Travis Strikes Again: No More Heroes je divná hra. Hodně divná. Abyste si ji užili, bude se vám hodit, že znáte ikonický startovní zvuk Segy (ségááá), jména robotů Gundam či populární indie vyvražďovačku Hotline Miami. Měli byste také mít rádi retro, nejsou vám cizí halucinogenní vizualizace a plus máte, pokud jste někdy hráli nějakou textovku. Ani to všechno neznamená, že se vám bude hra líbit. Dobře, teď se zeptám, zbyl tu ještě někdo?
Travis Strikes Again: No More Heroes
Travis Strikes Again: No More Heroes
Travis Strikes Again: No More Heroes je v jádru svižná lineární akce, kterou si můžete zahrát sami nebo ve dvou. Je to ten typ hry, který více akcentuje skill při boji s nepřáteli než nápaditý design. Ten ostatně vychází z toho, jaké hry jsme hrávali dříve. Hra je také celkem ukecaná (lze přeskočit), každopádně platí, že bez pochopení souvislostí jen těžko doceníte autorský záměr. Budete jen kroutit hlavou a odklikávat naprosté bláboly.
Travis Strikes Again: No More Heroes navazuje na předešlé díly, ale chybějící trojka v názvu naznačuje, že jejich znalost není potřeba. Travis, otaku zabiják, hraje videohry kdesi v odlehlém tábořišti. Přijíždí za ním Badman, který chce pomstít smrt své dcery. Jejich střet má však nečekané rozuzlení.
Společně hrají na život a na smrt v prapodivné konzoli Death Drive MK-II, jejíž vývoj byl celkem pochopitelně ukončen. Ve vývoji měla prsty armáda a původně šlo o zařízení, které přenese lidi na Mars. Více už neprozradím, hra postupně předkládá indicie, takže příběh dává v rámci celkem širokých mantinelů smysl.
Travis Strikes Again: No More Heroes
Hrát můžete za Travise nebo Badmana. K dispozici je skok, úhyb a silný a slabý útok světelnou katanou. Můžete vyskočit a rychle zaútočit ze vzduchu nebo provést jednoduché kombo. Hra je celkem svižná a pokud nechcete hrát na nejnižší obtížnost (na začátku jsou tři, po dokončení se mi zpřístupnila čtvrtá), připravte se na to, že budete muset uhýbat projektilům, silným útokům, zkrátka předvádět bojový tanec.
Kořením jsou čipy, pojmenované podle robotů z Gundamu, které si můžete namapovat až čtyři naráz. Budete jako rytíř Jedi mávnutím ruky odhazovat nepřátele, případně si postavíte dočasnou střílnu. Některé čipy lze použít pouze v kooperaci, případně jen s jednou postavou. Používání čipů není jen efektní podívaná, ale nutnost. Sám si nedovedu představit, jak bych hrou proběhl bez přísavné bomby.
Travis Strikes Again: No More Heroes
Travis Strikes Again: No More Heroes
Dále je tu levelování, ale ne automatické. Posbírané zkušenosti investujete ručně buď do Travise nebo Badmana. Vyšší úroveň znamená větší výdrž a sílu, skilleři se můžou pokusit hrát bez levelování.
Rafinovanější jsou i nepřátelé. Jsou tu klasičtí otrapové, kteří zemřou na jednu ránu, střelci, ale také týpci s aurou, která vyruší vaše speciální schopnosti. A pak lebky, které chrlí nekonečné zástupy, pokud je nezničíte. Postupně vám tak zatápí nejenom nové typy nepřátel, ale zejména jejich směsice.
Travis Strikes Again: No More Heroes
Abych nezapomněl, katana, kterou se oba bijci ohání, se musí dobíjet. Vnáší to do hry trochu taktiky, protože co opravdu nechcete je, aby vám došla šťáva, když je obklopeni nepřáteli. Dojde i na bosse, které například hlavní hrdina upozorňuje, jestli už se nemají přepnout do další fáze. Z pohledu herních mechanismů je třeba se naučit jejich sekvenci skillů a postupně je udolat.
Celkem na vás čeká sedm příběhů a každý je pojatý jinak. Základ asi nejvíce připomene hry jako Golden Axe, kdy postupujete kupředu, pak se obrazovka zastaví, objeví se dvě tři vlny nepřátel, ty pobijete a jdete dál. Travis Strikes Again: No More Heroes ovšem neváhá měnit perspektivu: jedna hra připomene klasické hopsací arkády, zatímco další už je klasická top-down střílečka. Někdy jen jdeme dopředu, jindy pobíháme po bludišti, přepínáme tlačítka, teleportujeme se a podobně.
Travis Strikes Again: No More Heroes
Travis Strikes Again: No More Heroes
Hra se ukládá tak, že navštívíme toaletu a ulevíme si. Cestou také sbíráme mince (se známým cinknutím), za něž si v tábořišti můžeme koupit různá trička. K dispozici je ještě fax a samozřejmě motorka, která nám odvypráví příběh v podobě staré textovky a vizuálního románu. Mise také zpestří jednoduchý hlavolam, primitivní závody (je důležité jen správně řadit) či vesmírná střílečka.
Ačkoliv náplň je stereotypní, hra se celkem snaží, aby vás nenudila a pomáhá tomu i omáčka okolo. Cestou si přečtete také řadu mouder, od těch samurajských po informaci, že ke kávě se více hodí cheesecake než donut. Doprovodná stylizace hry je špičková, grafika jako taková samozřejmě neoslní. Prvních pár minut možná nenadchne, ale až se do hry ponoříte, bude vás bavit. Nejméně jsem si užil asi sídlo, z nějž se podnikaly výpravy za ziskem kávy a donutu. Těch dveří bylo snad až příliš.
Travis Strikes Again: No More Heroes
Hru jsem dohrál za necelých deset hodin a s tím, jak se příběh rozvíjel, se bavil čím dál tím víc. Hrát ovšem můžete i dál v kooperaci, a to z jakéhokoliv záchytného bodu. Škoda, že některé pasáže jsou až příliš repetitivní, respektive bez nových prvků a přišlo mi, že právě v hopsací pasáži neběžela hra vždy úplně plynule. Rozlišení hry je přitom nízké. Přesto klady jasně převažují zápory a pokud vám téma vyloženě sedí, příběh Travise se smrtonosnou konzolí si nenechte ujít.
