Jste Hlas Česko Slovenska, přitom v současnosti nejčastěji pendlujete mezi Ostravou a Kopřivnicí.
Vyhrát Hlas není všechno. Dojíždím do práce z Kopřivnice do Ostravy, oblíbila jsem si autobus, protože v něm mám svatý klid.
Jak trávíte volný čas?
Hodně čtu, na což nemám moc času a doma nestíhám, tak v autobuse to je jak na zavolanou. Strašně mě zasáhl Londonův Tulák po hvězdách, k tomu se i ráda vrátím. Výborné jsou Molekuly emocí, pro mě až vědecká záležitost, která po pěti šesti stránkách mentálně unaví. Ale doporučuji ji přečíst každému. Jinak na záchodě mám básničky, jindy je do ruky nevezmu. (smích)
V Ostravě učíte na netradiční umělecké škole?
Učím rockový a popový zpěv na Lidové konzervatoři a škole múzických umění Milušky Soukupové v Mariánských Horách, což je ojedinělá škola v celé republice, kde se vyučují postižené i zdravé děti, ale také dospělí a senioři.
Co to obnáší?
Hodně při výuce řveme, nedávno si mě paní ředitelka zavolala na kobereček, že po žácích moc křičím, (smích) přesto ke mně rádi chodí. Dokonce tak rádi, že je kolikrát musím nutit k odchodu a říkám jim: „Ven, už je čas, ven.“ V prvé řadě musíš člověka strhnout, cokoliv učíš, tak je třeba umět zaujmout.
Jak se učí rockový zpěv?
Jdu ke klavíru, vedle stojí žák, který má před sebou zrcadlo, protože potřebuje vidět grimasy, které dělá a které mu mohu případně opravit. S projevem kromě zpěvu je skloubeno držení těla. Všechno spolu souvisí a tělo často prozradí špatné věci. Nejde jen o to, předvádět se na hodině, je třeba si všímat dalších věcí, připravovat se i doma. Jde poznat, když přijde někdo, kdo už se připravoval předem.
Máte na svém kontě dva singly a videoklip, kdy bude deska?
Pracuji, nechci slibovat, ale vidím to velmi příznivě. Konkrétně mě povzbuzuje existence lidí, kteří jsou ochotni mi pomoci v tom, aby se má tvorba dostala dál. Prozradit mohu, že připravuji novou písničku, ke které by měl být natočen i klip, děláme aranž, je potřeba lépe zpracovat text. Hned po Novém roce mě čeká studio. Vše ostatní je v jednání. Naštěstí nemám podepsanou smlouvu, dle které bych musela plnit závazky, spolupracujeme na jiné úrovni.
Prý budete také hrát v televizním seriálu?
Čeká mě role v česko-rakouském koprodukčním seriálu. Bude o životě a díle Jakuba Krčína z Jelčan, zakladateli rybníkářství u nás. Jde o hraný dokument, který by měl být i hvězdně obsazený, ale zatím nemohu více prozradit. Hraji tam jednu z menších rolí, postavu Markéty. Budou mě zaživa zazdívat, což je vtipné. Řešili jsme totiž, co s mým tetováním, protože ve 14. století se nenosilo. Kolegové přišli s návrhem že mě zrovínka zazdí. (smích)
Vaše tetování svědčí o divoké minulosti?
Podstatnou část mé puberty jsem se hodně zhlédla v gotice, hlavně v hudebním stylu, ale prosakuje to i dále, do stylu života, filozofie a podobně. Hlavně období, kdy vyšla gotická scéna z punku od Damned a Williama Rozze, Bauhaus. V Kopřivnici bylo totiž svého času jedno z center propagace gotické hudby v Česku.
Takže vaše hudba nese pečeť téhle drsnosti?
Snad, nevědomě to tam určitě někde bude, jako punk bych se dále neposunula, protože umím noty. Punkerka ze mě tedy už nikdy nebude.
