žlábkem nad předním nárazníkem. Brazilská produkce skončila v prosinci 2014 spolu s odvozeným pick-upem Hoggar, ten měl premiéru v sezóně 2010, čínská v sezóně 2015 a argentinská až v prosinci 2016, pro ni dodávala některé pohonné jednotky motorárna v Jeppeneru. V období 2006-2010 vyjížděly dvěstěšestky i z továrny Naza Automotive Manufacturing v malajsijském Gurunu pod názvem Bestari. Indonéská Gaya Motor je montovala v Jakartě v období 2003-2006, rodily se také u Oferolu v uruguayském Barra de Carrasco. 206+ se zase vozily z Evropy do Chile, Mexika a Dominikánské republiky pod už zmiňovaným jménem 207 Compact.

Dodnes v Íránu

V íránské metropoli Teheránu vzniká licenčně 206 u IKCO (Iran Khodro) od dubna 2001 dodnes coby pětidveřový hatchback a SD (sedan), navíc se jedná o verzi s prakticky původním vzhledem. Čtyřdveřová IKCO Runna ale dostala svébytný design přední a zadní části. Na začátku této dekády se vyráběla i 206+ jako 207i, pak ale přišly ke slovu mezinárodní sankce, takže od konce roku 2011 do počátku letopočtu 2016 produkce stála. Celkem se prodalo už přes 10 milionů kopií celé řady a loňský odbyt přesáhl 170 tisíc aut. Příběh malé lvice zdaleka nekončí!