Premiér Andrej Babiš by rád přesunul státní úřady do plánovaného komplexu v Letňanech. Takové Ministerstvo pro místní rozvoj by mělo svou budovu na Staroměstském náměstí uvolnit Apple storu, který chce Babiš v Praze zařídit. Dává vám to smysl?
Vytvoření vládní čtvrtí mi relativně smysl dává, ale rozruch kolem „Apple store“ tedy ne. Priority hospodářské politiky vidím někde zcela jinde.
Fotogalerie: - Vládní boj se suchem
Udělal Zeman dobře, když blahopřál Juanu Guaidóovi k převzetí úřadu prezidenta Venezuely?Anketa
Zvěsti o recesi nás rozhodně neopouští. Ať už kvůli problematickým výsledkům německé ekonomiky, nebo pro předluženost té čínské. Jaká je to zpráva pro naši zemi, co by měla vláda udělat, abychom rok oslav třiceti let demokracie přestáli v dobrém ekonomickém zdraví?
Je to rozhodně tak, že rizika pro naši ekonomiku pocházejí zvenčí. Což zároveň znamená, že nemáme na globální situaci vliv, ale jistě můžeme být relativně připraveni. Ke krokům okamžité reakce bych zařadila rozjetí investičních projektů vládou, které mohou nejen zlepšit ekonomickou, ale i sociální situaci. Dlouhodoběji musíme posílit odolnost české ekonomiky, což je hlavně strukturální věc – týká se posílení lokální ekonomiky, což je u nás pořád taková podceňovaná popelka. Zároveň není možné zapomínat na sociální kohezi, ta nesmí padnou za oběť krizi, nebo se to společnosti ošklivě vrátí, stačí se podívat do Francie. Doplnila bych, že mě dost znepokojuje rostoucí podíl nerezidentů, kteří drží české vládní dluhopisy. Dluh je vždycky lepší držet doma.
Ministryně financí Alena Schillerová se nechala slyšet, že Česko musí začít šetřit. Prý skutečně přichází horší časy a rozpočet na rok 2020 se netvořil snadno. Nemělo se ale šetřit už dříve? Chovají se při stavbě rozpočtu vlády Andreje Babiše odpovědně?
Nevím, co se konkrétně skrývá za pojmem „šetřit.“ Ráda bych připomněla, že začít škrtat je nejlepší způsob, jak se do ekonomických problémů dostat, plus a to především, že škrty žádná ekonomika nezbohatla. Rozumím tomu z pohledu ministryně financí, ale ČR prostě musí mít vyšší odolnost vůči krizím a generovat bohatství a spravedlivě s ním zacházet. Jak málo se u nás hovoří o tom, z čeho bude česká ekonomika žít a jak využije nových technologických možností.
Z hlediska hospodaření máme vynikající výsledky jak u státního rozpočtu, tak především u soustavy veřejných financí, kde jsou i přebytky. Manévrovací prostor není špatný. Teď jde o to ho inteligentně využít. A budu se opakovat: problém vidím dominantně na straně příjmů, nikoliv výdajů. Zdaňujeme nejvíce ty nejchudší, majetkové daně de facto neexistují a necháváme zahraniční firmy, aby si vyvážely, když započtu i vnitrofiremní ceny, takového půl bilionu korun ročně. Peníze je potřeba brát tam, kde jsou a ne kde nejsou.
Češi mají ve srovnání se zbytkem Evropy poměrně často nemovitosti v osobním vlastnictví. Průměrná pražská rodina ale vydá za bydlení 41 procent svého příjmu. Je tedy dnes Praha na bydlení pro obyčejné rodiny příliš drahá? A pokud ano, co za to může?
O tom, že Praha se podobně jako další hlavní města stala z hlediska bydlení extrémně drahou nemůže být pochyb. Na vině je řada faktorů a často citovaná nedostatečná výstavba je jedním z nich. Ukazuje se, že bez koncepce dostupného bydlení, bez návratu podpory družstevního bydlení se dostaneme do vážné sociální krize.
Fotogalerie: - Praha nám není ukradená
Poslanci odmítají nařídit plošný zákaz prodeje klecových vajec. Mají obavu, že by cena vajec příliš vzrostla. Je takový zásah do podnikání ospravedlnitelný snahou zlepšit životní podmínky zvířat, nebo by takové kroky měl stát raději nechat na jednotlivých obchodnících?
Upřímně bych řekla, že máme důležitější problémy než toto. Pragmaticky bych připravovala postupný přechod, protože to, jak se chováme ke zvířatům se nám jednou vrátí – na našem zdraví bezesporu. V první fázi je důležitá informovanost spotřebitele a pak by mohla eventuelně nastoupit přísnější opatření.
Německo se rozhodlo do roku 2038 skoncovat s uhelnou energií, je prý moc špinavá. Zároveň ale již v roce 2022 uzavře všechny své jaderné elektrárny. Nabízí se otázka – kde potom vezmou elektřinu? V krátkém časovém horizontu totiž budou muset nahradit zhruba polovinu celkové produkce. Nebudou si nakonec nuceni kupovat třeba českou „špinavou“ elektřinu?
