Článek
Proč jste se rozhodl odejít z nejlepšího týmu světa k tomu dlouhodobě čtvrtému?
Byl jsem ve Finsku ředitelem elitních soutěží i trenérem reprezentace. A federace chtěla, abych dělal jen ředitele. Zrovna v tu dobu hledali Češi nového trenéra, kontaktovali mě a bylo to snadné rozhodování. Trénování je moje vášeň, proto jsem přišel.
Co se Finům vybaví, když se řekne Česko?
Emotivní lidé, dobré pivo a střed Evropy.
Je skutečně česká a finská mentalita tak jiná?
Typická představa je, že Češi jsou citlivější a emotivnější než Finové. Ale není to takový rozdíl, jste Finům podobní. Jasně, jazyk je jiný, vůbec netuším, o čem se hráči baví, což je pro mě možná dobře. (úsměv)
Možná bude lepší i při domácím šampionátu, že nebudete moct číst noviny, slyšet diváky…
Já vždycky během šampionátů už měsíc předem nečetl noviny ani jsem nevyhledával informace na internetu. A stejně to dělám i teď.
Umíte si představit, jaké by pro vás bylo, hrát s českým týmem o medaili proti Finsku?
Myslím, že by to nebyly velké emoce. Ano, první zápas na Světových hrách proti Finsku byl trochu zvláštní, nevěděl jsem, co čekat. Ale není prostor být sentimentální, je to prostě protivník.
Vy jste hrál na prvním mistrovství světa v roce 1996 jako hráč. Jak se florbal změnil?
Ten šampionát byl něco kouzelného, ve finále jsme vyprodali halu Globen pro 15 000 lidí. To nikdo nečekal, že by ve florbale bylo možné. Teď už se daří velké arény zaplňovat, máme profesionální hráče, lepší zázemí v klubech, víc tréninku… Udělali jsme velký krok dopředu.
Prosadili by se tehdejší hráči i dnes?
Neměli by žádnou šanci. Hra je mnohem rychlejší, fyzicky náročnější. Tehdejší zápasy vypadají jako zpomalené záběry, v porovnání s dneškem to je jiný sport.
