Mercedes měl na začátku 80. let hned řadu nápadů, jak bojovat s vysokou spotřebou paliva u svých luxusních modelů. A zrovna koncept Auto 2000 přivedl na svět několik myšlenek, které jsou dnes využívány stále častěji.
Mercedes-Benz pro nové milénium. Takto v roce 1981 německá automobilka nazývala svůj nadčasový koncept Auto 2000, který byl navržen v rámci stejnojmenného vládního projektu německého ministerstva pro vývoj nových technologií. Po děsivém dopadu ropné krize v 70. letech totiž měly nejen automobilky dobrou motivaci přivést na trh mnohem úspornější modely, jež by omezily svou žíznivost po hektolitrech paliva.
Pro Mercedes bylo rovněž důležité, že své nové technologie nebude prezentovat v malém ekonomické krabičce na kolech, ale opravdovém „Medvědovi“ se vším luxusem, pro něž byla značka tak známá. Přestože se dnes mohou taková čísla zdát šílená, cílem bylo uvést komfortní „limuzínu“, která by s hmotností maximálně 2150 kg nespotřebovávala více jak 11 litrů paliva na 100 kilometrů.
K úspornému chodu se inženýři vydali několika cestami. První z nich byl samotný tvar karoserie označený jako Kammback s nízkým profilem a prodlouženou aerodynamickou, prosklenou zádí. Podobný styl ostatně přivedly i jiné automobilky, u Mercedesu se tímto zajistil poměrně slušný koeficient odporu vzduchu 0,28 Cx. Zajímavostí byla i razantně skosená příď vozu a taky stěrače schované v A sloupcích.
Pod přední kapotou uvedl Mercedes celkem trojici různých motorizací jakožto portfolio možných technologií pro úspornější jízdu. Asi nejtradičněji vypadal koncept s benzinovým 3,8litrovým osmiválcem. Jako úplnou novinku však používal systém vypínání válců při nízkém zatížení motoru. Z osmiválcového Mercedesu tak mohl být při courání městem pouhý čtyřválec. Zde byla průměrná spotřeba udávaných 9,3 litru na 100 km. Cíl splněn.
Ještě více „eko“ ale zněla varianta Auto 2000, která využívala menší naftový šestiválec o objemu 3,3 litru s přeplňováním dvojicí turbodmychadel. Tímto pomyslným „downsizingem“ se každopádně snížila průměrná spotřeba na 7,5 l/100 km. Oba motory přitom produkovaly přibližně stejných 110 kW (150 koní) a sílu přenášely na zadní kola skrze čtyřstupňovou automatickou převodovku.
Poslední řešení pohonu bylo ovšem nejzajímavější. Mercedes totiž do konceptu usadil plynovou turbínu, která se vyznačovala mnohem čistějším spalováním paliva, absencí vodního chlazení, kompaktnějšími rozměry, nižší hmotností a také prý zajišťovala „příznivou charakteristiku nárůstu točivého momentu“.
Podrobnější technické detaily o turbíně v Mercedesu již odvál čas, podobné ústrojí, avšak fungující jako generátor pro elektromotory, chtěl ale v nedávné minulosti uvést také Jaguar v supersportu C-X75. Z fáze pouhé myšlenky a následného konceptu se ovšem systém do produkce nikdy nedostal.
A stejný osud potkal i koncept Auto 2000 od Mercedesu. Experimentální turbína tak byla spíše předvedením absolutních možností vývojového centra automobilky, přičemž na obří čtyřdveřové „kupé“, jak by ho dnešní marketingové oddělení nazvalo, bylo taky ještě celkem brzo.
Pro Mercedes byl každopádně jeho výtvor pojízdnou laboratoří, která nakonec předpověděla určité konstrukční i designové prvky a systémy využité v pozdějších letech. Kromě systému vypínaní válců nebo rozšíření dvojitého přeplňování v produkci, bylo Auto 2000 vybaveno i digitální přístrojovou deskou, mělo bezpečnostní nárazníky „šetrnější“ k chodcům a zádržný systém pro děti na zadních sedačkách.