„Vymýšleli jsem tehdy jak obelstít bolševika, protože rock and roll se to nesmělo jmenovat. To bylo velice nebezpečné slovo. V roce 1957 byla velká aféra v Mánesu, kde po jednom tanečním večírku, na kterém se hrál rock and roll, všechny pozavírali. Stejně nebezpečné slovo byla coca-cola. To znamenalo, že vyznáváš americký způsob života,“ vzpomíná Sedláček.
Tehdy zpíval písničku The Big Beat, kterou převzal od Dona Langa. „Beat je označení pro výrazný rytmický základ moderní hudby, big je velký. Nám se to zalíbilo a protože Smetáčkovci měli Studijní skupinu tradičního jazzu, dali jsme si jméno Studijní skupina big beatu. Jelikož bolševik nevěděl, o co jde, tak nám to prošlo,“ líčí.
Do roka pak bylo podle Sedláčka v Praze asi sto bigbítových kapel a teprve mnohem později, až v devadesátých letech, se kuriózně začalo slovo Big Beat používat v Americe pro označení žánru; pro hudbu, kterou reprezentovaly kapely jako Prodigy nebo Chemical Brothers.
V roce 1962 přišel Sedláček do Semaforu, o pět let později zažil první tuzemský beatový festival, na jehož tradici nynější akce od loňska navazuje. V současnosti Sedláček zpívá za doprovodu skupiny Cadillac, na Koncertu legend se v rámci přehlídky objeví 16. prosince.
