Andrej Babiš na 5. sněmu hnutí ANO uvedl, že by chtěl být premiérem do roku 2025. „Náš národ geneticky je určen k tomu, abychom hráli větší roli než doposud,“ řekl také Babiš. Má pravdu? A bylo by pro ČR výhodné, aby zůstal dalších 6 let premiérem?
Já celý ten projev pana premiéra považuji za kvalitní pokus o zábavnou estrádu. Dokonce by si v budoucnu zasloužil své pevné místo mezi silvestrovskými pořady českých televizí. Řekla bych, že zvláště při té pasáži, v níž se trestně stíhaný premiér odvolává na Masarykovu větu „Nebát se a nekrást“, se bude krásně popíjet třeba nějaké levné a odporně kyselé krabicové víno. Ale teď chvilku vážně. Babiš měl na sněmu dopředu jisté své zvolení masivní většinou. Proto se mohl dopouštět jednak nehorázných výroků, jako byl ten s Masarykem nebo i výroků totálně nesmyslných, jako byl ten o genetickém předurčení českého národa. I kdyby delegátům na sněmu místo projevu zazpíval „Pec nám spadla“ nebo zarecitoval báseň „Jak lvové bijem o mříže“, stejně by těch bezmála 90 % hlasů získal. Takže na jeho projevu prakticky vůbec nezáleželo.
Na druhou otázku, zda by bylo pro ČR výhodné, aby byl premiérem ještě dalších 6 let, je odpověď jednoduchá a zní NE. Není pochyb o tom, že by dalších šest let ve vrcholné politice bylo vysoce výhodných pro pana Babiše – stačí se podívat na to, jak byly jeho firmám odpouštěny daně, stačí se podívat na státní zakázky, které jeho firmy dostávaly, i na dotace, které z veřejných peněz čerpají. Pro Českou republiku by to ale nebylo výhodné ani omylem. Na druhou stranu je ale bohužel dost dobře možné, že k tomu i tak dojde. Babišova opozice je totiž skvadra politováníhodných slabošských figur, které vůbec netuší, co dělat, ani jak nabídnout věrohodnou alternativu…
Je to zrovna Andrej Babiš, kdo může přispět k „předurčení“ českého národa k úspěchu?
Ač nejsem historik, troufám si tvrdit, že v minulosti nebylo mnoho Slováků, kteří by nějak výrazně přispěli k předurčenosti českého národa k úspěchu. A troufla bych si tvrdit i to, že takovým Slovákem rozhodně nebude ani Andrej Babiš.
Fotogalerie: - Jedenácté výročí „ukradení“ Kosova
Babiš obsáhle kritizoval 90. léta. Šlo prý o dobu, kdy naší zemi vznikly „nevratné škody“, kdy si ODS „nakradla miliardy“ a „ničila celý demokratický systém“. Lze se s takovým hodnocením ztotožnit?
Pan Babiš ve své rétorice spoléhá na jeden element a tím je krátká paměť. Ze všech starých struktur, které tu v 90. letech vznikly, je právě Babiš tou nejstarší starou strukturou vůbec. Navíc strukturou, která funguje dodnes. Jenže kdo by si to po těch letech pamatoval. Navíc jeho voliči na „nakradené miliardy“ stále slyší, což pan premiér zatraceně dobře ví. A tak v této rétorice bude nadále pokračovat a občas si přitom kopne i do ODS, která je pro jeho levicový elektorát zhruba totéž, co rudý hadr pro býka.
„Korupčním systémem“ v Česku Babiš dle svých slov „z duše pohrdal“, a proto se rozhodl sám vstoupit do politiky. Jak komentovat fakt, že v první dekádě tohoto století premiér Babiš zbohatl?
Babiš se do politiky rozhodl vstoupit proto, že pochopil, že ekonomické zájmy Andreje Babiše nebude nikdo hájit tak dobře a kvalitně, než právě Andrej Babiš. To je celý příběh! Ale že je tomu příběhu potřeba vytvořit nějakou společensky přijatelnou a ideálně ještě dojemnou omáčku kolem, to je jasné.
Dnes se na to hodně zapomíná, ale Babiš byl člověk, který měl prakticky v každé politické straně svého člověka, přes kterého si své politicko-podnikatelské zájmy řešil. Obecně se ví, že v sociální demokracii to byl zesnulý Stanislav Gross, v ODS šlo zase o jednoho nejmenovaného nadějného politika a své lidi měl i u komunistů, lidovců nebo dokonce i v Unii svobody blahé paměti. Už od těch „prohnilých 90. let, kterými tak pohrdal“ si Babiš uměl své zájmy pohlídat a prosadit. Díky tomu je tam, kde je. Pokud tedy říká, že tou dobou z duše pohrdal, pak by to logicky muselo znamenat, že pohrdá především sám sebou a já nevěřím, že by pan premiér byl až tak sebekritický. Faktem ale je, že naprostého vrcholu moci dosáhl Babiš až nyní. Protože teď tu za jeho ekonomické zájmy bojuje navíc ještě jeden a půl milionu voličů…
Europoslankyně Michaela Šojdrová přivezla seznam 14 dětí ze Sýrie. Premiér Andrej Babiš se již dříve vyjádřil ke snahám Šojdrové zamítavě. Měli bychom tyto děti přijmout? Andrej Babiš se místo toho chystá v Sýrii postavit vesničku se školou, školkou a hřištěm s kapacitou pro 150 dětí. Která z forem pomoci je pro ČR vhodnější?
