Jako nový šéf dokázal udržet konzistentní prozápadní kurz české diplomacie a nebojí se striktně na něm trvat.
V úterním rozhovoru pro MF DNES prohlásil, že se chce na březnovém sjezdu strany ucházet o pozici místopředsedy. „V pátek nás čeká krajská konference naší pražské organizace ČSSD a já bych tam rád kolegy požádal o podporu na pozici místopředsedy strany,“ řekl Petříček.
Pokud se mu jí zítra dostane, což je nanejvýš pravděpodobné (absurdně v tom má stále velké slovo právě Petříčkův údajný loutkovodič Miroslav Poche), může to být pro tápající ČSSD vítaná posila.
Předseda sociální demokracie Jan Hamáček říká: „Je to na jednotlivých krajích a delegátech, ale za sebe říkám, že jsem jak za Tomáše Petříčka, tak za Janu Maláčovou rád. Za nové a čitelné tváře ČSSD,“ řekl Hamáček.
Ne všichni se radují. Dosavadní místopředseda Jaroslav Foldyna soudí, že tradičního sociálnědemokratického voliče nemá Petříček čím zaujmout. Ale existuje ještě tradiční volič ČSSD? Řekl bych, že je to spíše zbožné přání.
ČSSD se teď naopak musí otevřít veškerému, a to nejenom takzvaně tradičnímu elektorátu. I svou interní personální politikou. Vždyť si vzpomeňte, že v době největší slávy ČSSD se její tehdejší předseda Miloš Zeman opíral například o Petru Buzkovou či Stanislava Grosse, přestože jejich politické smýšlení identické rozhodně nebylo.
Jinými slovy: Pokud chtějí sociální demokraté uspět, musí se názorově rozkročit. A co je klíčové – nacházet opravdu nosná témata typu lichva. S obědy pro školáky zdarma se opravdu dlouho vystačit nedá.
