Narodila se 16. ledna 1855 jako šesté ze sedmi dětí Karla a Jenny Marxových v Londýně. Navzdory krušným materiálním podmínkám, ve kterých povětšinou rodina žila, prožila v podstatě idylické dětství. V dospělosti se věnovala šíření díla svého otce a boji proti diskriminaci pracujících žen. Neštěstí v lásce, ke kterému dopomohl její otec, vyvrcholilo v roce 1898, kdy spáchala sebevraždu. Jaký byl osud Eleanor „Tussy“ Marxové?
V době, kdy se Eleanor narodila, žila rodina Karla Marxe v britském exilu. Karl Marx byl zároveň značně zadlužený, čemuž odpovídal také zchátralý byt v Soho, který početná rodina obývala. Čtyři měsíce po narození Eleanor zemřelo jejich třetí dítě (o čtvrté měli přijít o dva roky později).
Co se ale Eleanor nedostávalo na materiální rovině, vynahrazovala ji rodina v rovině duševní. S otcem ji od dětství pojilo pevné pouto – mluvili spolu o politice i literatuře. V dochovaných dopisech z doby svého pozdního dětství rozebírá Eleanor situaci v mocnostmi okupovaném Polsku nebo působení Abrahama Lincolna v americké politice.
Rodiče dívce přezdívali Tussy. Přezdívka se rýmovala s „pussy cat“ (koťátko) a odkazovala na Eleanořinu lásku ke kočkám. Ve škole se Eleanor na rozdíl od dvou starších sester Caroline a Laury moc nelíbilo. Dávala přednost samostudiu mimo jiné pod dohledem Fridricha Engelse, kterému říkala „strýček anděl“, a jeho partnerky Lizzy Burnsové.
Po potlačení Pařížské komuny dům Marxových přechodně obývalo množství francouzských revolucionářů. Sestry Marxovy to k nim přirozeně táhlo, když ale Karl Marx viděl, že starší dcery po boku neúspěšných revolucionářů mnoho štěstí nečeká, Eleanořinu lásku k Hippolytu Lissagarayovi nepodpořil.
Kromě obav o dceřino štěstí však za odmítavým postojem Marxe stála také jeho závislost na pomoci Eleanor během výzkumu. Dívka pracovala jako vědecký asistent svého otce, který se v ní navíc viděl a chtěl, aby mu proto zůstala na blízku.
Vzpoura, ke které se Eleanor odhodlala v roce 1873, kdy se odstěhovala do Brightonu, kde začala vyučovat v dívčí škole a s Lissagarayem zde na veřejnosti vystupovali jako snoubenci, neměla dlouhého trvání. Po návratu domů propukla u Eleanor deprese provázená známkami anorexie. Štěstí v osobním života tímto pro dívku skončilo.
V pětadvaceti letech ztratila svou matku, o tři roky později zemřela na rakovinu močového měchýře její nejstarší sestra, krátce následovaná samotným Karlem Marxem. Vztah s Lissagarayem skončil ve chvíli, kdy se během Třetí francouzské republiky dostalo komunardům amnestie a Lissagaray se vrátil do vlasti.
Zbytek života Eleanor prožila v povětšinou nešťastném vztahu se socialistou Edwardem Avelingem, kterého poznala v čítárně Britského muzea, kde se v 2. polovině 20. století setkávala levicová inteligence a kde se také zrodila Fabiánská společnost. Aveling ji soustavně podváděl. Svůj slib, že si ji po smrti první ženy vezme a založí s ní rodinu nikdy nesplnil.
Během 80. a 90. let se Eleanor Marxová stala jednou z nejvýraznějších postav socialismu. Bojovala proti středostavovskému feminismu, který ignoroval útlak pracujících žen, prosazovala sexuální výchovu ve školách i v rodinách, stála v čele mnoha stávek a s Wilhelmem Liebknechtem prosazovala radikálně levicové myšlenky ve Spojených státech.
Zásadním zlomem v Eleanořině životě byla smrt Fridricha Engelse. Ten jí a její sestře Lauře na smrtelné posteli prozradil, že otcem syna dlouholeté služebné Marxových byl jejich otec Karl. Tajemství se dostalo také k Avelingovi, který měl sestry začít informací finančně vydírat.
Pohár Eleanořininy trpělivosti definitivně přetekl poté, co se dozvěděla, že se Aveling tajně oženil s jednou ze svých studentek. Otrávila se kyanidem poslední březnový den roku 1989 ve svých třiačtyřiceti letech. Stejný odchod ze života si zvolilo o dvaadvacet let později také poslední žijící dítě Marxových – druhorozená dcera Laura.
