Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kultura

RECENZE: Film za filmem. Co jste chtěli vědět o Woodym Allenovi a ještě něco navíc

Na začátku tohoto měsíce oslavil Woody Allen 83. narozeniny. Co až dosud jeden z nejdůležitějších a nejzábavnějších světových filmařů vytvořil, si lze připomenout v publikaci, která se pyšní tím, že jde o nejzevrubnější ilustrovaný rozbor Allenovy dosavadní tvorby.
  6:00

Svou úplně první filmovou scénu začal Woody Allen natáčet v den svých 29. narozenin, 1. prosince 1964. I to si lze připomenout v knize devětačtyřicetiletého britského filmového kritika Jasona Solomonse, která čtenáře zásobuje slušným, ale ne úmorným množstvím informací o každém z Allenových snímků.

„Cílem této knihy je zjistit o Woodym Allenovi vše, co lze, prostřednictvím jeho filmů, těch částí duše, kterým dovolil pobíhat (a příležitostně kráčet) kolem jako šílenci na filmových plátnech celého světa vždy jednou za rok, každoročně, od roku 1969,“ píše Jason Solomons na začátku knihy. Takový záměr se může zdát až příliš ambiciózní, vzhledem k tomu, že každému filmu je věnováno jen několik, byť solidních, stran. A snad i trochu scestný – proč koneckonců usilovně preparovat z filmů informace o osobě jejich tvůrce, když tím, co je podstatné, jsou především právě ony filmy.

Herec Woody Allen a herečka Kirsten Stewart přicházejí na zahájení festivalu v...
Woody Allen si povídá s herečkou Juno Templeovou. Snímek Kolo štěstí (2018)....

Skutečnost však není tak radikální jako autorovo úvodní prohlášení a publikace je přece jen víc zasvěceným a osobně laděným přehledem Allenovy tvorby než pokusem o jeho dušezpyt. Neznamená to ale, že by na něco takového Solomons úplně rezignoval. Ve své snaze o analýzu Woodyho Allena jako člověka (tedy nejen tvůrce) se v úvodu až s jistou utkvělostí věnuje případu Allenova svazku se Soon-Yi, adoptivní dcerou jeho dlouholeté partnerky Mii Farrowové. „Kritici se s vážnou tváří shodují, že všechnu jeho pozdější tvorbu – téměř 25 filmů - tento jediný čin poskvrnil,“ tvrdí kritik Solomons a následně se snaží najít pro Allena pochopení – celé to ale působí jako trochu nadbytečný úkrok nad rámec jeho oboru.

Ostatně i když v něm zůstává, nabízí někdy Solomons udivující závěry – například když rozebírá židovství či naopak nežidovství v Allenových filmech: „Ani ve filmech Kasandřin sen, Poznáš muže svých snů, Vicky Cristina Barcelona nebo Kouzlo měsíčního svitu se neobjeví byť jen jedna postava postava židovského původu, ani jediné slovo v jidiš. Je to zvláštní, ale domnívám se, že těmto filmům proto něco chybí, i když se potýkají s tak povědomými tématy, jako je osud, štěstí, smrt, mravnost, sex, magie a posmrtný život.“ Kdyby se ve snímku Vicky Cristina Barcelona objevila židovská postava a použila výraz v jidiš, byl by to lepší film?

Kapitoly věnované jednotlivým snímkům jsou psány láskyplně, ale rozhodně ne nekriticky. Obdiv (a co také jiného) Solomons otevřeně vyjadřuje třeba snímku Zločiny a poklesky, ale v jiných případech nešetří skepsí. „Tento film si lidé zpravidla pamatují jako jeden z Allenových nejhorších,“ zahajuje autor svou úvahu nad snímkem Celebrity z roku 1998. Nabízí pak různá vysvětlení, proč tomu tak je – na prvním místě fakt, že Kenneth Brannagh příliš zjevně imituje Allena.

