Článek
V Brně ho uvedli v evropské premiéře 16. února, necelých pět let po premiéře na newyorské Broadwayi. K divákům se dostává přepracovaná verze uvedená loni v britském Newcastlu.
Sting vložil do muzikálu své vzpomínky na dětství v britském Wallsendu, jež prožil v těsném sousedství proslavených loděnic. Vzdal v něm hold chlapskému světu loďařských dělníků, mužů drsných a nade vše oddaných své práci.
O tu ale mají přijít, protože loděnice se ocitla těsně před zavřením a poslední, nedokončená loď s příznačným názvem Utopia má být rozebrána na součástky do šrotu, aby se zajistil alespoň nějaký zisk a práce mizivé části dělníků. Ti se však přes odpor majitelů doků rozhodnou loď dokončit a spustit na moře.
Postavu předáka Jackieho Whiteavýborně ztvárnil Ladislav Kolář. Na snímku se Zdenou Herfortovou v roli jeho manželky Peggy.
Hudba kombinuje původní písničky s již existujícími ze Stingova repertoáru. Má folkové ladění s keltskými prvky, nepostrádá romantiku i dobře napsané sólové písně a emotivní sborové scény. V aranžmá Františka Šterbáka, jenž je i jedním z dirigentů muzikálu, zní orchestr barevně a s patřičným drajvem.
Inscenace v režii Stanislava Moši je založená na působivé scénografii s monumentální projekcí doků i bouřlivého moře (autor Petr Hloušek). Soubor připomíná svou semknutostí i profesionalitou oddanost Stingových dělníků, všechny výkony jsou na vysoké úrovni pěvecké i herecké a spojuje je kolektivní duch. Přesto Stingova Poslední loď nepluje k divákům hladce a bez problémů, byť se silným emotivním nábojem.
Příčiny lze hledat v díle samotném. Libreto je směsicí drsného sociálního tématu se sentimentálními a nedořečenými prvky. Nezbytnou „love story“ je příběh svobodné matky Meg, k níž se po letech z moře vrací otec její dospívající dcery Gideon Fletcher, útokem na divácké city pak na rakovinu umírající předák Jackie White. Jeho rakev je odnesena na dostavěnou Utopii, o níž není jasné, kam vlastně pluje ani komu patří, je jen symbolem soudržnosti stávkujících dělníků.
To vše činí ze Stingova muzikálu dramaticky nesourodé a místy až neuvěřitelně naivní melodrama. Jeho kvalitu neposiluje ani občas jazykově kostrbatý český překlad písňových textů z pera Zuzany Čtveráčkové. Přes tyto výtky je ale dobře, že se Stingův muzikál díky iniciativní brněnské dramaturgii na domácí scéně objevil.
| Sting: Poslední loď |
|---|
| Hudba a písňové texty Sting, libreto John Logan, Brian Yorkey a Lorne Campbell, režie a úprava Stanislav Moša. Hudební nastudování Dan Kalousek a František Šterbák, scéna Christoph Weyers, kostýmy Andrea Kučerová. Evropská premiéra 16. února (psáno z reprízy 18. února) v Městském divadle Brno |
Hodnocení: 75 %