Článek
„Nevěděla jsem, že veškerý svůj majetek odkázal svým dětem z prvního manželství, spolu jsme děti bohužel neměli. A protože ne se všemi jeho dětmi mám dobré vztahy, obávám se, aby mně nezabraly veškeré zařízení mého domu a domácnosti, na které jsme s manželem společně šetřili. Domek je naštěstí můj z dědictví po rodičích,” upřesnila čtenářka.
S dotazem, zda má žena právo nepustit dědice do domu a nevydat jim žádné z jejich společných věcí, se redakce obrátila na právníka Jana Dubenského.
Závěť má přednost
„Zákon, resp. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb., v platném znění, upřednostňuje dědění na základě rozhodnutí zůstavitele, tedy zpravidla na základě jeho závěti,” upozornil Dubenský.
Pouze u tzv. nepominutelných dědiců (děti zemřelého), se uplatňuje zásada, že navzdory rozhodnutí zůstavitele (tedy sepsané závěti) platí, že je třeba zabezpečit děti zesnulého.
Zákon (§ 1643) stanoví, že v případě, kdy je nepominutelný dědic nezletilý, musí dostat alespoň tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Pokud je již zletilý, má nárok alespoň na čtvrtinu svého zákonného dědického podílu.
Manžel zůstavitele mezi nepominutelné dědice nepatří, a proto v případě, že na něj nebylo pamatováno v závěti, nic nedědí.
Smrtí jednoho z manželů zaniká společné jmění
„Samozřejmě však platí, že pokud mezi manžely byl režim v zákoně definovaného společného jmění manželů, dochází úmrtím jednoho z nich k zániku tohoto společného jmění a dojde k jeho vypořádání založenému na principu, který stanoví, že podíly obou manželů na tomto jmění jsou stejné,” upřesnil Dubenský.
Dědici tak nemohou „sebrat“ z domu, na co přijdou, ale pouze to, o čem bude po vypořádání provedeném notářem rozhodnuto, že jim náleží. „Navíc platí ustanovení § 1667, že pozůstalý manžel nabývá vlastnické právo k movitým věcem, které tvoří základní vybavení rodinné domácnosti, i když není dědicem,” upozornil právník.
Obvyklé vybavení rodinné domácnosti tvoří podle zákona soubor movitých věcí, které slouží běžně nezbytným životním potřebám rodiny a jejích členů. Přitom není rozhodné, zda jednotlivé věci náleží oběma manželům nebo jen jednomu z nich.
Šetření ve věci dědictví provádí pověřený notář, u kterého máte právo vyjádřit se k celé problematice v úvahu připadajícího majetku, který by měl být předmětem dědění, a na základě jeho zjištění rozhoduje o nabytí dědictví soud. „Teprve z jeho rozhodnutí je dáno oprávnění osob, které nabyly věci, nacházející se ve vašem domě, abyste jim je vydala,” dodal Dubenský .
