Velikost zornice (otvoru v duhovce) se mění podle osvětlení. Funguje to stejně, jako clona u fotoaparátu. Dnes je to v našich mobilech automatický proces podobně jako v oku. Clona přístroje i zornice se rozšíří při nedostatku světla a zmenší (zúží) při větším osvětlení předmětů, které vidíme, nebo chceme fotografovat. V oku to zajišťují dva hladké svaly, jeden je kruhový stahovač (sfinkter) a zornici zužuje (tzv. mióza), paprskovitý roztahovač ji rozšiřuje (mydriáza).
Zeptejte se vědcůNeumíte si vysvětlit některé zákony přírody? Zajímá vás proč je obloha modrá, nebo proč si sova nemůže ukroutit krk? Zeptejte se vědců prostřednictvím rubriky serveru Lidovky.cz. Otázky posílejte na e-mail internet@lidovky.cz a do předmětu napište: otázka pro vědce a nebo položte otázku přes Twitter s hashtagem # otazkaprovedce. |
K rozšíření zornice dochází reflexivně nejen při malém osvětlení, ale i při stresové situaci působením autonomní (vůlí neovladatelné) sympatické inervace z krčního autonomního ganglia. K zúžení zornice dochází fyziologicky při vysokém osvětlení; větším zúžením trpí i starší lidé, kteří z tohoto důvodu hůř vidí za šera. Mnoho látek a drog zornice rozšiřuje, ale jen některé ji zužují.
Výrazně působí opiáty (někdy u kuřáků a žvýkačů tabáku i nikotin), nebo starší tricyklická antidepresiva a to působením protichůdné parasympatické inervace z ganglion ciliare, která ji zmenšuje. Anatomicky je ganglion ciliare shluk nervových buněk (tj. nervové ganglion), které se nachází v zadní části očnice v blízkosti zrakového nervu. Ganglion ciliare je zdrojem parasympatické inervace oka s postganglivými nervovými vlákny a neuropřenašečem acetylcholinem, který je zodpovědný za vznik miózy. Současně i za přizpůsobení čočky, akomodaci.
Drogy opiátového typu inhibují výlev noradrenalinu ze zakončení sympatiku na zornici rozšiřujcí paprskové svalovině a to prostřednictvím opioidních receptorů typu kappa. Ty sedí na nervových zakončeních (jsou to tedy tzv. autoreceptory) a přiškrtí vstup vápníku, nutného pro výlev vlastního neuropřenašeče noradrenalinu. Tím převládne najednou zužovací vliv kruhového stahovače, spouštěného acetylcholinem, který se pořád uvolňuje ze zakončení parasympatikého nervu.
V mozkových oblastech odměny a jinde je převaha jiných typů opiodních receptorů (hlavně typu mí), měnících výlev např. tlumivé GABA a pod. Na ně působí naše vlastní ochranné mozkové „opiáty“, endorfiny a enkefaliny, vylučující se hlavně z mozkového kmene při bolesti a námaze. Laikové jako rodiče nebo učitelé, a někdy dokonce i lékaři podle zornic poměrně snadno poznají, že synek nebo dcerka jsou momentálně „pod vlivem“.
Naopak, když účinek opiátů odezní, zornice se rozšíří. Je to podobné, jako když oční lékař „rozkape“ oko, aby mohl vyšetřit oční pozadí, většinou pilokarpinem či tropikamidem (dříve si herci před představením na osvětleném jevišti kapali atropin, aby jim zůstaly zornice rozšířené a měli „pronikavý pohled“), dočasnými tlumiči muskarinových receptorů právě po neuropřenašeč acetylcholin.
Opiáty odeznívají různě dlouho po podání. Poločas (doba snížení koncentrace na polovinu) může být 1–9 hodin. Například poločas morfia je dost individuální (2–7 hodin), kodeinu také (1–4 hodiny) a hydrokodonu až do 9 hodin. Samozřejmě odeznění závisí i na velikosti dávky. Stručně řečeno, důvodem zúžení zornic po požití opiátů je vůlí neovlivnitelná inhibice rozšiřovací paprskové svaloviny duhovky, této účinné clony naší oční kamery.
