„Teď byly Vánoce, tak si dovolím říct, že je to malý zázrak. Kluk jako já, s handicapem a bez extra hráčské kariéry, je u reprezentace,“ připomíná Chytrý, že mu od narození chybí část předloktí.
Nemusíte se občas štípnout, kam jste to dotáhl?
Doufám, že to nevyzní špatně, ale když se ohlédnu za svojí trenérskou cestou, kterou jsem šel, tak to k tomu postupně dospělo. Dnes je v reprezentaci polovina hráčů, které jsem trénoval na klubové úrovni. K reprezentaci jsem dozrál od píky. Přes působení u mládeže, přes ligové kluby, přes evropské poháry. Trénuji dvacet let, takže to nevnímám tak, že bych se k reprezentaci dostal náhodou ze dne na den.
Ve fotbalovém prostředí jste byl dlouho brán jako vyhlášený mládežnický trenér. Nebál jste se, že v této škatulce už zůstanete?
Možná to nebylo v té době vidět, ale tehdy jsem toho hodně vystřídal. Dělal jsem asistenta u mužů v Kroměříži, na Slovácku, ve Zlíně. Pendloval jsem mezi mládeží a muži a troufám si tvrdit, že mě to obohatilo. Fotbal mě bavil jako takový a bylo jedno, jestli u mládeže, nebo u mužů. Měl jsem štěstí, že jsem to mohl střídat.
Tehdy jste po Moravě hodně kočoval, byl jste i v Ostravě, Karviné, nakonec jste skončil u juniorky v Liberci. Jak jste vnímal časté stěhování?
Bral jsem to tak, že tohle k fotbalu patří. Vždycky jsem měl podporu v rodině. Věděli, že dělám fotbal a že obnáší i změny. Možná proto jsem přecházel od mládeže k mužům a zpět. Když jsem dostal nabídku, kde bych musel být sám, odmítl jsem ji a raději vzal mládež než chlapy.
Kde jste teď doma?
Tam, kde mám vedle sebe nejbližší rodinu, manželku, syna. Jinak jsem ale doma v Kroměříži, kde jsem se narodil, a v jeho nejbližším okolí.
Narážíte na Zborovice, kde jste trávil jako dítě hodně času u prarodičů?
To je můj druhý domov. Jako malý jsem tam prožil veškeré prázdniny. Zborovice pro mě byly obrovsky důležité. Začínal jsem tam s fotbalem. Pochází odtamtud taťka, který byl mým prvním trenérem. Pak jsme se potkali i v chlapech v Kroměříži. Poznal jsem tam manželku. Když se nám narodil syn, bydleli jsme tam.
Poznávají vás teď lidé více?
Teď už asi ano. Začalo to, když jsem působil ve Slavii, v reprezentaci je mediální pozornost ještě větší. Cítím ji.
Nerozlučná dvojice Jiří Chytrý je asistentem Jaroslava Šilhavého (vpravo) od roku 2012, kdy se potkali v Liberci. Spolu trénovali ještě Jablonec, Duklu, Slavii (na snímku) a teď vedou českou reprezentaci.
Je vám to nepříjemné?
Tohle k tomu patří. Když se vyhraje a daří se, je to příjemné. Reakce okolí jsou vesměs pozitivní. Líbí se mi, když jsou lidi pozitivní a fandí fotbalu. Neobtěžuje mě, když mě někdo zastaví a pobavíme se o fotbale. To mám rád. Některé reakce jsou však negativní a mrzí mě, když se do toho dostane zloba nebo zášť. To už je za hranou. Vůbec si myslím, že ve fotbale by mělo být více pozitivních věcí.
Kdy jste zjistil, že jako trenér prorazíte spíše než hráč?
Když jsem někdy v devětadvaceti nemohl kvůli zdravotním problémům hrát naplno, začal jsem se věnovat trénování. Chtěl jsem zůstat u fotbalu a přišlo mi, že je to ono. Hodně mě bavilo, ale na začátku jsem nevěděl, že to bude moje profese. Uvažovat jsem o tom začal, až když jsem dostal nabídku trénovat třetí ligu v Kroměříži. Tehdy jsem mohl ještě dělat něco jiného. K tomu jsem učil na základní škole a rodičům pomáhal ve firmě s nábytkem.
Je výhoda, že jste byl pedagog stejně jako trenér Páník?
Učitelství jsem nevystudoval, byl jsem externí kantor. Měl jsem státnice z angličtiny, což v té době nebylo tak běžné jako dnes. Díky tomu jsem učil angličtinu a navíc tělocvik. Učení mě bavilo, ale fotbal mě bavil ještě více.
Co byste dělal, kdybyste netrénoval? Prý vás lákala vysoká škola ekonomická?