Hodně zástupců české energetiky se domnívá, že Německo to takříkajíc „přehnalo“ a bude později s vděkem kupovat českou elektřinu z jádra. Myslím, že Německo to risklo a vsadilo na to, že bude kombinovat obnovitelné zdroje a zemní plyn (viz Nord Stream). Bezesporu vidí v obnovitelných zdrojích velký inovativní potenciál. Nedokážu říct, jestli je horizont správně určen, myslím, že ani v Německu v tom nepanuje žádná velká shoda. Myslím, že decentralizované obnovitelné zdroje mají, pokud budou doplněny právě třeba zemním plynem, velký potenciál.
Podobně se na přechod na čistou energii připravuje také třeba Francie. Měli bychom následovat příkladu těchto zemí?
Francie s tím přechodem na obnovitelné zdroje nezačala zrovna šťastně. My jsme v oblasti obnovitelných zdrojů napáchali šílené škody – jak na jejich „image“, tak ve finanční oblasti, kdy podpora soláru zatěžuje silně státní rozpočet. Rozvíjet lokální decentralizované projekty, na kterých se budou zkoušet moderní technologie, mi přijde jako dobrý nápad.
Fotogalerie: - Blokáda Hradu
Francie a Německo podepsaly smlouvu o společném partnerství, která výrazně pozmění podobu společné Evropy. Oba státy budou nově vystupovat jako jeden celek v obranné a zahraniční politice a budou koordinovat své postoje v rámci EU a NATO. Jde o krok správným směrem? Je třeba pracovat na dalším sjednocení Evropy? Měli bychom se snažit na tom participovat také?
Nemyslím, že krok Francie a Německa je krokem k dalšímu „sjednocení“ Evropy, spíše naopak. Když určitá organizace nefunguje, dobře je to vidět třeba na Světové obchodní organizaci, pak se obvykle vytvářejí „vedlejší spojenectví“. To je i případ Francie a Německa. Myslím, že po naší participaci nikdo netouží. EU může podle mého vydržet jen tehdy, když se hodně rychle vrátí k větší suverenitě národů, jinak je s ní veta. Hovořit plamenně o „stále více Evropy“ a přitom vytvářet hromady problémů, které nedokážu řešit, to není cesta do budoucnosti.
V novém partnerství je zahrnuta snaha o začlenění Německa do Rady bezpečnosti OSN coby stálého člena. Počet stálých členů RB OSN by se tak měl zvýšit na šest. Jde o reálný cíl? A nejedná se o revizi výsledků druhé světové války?
Tak svět nestojí na místě, systém mezinárodních vztahů se vyvíjí, jak vidíme dnes a denně. Čistě pragmaticky má začlenění Německa rozhodně větší smysl, než aby tam byla Francie, která už dávno velmocenský status ztratila a když se ho snaží obnovit působí to až nechtěně směšně. Jsem přesvědčena o tom, že podobně jak se mění řada institucí vzniklých po válce, může se měnit i RB, nebo se budou vytvářet a posilovat paralelní struktury. Ty vytvoří ti, kteří jsou vyčleněni, i když by jim ekonomická a technologická síla měla umožňovat silnější hlas. Jako příklad můžeme uvést to, jak bylo USA odmítáno posílení pozice Číny v MMF, až si nakonec Čína založila své vlastní finanční struktury.
Existuje hrozba, že toto partnerství zcela vychýlí jazýček mocenských vah ve prospěch Paříže a Berlína na úkor zbytku Evropské unie?
To se musím pousmát, vychýlení už tu dávno je, a enormní. Jedním z motivů evropské integrace bylo mít „evropské Německo“, bohužel především „řešení“ krize v eurozóně vedlo k tomu, že pozice Německa je velice silná a odchodem Británie ještě posílí. Dnes tedy spíše máme „německou Evropu“ se všemi konsekvencemi, především pro země eurozóny, které neunesou euro. Počínajíc Řeckem, konče Itálií a další může být třeba právě Francie.
Ve Venezuele panuje humanitární krize, v obchodech nejsou základní potraviny a hygienické potřeby. Jde přitom o zemi s největšími zásobami ropy na světě. Není tedy ve světle tamního, světem ostře sledovaného, zápasu o moc skutečně potřeba, aby současný prezident Maduro odešel?
Kdo má nebo nemá odejít, si má rozhodovat lid dané země. Nemá do toho co mluvit ani americký prezident, ani EU. Jedná se o další případ porušování mezinárodního práva. To, že se ČR přidala k uznání opozičníka Guiadoa považuji za ostudné a nebezpečné. Situaci ve Venezuele je potřeba řešit mírově a diplomacií, dobrým zprostředkovatelem v těžké situaci by mohlo být třeba Mexiko.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