Co je, nebo není vtipné

Woody Allen roztáčí Kolo zázraků. Do ústřední dvojice obsadil Winsletovou a Timberlakea

Ne vždy musíme se Solomonsem bezvýhradně souhlasit (od toho také texty filmových kritiků nejsou), on sám často uvozuje své hodnocení tím, že se jedná o jeho názor nebo domněnku. Někdy je ovšem kategorický, jako v případě jedné z kapitol slavného snímkuVšechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat: „Nadsazená černobílá televizní show Co mám za úchylku je necitlivá a suchopárná a vlastně není vůbec vtipná.“ Je to podle Solomonse proto, že si dělá legraci ze znásilňování a obtěžování dětí. To ovšem není pravda: tato radikální parodie si dělá legraci z perverznosti televizní zábavy. A leckomu se může zdát velmi vtipná.

Pro ty, kdo jsou s tvorbou Woodyho Allena sami obstojně seznámeni, ale přece jen ještě neviděli úplně vše, budou cenné zejména připomínky okrajových pokusů. Za vidění například rozhodně stojí Příběh Harveyho Wallingera z roku 1971, epizoda z nikdy nevysílaného seriálu americké veřejnoprávní televize PBS Muži v krizi. Fiktivní dokument z rodu filmů Seber prachy a zmiz a Zelig se zaobírá smyšlenou postavou poradce prezidenta Nixona a pro vysílání byl zřejmě seznán příliš drzým. Šanci epizodu spatřit, uvádí Solomons, měli jen návštěvníci Paleyho mediálního centra na Manhattanu. „Nedávno se však objevila (se španělskými titulky a v nevalné kvalitě) na internetu, konkrétně na YouTube,“ přidává autor cennou informaci, kterou můžeme potvrdit (až na to, že ty titulky jsou italské). Než čtenář snímek vyhledá, může se v knize navnadit jedním z typicky allenovských vtipů, které si rozhodně nezaslouží živořit v ústraní. Hlavní hrdina chce uvalit soudní příkaz na list The New York Times: „Jsou to newyorské židovské, komunistické, levicové, homosexuální noviny, a to mluvím jen o sportovní rubrice.“ Snímek skutečně svádí k citacím, přidejme tedy jako bonus také jednu – je v ní řeč o (skutečném) Nixonově ministru obrany Melvinu Lairdovi: „Má plán, jak ukončit válku ve Vietnamu – tak komplikovaný, že mu rozumí jen dva lidé na světě, a ani jeden z nich není Laird.“

V rozhovoru, který je součástí knihy, Woody Allen autorovi vysvětluje, že si komedie vždy vážil méně než seriózních filmů – protože vymýšlení vtipů mu vždy šlo až příliš přirozeně. Je to na nich v tom nejlepším slova smyslu poznat a na ceně jim to rozhodně neubírá.

Lidé nikdy nic nepochopí

České vydání knihy je důstojně vypravené (možná by ovšem neškodilo větší písmo), o to víc je však škoda zbytečných drobných vad na kráse. Psát slovo scenárista s dlouhým é sice může leckomu připadat logické, pravidla češtiny však přece jen hovoří jinak a přiklánějí se k úsporné výslovnosti. Zamrzí i pohled na slovo „ranné“ a nepotěší dvojí překlad názvu filmu Everyone Says I Love You v rozmezí několika stránek, natož pak když se z Kola štěstí stane Kouzlo štěstí.

Woody Allen si na to pravděpodobně stěžovat nebude, ostatně nestěžoval by si ani na originál, protože prý texty o sobě zásadně nečte, jak prohlašuje v úvodním rozhovoru: „Články o sobě nikdy nečtu, a to proto, že lidé nikdy nic nepochopí. I když se snaží být velmi milí, stále se pletou, tak o sobě nikdy nečtu.“

JASON SOLOMONS: WOODY ALLEN – FILM ZA FILMEM

Překlad: Michaela Vašíčková

Praha, Dobrovský 2018

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!