Chtěl jsem dělat zahraniční obchod. Hlásil jsem se v době, kdy člověk mohl jít na jednu školu. Rodiče nebyli ve straně, dědu komunisti zavřeli. Když to vyhodnocuji zpětně, tak byl nesmysl se hlásit na zahraniční obchod s takovým kádrovým profilem.
Umíte anglicky. Troufl byste si trénovat v zahraničí?
To by mě lákalo. Kdybych dostal zajímavou nabídku trénovat mládež v zahraničí v dobrém klubu, tak bych to bral na stejné úrovni jako trénování seniorské profesionální soutěže. Jednou se něco rýsovalo v Anglii, jenže to padlo.
Kam jste mohl jít?
To bych teď nechtěl prozrazovat. Třeba to ještě vyjde. Šlo o to, že zmíněný klub hledal do akademie někoho, kdo zná mentalitu hráčů ze střední a východní Evropy, domluví se s nimi. Mně by se to líbilo, ale nakonec vzali někoho jiného.
Ale díky tomu jste se seznámil v Liberci s Jaroslavem Šilhavým, se kterým jste vytvořili sehraný tandem.
Že jsem se potkal s takovou fotbalovou personou a člověkem, bylo pro mě profesně důležité. Sedli jsme si fotbalově i lidsky. Pro oba je zásadní vztah vůči klukům v kabině, lidem, s nimiž pracujeme. Zmínil bych ještě trenéra brankářů Milana Veselého. My tři jsme dlouhodobě pohromadě. V profesionálním fotbale je velká výhoda, když je realizační tým kompaktní. Tohle nám v práci obrovsky pomáhá.
Trojice trenérů Tomáš Galásek (vlevo), Jaroslav Šilhavý (uprostřed) a Jiří Chytrý (vpravo) dohlíží na trénink českých fotbalistů před zápasy v Polsku a se Slovenskem.
Když vás měl Jaroslav Šilhavý charakterizovat, tak odpověděl, že vás nejlépe vystihuje vaše příjmení Chytrý. To musí potěšit, že?
(úsměv) Lichotí mi, že to Jarda takhle vidí.
Jak často se neshodnete? Pohádali jste se někdy?
Nikdy. Několikrát jsem se snažil vyprovokovat hádku, ale s Jardou se hádat nedá.
Proč?
Myslím, že jsem velice klidný člověk, ale Jarda je ještě klidnější. Máme různé názory, ale když spolu sedíme, tak to nikdy nedospěje k tomu, že bychom se kvůli tomu hádali. Přeme se, ale vždycky se domluvíme. Navíc Jarda má výhodu, že vyšší bere, takže má pravdu. (úsměv) A jak jsem říkal: kromě trenérského je mezi námi i lidské souznění.
I na dovolenou jezdíte spolu?
Rádi se vidíme večer po zápasech, i manželky. Uměli bychom si představit, že bychom jeli na dovolenou, ale neděláme to. Po sezoně se rozdělíme a za dva týdny se hned zase potkáme.
Můžete aplikovat svoje trenérské představy?
Jarda je hlavní kouč a určuje vizi týmu. Často spolu konzultujeme. Bavíme se o našem týmu, k čemu má předpoklady, co by mu mohlo vyhovovat. Snažím se vnímat trendy týmů, které hrají určitým způsobem, jak se k tomu dopracovali tréninkem. Jardovi tyhle věci připravím a on si pak vybere.
Máte více práce než v klubu?
Je to jiná práce. Větší fofr je na klubové úrovni. Když hrajete evropské poháry, nezastavíte se. U reprezentace je více času na analýzu soupeřů, sledování zápasů, kluků. Ale těch, které sledujeme, je hodně. Jenom si udělat sumář po víkendu zabere spoustu času. Když to chcete dělat poctivě, tak se nestačí jenom podívat na internet, kolik minut který hrál, ale potřebujete si udělat obrázek, jak hraje.
Cestujete často po Evropě?
Utkání živě je něco jiného než na internetu nebo v televizi. Chceme s kluky hodně mluvit, vnímáme, že je to hodně důležité a odezva je kladná. Jsou rádi, když za nimi přijedeme a potkáme se. Ocení to.
S Šilhavým vám to klape. Přesto, nemáte touhu se osamostatnit a být hlavním trenérem?
Vyvinulo se to tak, že mi Jarda dává dostatek prostoru se realizovat. Podílím se na spoustě věcí. Některé tréninky nechává na mně. Nemám pocit, že bych nebyl vytížený, že bych z toho měl vyskočit. Umím si představit, že bych pracoval sám. Toho se nebojím, možná to i přijde. Ale s tím, jak to teď funguje, jsem spokojený.
