Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

ZVLÁŠTNÍ ČÍNSKÝ ŠOK: Parky, nábřeží, promenády. Hongkong je nejkrásnější od vody

Cestování

  5:44
Jaké to je přijet do Číny a začít zde žít a pracovat? O své postřehy, problémy, ale i úsměvné momenty se se čtenáři serveru Lidovky.cz podělí vysokoškolská vyučující Darina Ivanovová.

Kowloon z vody, v popředí budova filharmonie a věž s hodinami foto: Darina Ivanovová

Bosá procházka po oblázcích
Plzeň na hongkongském nábřeží, cenu násobte třemi.

Pár dnů, které jsme Hongkongu v našem cestovním plánu vyhradili, bylo opravdu málo, a to jsme si ještě odskočili do Macaa. Za macajské odskočení jsem však ráda, srovnání bylo zajímavé, dvě velkoměsta stejného regionu s odlišným charakterem. U mě samozřejmě vyhrává Hongkong.

Darina Ivanovová

Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), do loňského léta působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., od září minulého roku pracuje na Beijing International Studies University. Baví ji cestování, design a architektura.

Darina Ivanovová

Bydleli jsme na samotném ostrově Hongkong, dá se říct takřka na nábřeží, z výšky 16. patra jsme mohli pozorovat cvrkot na moři. Jednotlivé ulice starého města (starého jen názvem) jsou po asijsku (nebo jako u nás za středověku) zasvěceny určitému druhu obchodování. Naše čtvrť byla plná obchůdků se vším možným sušeným, hlavně se sušenými rybami a mořskými plody. Nevěřila jsem svým očím, co všechno je možné usušit a popravdě - u některého sortimentu to snad ani radši nechci vědět. Různé velikosti sušených krevet pochopím, ale vysušená – že by kachna (?!) – šla nad rámec mé představivosti.

Na nábřeží se po čínsku cvičilo, kosmopolitně běhalo – a co bylo pro mě nové, v parku na konci nábřeží byla vyoblázkovaná část, kde jste se mohli zout a svým chodidlům dopřát terapeutický účinek chůze naboso. U vstupu bylo na tabuli desatero, které je nutno při promenování bosky dodržovat.

Vždycky se snažím nové město poznat třemi způsoby – touláním uličkami bez jasného cíle, seshora a z vody, pokud je to možné. Z vody to bylo v případě Hongkongu náramně jednoduché, protože po vodě se dá běžně přesouvat mezi jednotlivými městskými částmi. Seshora znamenalo vyjet na nejvyšší přístupný kopec hongkongského ostrova – Victoria Peak. Je to místo, ze kterého je opravdu úchvatný pohled, navíc je všude okolo hojnost subtropické zeleně. Na vrchol se dá dojet speciální tramvají – lanovkou, ne nepodobnou té petřínské. Nikomu tenhle druh dopravy na vrcholek nemůžu doporučit, je to jen zaručený způsob, jak si nasimulovat dopravu pekingským metrem ve špičce. Na kopci je zbudovaná i futuristická vyhlídková terasa, přístup na ni je možný za další tučné vstupné.

Hongkong je podle mě nejkrásnější ne z vody, ale od vody- z hongkongské strany z hlavní promenády Central and Western District Promenade. Otevírají se odsud výhledy na protější Kowloon, je tady nádherný park, o kus dál přístavní mola trajektů, nepřehlédnutelné se svými 88 patry nákupní centrum ifc a na konci obrovské ruské kolo. A překvapení kdesi uprostřed promenády – kiosek s pípou, z které se čepuje pravý plzeňský Prazdroj!

Noční Hongkong

Pohled, který mi vzal dech a který si ráda kdykoliv zopakuju, byl naopak ten z kowloonské strany – z promenády Tsim Sha Tsui. Přece jen panorama hongkongských mrakodrapů s kopci nad nimi je podmanivější. Promenáda je nově vybudovaná s ohledem na pohodlí všech korzujících, jedinou připomínkou britských koloniálních dob je ikonická hodinová věž, pozůstatek stanice železniční tratě z Kowloonu do Kantonu. Sedíte na lavičkách promenády a kocháte se a kocháte, sluníčko hřeje, ale nepálí, už jen dobrá zmrzlina či drink, podle libosti…. A úplně nejhezčí je tenhle pohled v noci, kdy se hongkongský ostrov rozzáří světelnými ozdobami výškových budov jak vánoční stromeček.

Autor: