Opravdu to bylo tak náročné?
Mrzlo až praštělo. V Hořovicích se kopala kanalizace. Celá ulice k zámku byla x metrů dlouhý výkop. Hlavní brána byla zamrzlá. Do zámku jsme se dostávali přes park Sluneční bránou od nemocnice. Bylo to velmi velmi dobrodružné. Bral jsem to jako výzvu.
Měl jste představu, do čeho jdete?
Měl. Předtím jsem devět let pracoval na zámku ve Veltrusech jako zástupce kastelána a správce depozitáře. Ale netušil jsem, jak moc bude práce v Hořovicích rozdílná od Veltrus. Když to srovnám, veltruský zámek obklopuje dvousethektarový park a řešili jsme tam úplně jiné problémy než v Hořovicích, kde je zámek prakticky uprostřed města. Poměrně záhy se to ale srovnalo. Vytvořili jsme mladý soudržný kolektiv a postupně jsme společně zestárli. Bez skvělých spolupracovníků by tady jeden člověk asi moc nezvládl.
Vy jste jako dítě žil na zámku ve Veltrusích?
To ne, ale prakticky jsem v jeho dosahu vyrůstal. Můj spolužák byl synem tehdejší paní kastelánky, tak jsem za ním občas chodil na návštěvu. Vždycky mě zajímalo, co je za každými zamčenými dveřmi. A představoval jsem si, jak to musí být báječné mít od všech těch dveří klíč.
Takže jste ke kastelánství směřoval od dětství?
Ano. Sbíral jsem knížky a leporela o hradech a zámcích, kam jsme jezdili ve volném čase a o prázdninách s rodiči. Ono to do roku 1989 ani nikam jinam než po Československu nešlo. Po základní škole jsem se vyučil strojním mechanikem v Aero Vodochody. Vysokou školu a kurzy památkové péče jsem si dodělával až později. Jsem takový celoživotní student. Dozrávám průběžně. Moc se těším, až dozraji úplně a půjdu do penze (směje se).
Čím si vás zámek Hořovice za ty roky získal?
Skoro bych řekl, že jsme se navzájem potřebovali. Když jsem nastupoval, byl hořovický zámek mezi zpřístupněnými památkami ve středních Čechách asi jeden z nejhorších, co se technického stavu týká. Některá okna nebyla ani zasklená. Elektrika byla z druhé světové války. Expozice vypadaly jakž takž, ale můj předchůdce měl omezené možnosti.
Kterou část zámku máte nejraději?
Jsem vystudovaný historik umění, takže jsou mi interiéry bližší než stavební prvky. Jak jsme za dvacet let průběžně upravovali expozice, tak jsem měl vždy oblíbenou nejnověji udělanou část. Teď aktuálně je to západní křídlo, kde jsme letos otvírali nový prohlídkový okruh. Je to jako v rodině – nejmladší dítě mají rodiče asi nejradši.
Libor Knížek (48)
|
Jak se změnili za uplynulá dvě desetiletí návštěvníci?
Hodně. Tenkrát to byly organizované skupiny – různé spolky, zahrádkáři, kluby důchodců. Teď přijíždí hlavně děti, takže je to především edukační činnost. Převažují mezi nimi mladší školáci a předškoláci, hlavně ve věku čtyři plus. O adventu jsme měli otevřeno ve všední dny právě pro ně. Musíte je umět zaujmout a alespoň na půlhodiny je vtáhnout do vánoční atmosféry.
Kde jste prožil Štědrý den a večer?
Mám služební byt tady na zámku, takže Štědrý den trávíme v lehce pracovním tempu. Minimálně musíme celou budovu projít a zkontrolovat, zda jsou všechna okna zavřená. Po těch letech už mám zámek naposlouchaný – poznám po zvuku, které okno uvolnil průvan.
Máte čas si před štědrovečerní večeří zajít do oblíbené části zámku nebo parku?
Do parku chodím dvakrát třikrát denně se psem, protože to ani jinak nejde. Ale že bych si procházel zámek ještě před štědrovečerní večeří? To ne. Taková těžká romantika to není. Upřímně řečeno, jsem rád, že jsem z práce doma a v teple. Ale abych se dostal domů, musím částí zámku stejně projít, tak tedy ano – na Štědrý večer se procházím po zámku.
Je na hořovickém zámku 13. komnata? Při rekonstrukci před dvěma lety jste objevili pozůstatky knížecí koupelny z konce 19. století…
Věděli jsme o ní, ale neviděli jsme ji, protože byla překrytá montážní podlahou. Při opravách jsme ji odkryli a našli jsme zbytky mramorové vany zapuštěné do země i původních přívodů teplé a studené vody. Našli jsme rovněž pozůstatky historické dlažby. Podobná je koupelna kněžny, kterou ukazujeme v rámci prohlídkové trasy. Zrcadlově od ní na protější straně zámku bylo apartmá knížete. Zajímavé, že oba apartmány dělilo osmdesát metrů, takže to měli k sobě trošku z ruky. Když nechtěli, tak se nemuseli za celý den potkat. Což mohlo mít i něco do sebe...
A mohou tedy na zámku být ještě nějaké prostory, o kterých netušíte?
Asi už ne. Za ty roky už bychom je objevili. Pod omítky nevidíme, tak možná tam čekají na odkrytí nějaké vzácné nástěnné malby nebo tapety. Zatím jsme stále v etapě, kdy zachraňujeme hmotnou podstatu budovy. Už máme třeba nové střechy, ale ještě není obnovena historická kanalizace, která odvádí dešťovou vodu od zámku. Kolem celé stavby byl v 19. století zbudovaný speciální systém odvětrávacích kanálků. Ten také ještě není kompletně vyčištěn a obnoven.
Jaká bude pro vás jubilejní sezona? Chystáte nějaké novinky?
My jsme se poměrně „vynovinkovali“ letos. Otevřeli jsme čtvrtou prohlídkovou trasu a výstavu o italských zajatcích za první světové války na zámku Hořovice. Protože bude příští rok třicáté výročí sametové revoluce, rádi bychom připravili fotografickou výstavu, kam se za tu dobu posunula péče o zdejší zámek.
