Pětadvacetiletá bronzová medailistka z jihokorejského Pchjongčchangu v sobotu vyhrála druhý závod sezony Světového poháru v italské Cervinii a slaví celkově jedenácté vítězství ve snowboardcrossu v kariéře. Přestože většinu času tráví na snowboardu, stihla upéct i cukroví. Napekla jednu várku a navzdory časovému presu pořídila i nějaké dárky.
„Já bych ráda pekla i víc, ale bohužel na to není čas. Většinou peče babička, takže budeme mít cukroví od ní,“ směje se Eva, která dárky shání už od července.
„Já to nechávám plynout. Občas koupím něco už v létě, když mě napadne co. Mám ráda, když nad dárky mohu přemýšlet. Snažím se lidi poslouchat, co by si opravdu přáli nebo co by se jim mohlo skutečně líbit. Třeba i něco menšího, o čem jsme se spolu bavili. Prostě se mi líbí, když člověku dáte něco, co si přeje. Taky občas něco vyrobím,“ pokračuje snowboardistka, která přiznává, že se nevyhýbá ani nákupům přes internet.
Sama prý žádné tajné přání nemá, spíš dává přednost zážitkům nebo menším dárkům. „Mamka se mě vždycky ptá, co bych si přála. Já už si asi nic nepřeju. Nechci žádné velké dárky, ale spíš něco vtipného,“ prozrazuje.
Kapr podle Samkové: na víně a s bylinkami
A jak to má s vánočním jídelníčkem? Prý jej naštěstí nemusí řešit. „Cukroví si neodpouštím. Nejsem žádná atletka, že bych si musela hlídat každý gram tuku. Takže si dám cukroví i kapra, ale samozřejmě do toho pořád trénuju a snažím se to trochu klidnit,“ směje se a klidně přihodí i recept na „svého“ kapra: „Klasicky obalovaného moc nemusím. Minulé Vánoce jsem dělala kapra na víně s nějakými bylinkami a ten mně chutnal.“
Vánoce stráví ve svém rodném Vrchlabí, kam se prý pokaždé vrací ráda: „Jsou vždycky nadšení, když se vrátím. Všichni mi gratulují a přejí. Snažím se co nejvíc užít čas doma a hlavně celkově Krkonoše.“
Na Štědrý den jako každoročně vyrazí za partou kamarádů ke skalám mezi Špindlerovým Mlýnem a Vrchlabím.
„Tam si uděláme ohýnek a kdo chce, vyleze si na skálu. Je to takové hezké posezení s přáteli,“ přiznává, jak se těší. Pokud jde o tradice, za tu nejhezčí považuje českého Ježíška: „Nikdo neví, jak vypadá. Každý si ho může představit, jak chce.“
Snowboardistka, prý ani o svátcích nebude lenošit: „Snažím se co nejvíc času trávit na lyžích nebo prkně. Dělám práci, která mě baví - trénování, cestování a závodění. Neumím si představit, že bych seděla jen doma na zadku a nic nedělala. Na všech horách je krásně.“
To, že je většinu roku bez rodiny, prý zvládá: „Když jsem na závodech, užívám si. Jak po nich jedu domů, těším se, ale pak když znovu přichází odjezd na závody, těším se zase na ně. Mám to vyvážený.“
Letošní rok považuje za úspěšný a na mysli nemá jen olympijský bronz: „Na olympiádu budu vzpomínat ráda, ale sezona byla celá super. I když se mi na začátku roku stalo zranění, stejně dopadla hezky.“
Eva kromě olympiády ráda vzpomíná na závod v Moskvě: „Ten závod jsem musela vyhrát vlastně dvakrát, což bylo super. Tehdy když jsme dojeli dolů, řekli nám, že se musí opakovat start. Na to opravdu ráda vzpomínám, člověk z toho má větší radost, když se mu něco takového povede.“
Disciplíně snowboardcross se věnuje už deset let. Za tu dobu se podle ní tento sport hodně posunul.
„Je to vidět i za pouhé čtyři roky od Soči, kdy jsem nejezdila špatně, ale jezdila jsem přece jenom hůř než teď. Tam jsem vyhrála s poměrně velkým náskokem. Teď jezdím líp, ale závody jsou daleko víc vyrovnané. Dřív jsem těm holkám ve finále dokázala ujet. Teď jsme ve finále vepředu všechny a ujet jim nedokážu. Samozřejmě je to trať od trati, ale je to mnohem těžší,“ vysvětluje stále menší finálové rozestupy Eva.
„Díky tomu mě to ale baví. Pořád mě něco tlačí dopředu a nemám to jen tak zadarmo,“ komentuje hvězda snowboardcrossu skutečnost, že má proti sobě stále víc kvalitních soupeřek.
„Je to země od země. Třeba ve Francii je vidět, jak je ten sport čím dál populárnější. V Čechách myslím, že mi nějaká nástupkyně taky roste, ale ve Vrchlabí to zatím není,“ hodnotí novou generaci.
Zároveň však vzpomíná na své začátky i na pády, které ji prý vždy posunou: „Člověk to neřeší nebo to nijak neprožívám. Když upadnu, spíš si uvědomím chyby, které bych jinak neviděla.“
20. srpna 2018 |
