Server Lidovky.cz proto v krátké anketě nechal zhodnotit odkaz Jana Palacha ve světle těchto nových zjištění, která si můžete připomenou v našem článku.
Otázka na pětici známých tváří a odborníků zněla následovně:
Jak mění či mohou změnit pohled na Jana Palacha a jeho odkaz nová zjištění, podle kterých měl plány na ozbrojený odpor, a také svědectví jeho přátel z mládí?
Jiří Padevět
Spisovatel zaměřující se na české dějiny 20. století, ředitel nakladatelství Academia
„Odpověď je jednoduchá. Palachův čin je přímý a Jan Palach jím jasně deklaroval svoje poselství. Nové skutečnosti mohou náš pohled na Jana Palacha jistě rozšířit, ale podle mne ho nemohou změnit.
A pokud jde o možná alternativy vývoje - nebudu spekulovat, co by, kdyby. Ty události se staly tak, jak je známe.“
Jiřina Šiklová
Socioložka a publicistka, podepsala Chartu 77, její přednášky na Filozofické fakultě navštěvoval i sám Palach
„Ale co by se na tom měnilo? Myslíte si opravdu, kdyby existovala nějaká ozbrojená skupina vedená J.Palachem, že by to komunisté nebyli použili proti němu?
A jaká jsou to ‚zjištění’? Nejsem na to odborník, ale nikdy jsem neslyšela o nějaké ozbrojené skupině. Já jsem přesvědčená, že neexistovala ani skupina, která se měla chtít upalovat. Proto jsem opakovaně říkala, že právě v tom, že to byl jeho individuální postup, tím vytvářel tlak na společnost- proto si zavolal Holečka k úmrtnímu loži atd. Takže vašemu dotazu nerozumím.“
Jan Sládek
Proděkan Filozofické fakulty UK, sociolog zabývající se uchováváním obrazů a ideálů ve společnosti
„Jednou instalovaný obraz se mění pomalu. U Jana Palacha bych řekl velmi pomalu. Jsou k tomu tři důvody.
Zaprvé je sám o sobě jeho čin velmi složitý k pochopení už na úrovni lidské. Takto krajní oběť je obecně dost nesdělná až intimní věc. I když je třeba obraz bratří Mašínů sporný, je vlastně daleko jasnější a sdělnější, navíc nabízí bonus v podobě toho, že se lze přidat na nějakou stranu výkladu. Tím dle mého obraz Jana Palacha nedisponuje a myslím, že ani nemůže.
Zadruhé sám odkaz, který zanechal, je mnohovrstevnatý. Tak například lidé často zaměňují rovinu protestu proti státu s rovinou protestu proti společnosti. Je to pro mnohé velmi jemná nuance, ale je podstatná. Takových vrstev je v jeho příběhu příliš. I proto se těžko změní jeho obraz. Každá nová informace do něj bude dlouho pomalu včleňována.
A za třetí. Palach je přeci jenom okrajové téma. Zejména pro generaci, která žije obrazem nejvíce. Generaci jeho pomyslných vrstevníků. Ta žije zcela jinými obrazy. Nemyslím to jako výčitku, konstatuji to jako fakt. Není to zrovna téma na Instagram.“
Dita Charanzová
Europoslankyně, signatářka petice proti zneužívání jména Jana Palacha italskými extremisty
„Nová zjištění možná dokreslují osobnost Jana Palacha, rozhodně ale nesnižují jeho lidské a morální kvality, ani hrdinnost činu, který vykonal. Přinesl oběť největší a osobně bych byla velmi opatrná v posouvání vnímání tohoto aktu na základě nějakých nových informací.
Možná byl bojovnější, než jak nám jej dosud historikové vykreslovali, nic to ale nemění na tom, že jeho odkaz je jeden z nejsilnějších momentů našich dějin 20. století a neměli bychom na něj zapomínat.“
Jan Randák
Historik z Filozofické fakulty UK, zaměřující se na dějiny 19. a 20. století a problematiky paměti, vzpomínání ve střední Evropě
„Tato zjištění mohou otevírat prostor pro zjednodušující a zcela jistě politicky konotované interpretace jeho činu a osobnosti jako akce a člověka protikomunistického.
Palach by se stal bezbranným nástrojem antikomunistické politiky dějin. Doufám, že k tomu nedojde a Jan Palach zůstane živou pochodní burcující občanskou společnost, ne protikomunistickým bijcem, jenž se bez vlastního přičinění ocitá po boku bratří Mašínů.
Paměťová studia navíc již dlouho a průběžně upozorňují na fakt, že paměť není nijak objektivní a nevinnou promluvou o minulosti, ale v jistých ohledech spíše vypovídá o aktuálních okolnostech vzpomínání.
Já nechci tvrdit a netvrdím, že nemáme věřit pamětníkům, já jen mám obavu, aby se i v Palachově případě nestalo ‚přáním otce myšlenky‘, tj. varoval bych před tím, aby primární vůle a potřeba vidět Palacha jako antikomunistického bojovníka (protože mohl použít zbraň proti Sovětům, tj. pozor na krátké, ale pro někoho snad i líbivé a lákavé krátké spojení proti okupantům = proti socialismu = proti komunismu) nestala tím filtrem, kterým budeme rozumět výpovědím pamětníků.
Jinak samozřejmě je mi sympatická tendence Palacha polidštit, možná ale o to víc vynikne jeho akce s planemem, když víme, že mohl sáhnout původně k revolveru...“
