Němečtí studenti se na kolejích nemusí tísnit se spolubydlícími, říká Češka

Lidovky.cz: Vzpomenete si na první dny po přestěhování? Co vám nejvíce ulpělo v paměti?
Mé stěhování do Německa mělo během studijních let jasného trvání a přesnou dobu expirace. Během studia v Česku jsem v Německu strávila několik studijních či au-pair pobytů. Bylo jedno v jaké části Německa jsem se zrovna nacházela, mé první dojmy byly často podobné – čisto, spousta cyklistů a cyklostezek, hromada papírů, které bylo třeba vyplnit a prodavačky, které mi na kase přejí hezký den, i když vlastně vůbec nemusí. Když jsem se potom už natrvalo stěhovala do jiného města, první dojmy byly naprosto identické.

Lidovky.cz: S čím jste v cizině narazila? Je nějaký český zvyk, který byl pro okolí krajně nezvyklý?
Není to přímo zvyk, ale spíše způsob života. Během studia v Česku jsem bydlela na privátech, kde jsme byli vždy v pokoji po dvou či po třech. A to je něco, co v Německu žádný student ani rodič nepochopí. V Německu mají totiž studenti zásadně pokoj sami pro sebe a nedokáží si představit, že by si měli pokoj s někým dělit. Platí to jak pro univerzitní koleje, tak pro sdílené byty, tzv. WG (Wohngemeinschaft). Vždy, když jsem řekla, že jsme bydleli v pokoji po dvou, dočkala jsem se nechápavého pohledu a otázek, jak jsme to dělali se soukromím, když někdo z nás chtěl nebo potřeboval být sám.

Lidovky.cz: Existuje nějaké české jídlo, které vám v cizině chybí?
Kromě typických jídel od příbuzných jsou to samozřejmě české sladkosti, které mám spojené s dětstvím a tudíž i s Českou republikou. Při návštěvě Česka si tedy nakupuji zásoby Horalek, Mily, Miňonek či polomáčenek. Co se nápojů týče, importuji si pro vlastní zásoby vždy dostatek slivovice nebo Vincentky, které v Německu taky neseženu. Domácí slivovice je úžasný všelék a hodí se i jako dar, ze kterého jsou Němci často úplně nadšeni. Minerálku podobnou Vincentce jsem v Německu ale ještě nenašla. Co se německé kuchyně týče, musím ocenit, že jsou Němci docela nápadití, schopni zkombinovat nezkombinovatelné a udělat z toho dobré jídlo, například bramboráčky s přesnídávkou, řízek s rýží nebo třeba chleba se sýrem a marmeládou.

Lidovky.cz: Máte děti? Učíte je česky?
Děti zatím nemám, ale česky je budu učit, ať budu kdekoli. Vzhledem k tomu, že sama vyučuji němčinu, vidím, jak je znalost jazyků obrovsky důležitá. Nedokážu si představit, že by se mé děti jednou nemohly dorozumět s vlastními prarodiči.

Lidovky.cz: Jaké jsou první asociace, které slýcháváte, když řeknete, že jste z Česka?
Slýchávám reakce dvojího druhu. Buď: „Já jsem byl/a v Praze a bylo to super, nádherný město.” Nebo: „Na hranice si jezdívám pro cigarety a tankovat.” Což mi jako první asociace přijde docela smutné. Spousta Němců, kteří jezdí do hraničních regionů za levnými cigaretami či alkoholem, si tak ze dvou míst udělá obrázek o celé zemi a je pak těžné je přesvědčit, že to ve zbytku Česka vypadá jinak než na hranicích. Na tento předsudek bohužel často narážím i u mladé generace. Díky bohu je ale v hraničních regionech dostatek institucí a organizací, které pořádají výměny mládeže, aby se právě takové představy a předsudky odbouraly.

Lidovky.cz: Sledujete tamní politiku? Liší se politická kultura od té naší?
Politika nepatří k mým primárním zájmům a sleduji ji spíše zprostředkovaně skrze studenty v mých integračních kurzech. Učím německy cizince, jejichž život a budoucnost je často závislá na aktuálních politických změnách a rozhodnutích. Migrační politika se tu řeší stejně jako v Česku, myslím ale, že oprávněně, jelikož v Německu migranty nemusíte hledat lupou jak je tomu v Česku. Co se aktuálního vývoje týče, je tady samozřejmě dostatek nových populistických stran, které brojí proti uprchlíkům. Naštěstí je tady ale i dostatek těch, které celé migrační téma dokážou uchopit s klidnou hlavou a pomoct tam, kde je třeba. Počet pomáhajích spolků či organizací mě ujištuje, že natolik pravicové to v Německu ještě není.