18°C
Bylo o vás napsáno i řečeno mnoho, ale vy osobně se k tomu příliš nevyjadřujete. Proč?
„Nemám potřebu poskytovat rozhovory týkající se mého soukromí. Od počátku zveřejnění našeho vztahu s Felixem se záměrně publikovaly a publikují informace o mém životě a o mně bez mého vědomí, které se nezakládají na pravdě.“
A jaká je pravda?
„Tyto články v drtivé většině vychází z nepravdivých vyjádření Dagmar Patrasové, která ochotně a vytrvale zásobuje tato periodika. Evidentně si zájem médií užívá a tím, jak se o mně často ráda vyjadřuje, mi paradoxně dělá reklamu, o kterou já ale vůbec nestojím. Bohužel má potřebu zasahovat mi stále do soukromí i jinými hanlivými způsoby.“
Jak to snášíte?
„Přes všechny překážky jsme to s Felixem společně ustáli. Náš vztah trvá již 4,5 roku, z toho téměř dva roky žijeme v jedné domácnosti. Je krásné usínat a probouzet se každý den s tím, koho máte rád.“
Trápí vás fakt, že nemáte pochopení u rodiny pana Slováčka?
„Jsem velmi ráda a vážím si, že mne přijala a drží nám palce Felixova první rodina – Felixova první dcera René a její mamka, bratr Jaroslav s partnerkou. To, jakým způsobem k tomu přistupují jeho další dvě děti (Felix a Anna), trápí více Felixe. Samozřejmě bych byla raději, kdyby tomu bylo jinak.“
Podle prohlášení paní Patrasové a jejích společných dětí s panem Slováčkem jste ta, co jim rozvrátila rodinu…
„Ačkoliv jsem obviňována za rozpad Felixova druhého manželství s Dagmar Patrasovou, mé svědomí je čisté. Jejich vztah byl přes všechny informace v době našeho seznámení již mnoho let nefunkční. Naše situace se v mnohém liší od té, kdy před asi 33 lety sama Dagmar Patrasová narušila Felixovo první manželství.“
Jaká je tedy pravá příčina odchodu pana Slováčka?
„Tu zná jeho nejbližší okolí, pochopitelně i ony děti. Její zveřejnění by pro Dagmar Patrasovou rozhodně nebylo lichotivé.“
V tomto mi pravdu neodkryjete. Tak mi prozraďte, čím vás pan Slováček tak okouzlil?
„Najednou vám přijde do cesty někdo, kdo vás tím, co vyzařuje, naprosto ohromí. Felix má neuvěřitelné charisma. Těžko se to slovy popisuje. To se musí prožít. Obdivuji jeho nesmírnou píli a pozitivní povahu. Jeho lidskost, kdy se dokáže mile bavit se zdánlivě obyčejným nezajímavým člověkem, a za ta léta v showbyznysu nezpychl a je to stále ten obyčejný, ale talentovaný »kluk« z Malenovic s darem od Boha. A když hraje, tak mne ta krása znovu a znovu dojímá a mé srdce plesá.“
Přece jen je ale o 40 let starší, stačí vám energicky?
„Felix je bez nadsázky akčnější než leckterý mladý kluk. Obdivuji jeho skvělou fyzickou kondici a výdrž. Před čtyřmi lety mne dokonce naučil lyžovat a v ping-pongu mne téměř vždy porazí. Je inspirující. Občas mu říkávám, že je přírodní úkaz.“
Co společně nejraději podnikáte?
„Rádi cestujeme a díky tomu, že Felix často koncertuje v různých koutech naší země, máme vždy možnost zastavit a užívat kouzlo místa. Letošní prázdniny jsme si kromě ciziny užili převážně na chalupě nedaleko Třeboně. Jezdili jsme na kolech, koupali se v rybníku Svět, opékali špekáčky… Pohádka. Prostě nás to spolu baví, rozumíme si, učíme se jeden od druhého, máme stejný smysl pro humor, nasmějeme se a je nám spolu dobře.“
Ve vašem věku většina žen zakládá rodinu, plánujete miminko?
„V tomto jsem fatalista. Jestli to mám psáno v osudu, tak to tak bude. A když ne, bude to jinak.“
Pro vás osud přichystal povolání malířky. Nabízí se otázka, zda jste zaznamenala o své výtvory větší zájem poté, co jste partnerkou pana Slováčka?
„Jsem si plně vědoma toho, že část lidí, kteří si u mne objednali obraz, se o mně dozvěděla díky vztahu s Felixem. I přesto si stojím za kvalitou své práce.“
Jaká byla vaše cesta k malování?
„Pamatuji si, že už jako malá holka jsem ráda malovala a trávila nejraději čas sama a nejlépe v přírodě. Neměla jsem konkrétní profesní představu. Pro má přání neměli rodiče pochopení, a tím pádem je ani nepodporovali. Šla jsem studovat obchodní akademii, pro mne velmi vzdálený obor. V období puberty mne velmi zasáhla smrt mé mladší sestry.“
Co se stalo?
„Bylo to náhlé a tato tragická událost velmi ovlivnila můj další život a pohled na něj. Těžko jsem se s tím vyrovnávala. Mé dospívání bylo zahaleno bolestí, smutkem a hledáním.“
Mělo to nějaký vliv na vaši cestu za malováním?
„Podvědomě jsem si přála tvořit a přispívat světu něčím krásným a vědomě jsem věděla, že chci dělat profesi smysluplnou. Naplňuje mne pomáhat druhým lidem, dělat jim radost např. prostřednictvím své tvorby. Ráda zanechávám v lidech a věcech svůj otisk.“
Kdo vás v životě a malířství nejvíce ovlivnil?
„Tři muži mého života – děda, který mi byl moudrým učitelem, kamarádem a člověkem, jenž mi věřil. Druhým byl můj bývalý manžel, izraelský hudebník a skladatel – muž s velkým rozhledem a srdcem, kterého si vážím. Žili jsme spolu sedm let. A tím třetím, nejmilejším a nejmilovanějším, je Felix.“
Dnes už se jako malířka živíte. Jak jste došla až sem?
„Malování naplno přišlo v době, kdy jsem se spontánně v 23 letech vydala žít do Londýna. Našla jsem si práci v židovské restauraci. Díky tomu jsem měla možnost se seznámit s židovskou malířkou B. Jackson. Toto setkání považuji za osudové a krátce nato jsem začala studovat na The Institute. Měla jsem tam možnost poznat mnoho zajímavých lidí. Celkově mi to otevřelo nové obzory.“
Pak jste se vrátila do Česka?
„Ano a k výtvarnu mne ještě více přiblížil kurz arteterapie na Masarykově univerzitě v Brně. V roce 2014 jsem se učila malovat portréty v ateliéru skvělého malíře Jaroslava Platila. V té době zemřel náhle děda, což mne popostrčilo k přihlášení se na vysokou uměleckou školu do Prahy. Studovala jsem tam v ateliéru malby a grafiky. A v průběhu studia se mé sny začaly stávat skutečností.“
Máte talent v genech?
„Pokud vím, v rodině se malování nikdo profesionálně nevěnoval. Nicméně výtvarný talent se projevoval u mnoha členů rodiny, jak z taťkovy slovenské rodové větve, tak i z mamčiny strany, která sama umí nádherně malovat. Nyní má druhá sestra zúročí tento výtvarný rodinný dar na Jihočeské univerzitě.“
Prozradíte něco o rodičích?
„Jsou to krásní, dobří, poctiví a laskaví lidé. Navíc velmi zruční a talentovaní, se smyslem pro krásu a spravedlnost, s vřelým vztahem k přírodě a zvířatům.“
Pocházíte z jižních Čech, jak vás v životě ovlivnil tento kraj?
„Miluji českou krajinu, venkov, lidovou tvorbu, tradice a architekturu. A když tu krásu můžete sdílet s tím, koho milujete, tomu se dle mého říká opravdové štěstí. Jsem velmi ráda, že nejen tyto okamžiky mohu sdílet a prožívat s Felixem.“
Co vás kromě přírody a malování ještě naplňuje?
„Největší radost mám, když je Felix spokojený a šťastný. Ráda se o něj starám, a to pochopitelně i v situacích méně příjemných. Před dvěma lety o Vánocích byl vážněji nemocný. Pečovala jsem o něj s veškerou láskou a oddaností. Tehdy mne potěšil, když mi řekl, že takto se o něj starala naposledy maminka. Ta starostlivost a radost jeden z druhého je vzájemná. Felixovy lásky ke mně si velmi vážím a vnímám to jako dar jít životem společně s ním.“
Výtvarné počátky
Výtvarný život Lucie Gelemové započal u dětské kresby v kombinaci s akvarelem. V poslední době se opět více zaměřuje na malbu obrázků pro děti. Kladný a vřelý vztah k dětskému výtvarnému světu u ní zůstal od raných let. „Vyrůstala jsem na českých, lidových pohádkách a písničkách a rozvíjela svou představivost při poslechu těchto příběhů z gramofonu. Miluji vůni a dotek papírových knih. Pro mě nejbližším ilustrátorem je např. Karel Svolinský. V malířství mám jednoznačně nejraději tvorbu Josefa Čapka a ze zahraničí např. E. Muncha, T. Lautreca a Egona Schieleho,“ říká malířka, která je rovněž milovnicí lidové tvorby a sakrálního umění. Obdivuje ikony, obrázky svatých, zpodobnění křížové cesty, kostely, kapličky. „Tématu ukřižování jsem v minulém roce věnovala výstavu v polském městě Opole – ztvárnila jsem několik kreseb, maleb a grafik Ježíše a ukřižování,“ dodává Lucie Gelemová.
Výstavy
Lucie Gelemová doposud uspořádala 10 samostatných výstav. Pro rok 2019 připravuje výstavu na Soláni a v městské galerii v Netolicích. Převážnou část jejích prací můžete zhlédnout na webových stránkách www.luciegelemova.cz.
