Naposledy se Richard Jarůšek radoval z hattricku na konci prosince 2017, kdy třemi zásahy přispěl v pražské O2 aréně k triumfu nad Libercem 3:0. Na stejném místě se tentokrát znovu postaral o všechny tři góly Sparty, ovšem v tomto případě po zápase v šatně vítězná muzika neduněla.
Pražané znovu potvrdili mizernou domácí bilanci, s Plzní navíc prohráli podruhé během osmi dní. Západočeši sice většinu utkání Spartu přehrávali, do vedení se ale poprvé dostali až ve třetí části, v níž nasázeli tři branky. Tou klíčovou byla Eberleho trefa ve vlastním oslabení, kterou vyrovnal na 3:3. „Vedli jsme a místo toho, abychom to domlátili, dostaneme gól v přesilovce. Zase jsme to zbabrali,“ byl zahořklý po prohře Jarůšek.
Dal jste hattrick, ale utkání jste nakonec ztratili. Jaké pocity se ve vás perou?
Prohráli jsme vyhraný zápas, dá se říct, že jsme skoro celé utkání vedli. Zlomový moment jsme ale nezvládli a už poněkolikáté jsme doma prohráli.
Byl gól inkasovaný ve vlastní přesilovce tím zlomovým momentem?
Ano. Místo toho, abychom dali gól na uklidnění, jsme nepřešli ani modrou čáru, ztratili jsme puk a jejich hráč jel sám na branku. To se nám nesmí stávat.
Byla potom na straně Plzně i psychická výhoda?
Určitě je to nakoplo. Pak jsme dostali ještě jeden gól a už jsme ten zápas nezvládli, na vyrovnání jsme nedosáhli.
Znovu je z toho domácí porážka. Čím to?
To kdybych věděl, tak to klukům řeknu, sám na tom zapracuju a budeme vyhrávat. Jak jsem řekl, měli jsme rozjetý vyhraný zápas, vedli jsme celou dobu. Místo toho, abychom to v závěru domlátili, dostaneme nešťastný gól v přesilovce. Zase jsme to zbabrali.
Bylo těžké čelit silné Plzni dvakrát za sebou?
Neřekl bych, spíše naopak. Protože jsme věděli, co hrají a celý týden jsme se na to připravovali. Ale jak jste viděli, zase jsme to nezvládli.
Jarůškův hattrick Spartě nestačil. V předehrávce prohrála s Plzní |
Aspoň trochu radosti vám ale mohl přinést individuální úspěch.
Radost mám určitě, po dlouhé době jsem hrál a ještě se mi povedlo skórovat, dokonce třikrát. To mě těší. Ale určitě bych radši vyhrál, bojujeme o šestku a všichni víme, co je ve hře.
Jak se vám povedlo nabudit po dlouhém čekání?
Nijak zvlášť jsem se nenabuzoval. Trénoval jsem, ale lepší je samozřejmě hrát zápasy než jen trénovat, takže po této stránce jsem se těšil. Ale nijak extra jsem to neprožíval.
Je těžké udržet si v takové situaci pozitivní psychické nastavení?
Tak to je hodně těžké... (pousměje se) Zvlášť, když nehrajete. Ale poslední dobou jsem se od toho oprostil, chtěl jsem hlavně hrát svůj hokej. S klukama v lajně (Lukáš Pech a Miroslav Forman) jsme si něco řekli, chtěli jsme hrát hlavně na puku a nenahazovat to. To se nám, myslím, docela podařilo.
