Článek
Máma, otec, Gábina a Laco žijí v zapadlé horské vesnici, kterou sníh pravidelně odřízne od ostatní civilizace. Otec-hrobník sní svůj malý sen o soukromé firmě, matka, bývalá ruštinářka se stále vřelým vztahem k „velkému bratru“, vyklepává na starém psacím stroji plamenná provolání k lidstvu. Dcera Gabriela upadá občas do transu, v němž se jí zjevují Josef s Marií putující po poušti, k nimž hovoří aramejštinou. A její nápadník Laco, policista a náčelník Karpatských vlků, brání slovenské hory proti neexistující invazi uprchlíků. Do toho nečekaně přichází skutečná dvojice, o níž není jasné, jestli není vtělením svaté rodiny.
Klimáčkova devadesátiminutová hříčka dost přesně a nemilosrdně postihuje současnou společnost přimykající se v nejistotě k nacionalistickým autoritám a vymezující se proti všemu cizímu. Činí tak s humorem i poetickou obrazivostí, ale místy i s poněkud nesnesitelně proklamativní přímočarostí.
Režisér Šimona Dominik netlačí na aktuálnost ani bizarnost Klimáčkova textu, příběh vypráví jako jeden z mnoha, jež se mohly i nemusely stát, a to je jeho inscenace působivější. Opírá se o herecky vyrovnanou čtveřici, z níž největší prostor má Tereza Terberová jako křehká a citlivá Gabriela. Otce v přesně zvolené tragikomické nadsázce hraje Otakar Brousek ml., Matku urputně se držící minulosti Antonie Talacková. Nacionalista Laco je už v textu trochu jednostrunnou karikaturou, z níž o mnoho víc nedostane ani herec Ondřej Kraus, mladá posila vinohradského souboru.
Ve Studiové scéně sleduje vinohradská dramaturgie již několik let chvályhodný cyklus Česká (a slovenská) komorní hra. Klimáčkův adventní apokryf do něj dobře zapadá a snad si z něho diváci odnesou kromě zábavy i mírné znepokojení.
| Viliam Klimáček: Hrobníkova dcera (Zjevení) |
|---|
| Překlad Karel Král, režie Šimon Dominik, dramaturgie Barbora Hančilová, scéna Karel Čapek, kostýmy Petra Krčmářová, hudba Jiří Hájek. Česká premiéra 6. prosince ve Studiové scéně Divadla na Vinohradech. |
Celkové hodnocení: 70%