Článek
Maamari o stavbě zámku či hradu snil už jako chlapec, kdy si jej často kreslil na papír. Jeho spolužáci se mu za to vysmívali, učitel ho dokonce bil a skici mu bez milosti cupoval na kusy. Optimismus v mladíkovi ale naštěstí nikdy nezlomil, píše BBC.
Později v 50. letech, už v dospělosti, pracoval Maamari jako člen restaurátorského týmu v paláci Beiteddine zhruba hodinu od Bejrútu. V jeho blízkosti objevil kus nevyužité půdy, která se mu zdála pro uskutečnění jeho plánu ideální. Když práce na opravách paláce skončily, pustil se Maamari do díla a v roce 1962 položil základy vlastního zámečku — nakreslil plány, pokládal cihly a každou z nich ozdobil unikátní rytinou, která má symbolizovat jeho přesvědčení a ideály.
Dalších 60 let ve své práci neustal a stavbu rozšiřoval jen s pomocí své ženy. „Vstoupil jsem stále mladý a vyšel jsem ven jako stařec,“ čte Ziad Al Maamari, Moussův syn, ceduli nad vchodem do budovy. „Říká nám tím, že strávil prací celý život.“ A nebyla to práce zbytečná, dnes má zámeček přes 30 místností, v nichž se nacházejí figury vyobrazující tradiční život v Libanonu. Každou z postav vyrobil Maamari starší vlastní rukou.
„Vždy, když ho učitel bil a roztrhal mu skici, táta odvětil, že jednou se bude moci o jeho díle přesvědčit na vlastní oči.“ Aby se učiteli pomstil, opatřil zámek malými vchodovými dvířky — to, aby bylo vždy nutné před vstupem doslova ohnout hřbet.
Jeho duch žije dál
Od zpřístupnění veřejnosti v roce 1969, kdy památka neměla ani zdaleka takovou podobu jako dnes, se stal zámeček vyhledávanou turistickou atrakcí. Během léta ho navštíví průměrně tisícovka lidí denně. „Po celém světě si lidé vyprávějí příběhy o Moussovi a jeho zámku. Jsem na něj tolik hrdá, od začátku jsem věděla, že stvoří něco výjimečného. Vlastně jsme všechno budovali ruku v ruce spolu,“ uvedla stavitelova žena Mary Al Maamariová.
Al Maamari naneštěstí před rokem zemřel, podle manželky ale jeho duše žije dál. „Vždy si říkám, že není mrtvý, že je stále tady a jeho duch je s námi přítomen,“ tvrdí Al Maamariová, která se spolu se zbytkem rodiny nyní stará, aby manželův odkaz světu udržela živý.