Celá ta kauza se sirotky je vrcholně trapná záležitost a přijde mi s podivem, že hlavní aktérka oné trapnosti to stále ještě nepochopila. Největší díl trapnosti vidím v tom, jak se postupem času ukazovalo, že paní europoslankyně vůbec netuší, co sama navrhuje. Napřed se hovořilo o sirotcích, tedy o dětech, které ztratily rodiče. Pak sama Šojdrová připustila, že se jedná o děti takzvaně nedoprovázené, které rodiče ve skutečnosti mají. Následně sama připustila i to, že by ti rodiče mohli později za dětmi do České republiky přijet. A nakonec se ještě z malých dětí stali teenageři, kteří jsou z hlediska syrských zvyklostí bráni už téměř jako dospělí lidé… Na konci jsme tak měli diametrálně jinou story než na začátku. A přitom Šojdrová stále nebyla schopná odpovědět na ty nejzákladnější otázky: proč děti převážet do Česka a ne do Sýrie za jejich rodiči, co s dětmi v ČR bude, ani kritéria, podle kterých ty děti vybere. Zkrátka nepromyšlenost od A do Z. Troufám si tvrdit, že kauza domnělých sirotků jednou vstoupí do historie politického marketingu jako ten nejnešťastnější způsob, jak se dá vést předvolební kampaň.
Fotogalerie: - Babiš a celostátní sněm ANO
Pomohla Michaela Šojdrová myšlence pomoci uprchlíkům, nebo jí spíše uškodila?
Uškodila. A nejen té myšlence. Osobně odhaduji, že se koncem května v evropských volbách ukáže, že tato dáma uškodila především sama sobě. To už je ale daň za to, že někdo pojme svou předvolební kampaň jako svého druhu citové vydírání.
„Proč bychom je přijímali? Máme sirotky i u nás, které musíme připravit na vstup do života. Něco o tom vím, protože moje nadace na to dávala peníze. A hlavně Česko je solidární, od roku 2015 jsme do různých zemí kvůli migraci poslali 2,5 miliardy, pomáháme na místě v Sýrii lékaři i experty, v Česku jsme ošetřili 2 500 pacientů včetně řady syrských dětí,“ uvedl premiér Babiš v roce 2018. Jak celkově zhodnotit příspěvek ČR v uprchlické krizi? Měli jsme udělat více?
Je potřeba jednoznačně říci, že příspěvek České republiky k řešení uprchlické krize byl zcela úměrný tomu, že to nebyla Česká republika a její zahraniční politika, kdo by uprchlickou krizi způsobil. Nebyli jsme to my, kdo nadšeně svrhával Bašára Asada a kdo poskytoval podporu takzvaným rebelům, z nichž se následně vyklubala banda řezníků, kteří posunuli hranice lidské krutosti netušeným směrem. Nebyla to ani ČR, kdo nadšeně vítal takzvané arabské jaro, u kterého bylo dopředu jasné, že žádnou demokracii nikdy nepřinese a jen nahradí jednoho nechutného diktátora chaosem, v němž o své místo budou mezi sebou soupeřit jiní nechutní diktátoři. A konečně to nebyl ani vrcholný politik českého státu, kdo by do svojí země otevřeně pozval všechny zájemce o vyšší životní standard zdarma. Postoj, který jsme zaujali k migraci osob ze zemí s velmi odlišnou kulturou a sociálními vzorci, byl tedy naprosto správný a jednoznačně mu vděčíme za to, že jsme migrační krizí poznamenáni nebyli.
Naopak tam, kde se jednalo o migraci z kulturně i jazykově blízkých zemí, jako příklad uveďme Ukrajinu, nabídla Česká republika zcela správně svou pomocnou ruku a ochotu poskytnout uprchlíkům naději na život v bezpečí. V tomto směru je tedy migrační politika ČR naprosto správná.
Americký velvyslanec Stephen King ve středu oznámil, že premiér Babiš byl americkým prezidentem Donaldem Trumpem pozván na březnovou návštěvu Bílého domu. Zprávu hned šířil také hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Stalo se tak přitom několik hodin předtím, než se do USA vydal ministr zahraničí Tomáš Petříček, který měl mimo jiné za úkol vyjednat právě audienci Babiše a také Zemana. Lze to považovat za určitý signál směrem k Petříčkovi? A zapadá to do mozaiky argumentů Petříčkových odpůrců, kteří poukazují na ministrovy údajné chyby a naznačují, že je zbytečný?
Ministr Petříček není zbytečný. On je prostě jen nesprávný člověk na nesprávném místě. Každý si ještě vzpomene, jaké komplikace a třenice předcházely jeho jmenování a co obecně provázelo výběr osoby na tak důležitý post, jakým jinak ministr zahraničních věcí bezpochyby je. Upřímně řečeno, zatím není praktický rozdíl v tom, zda na MZV sedí pan Petříček nebo pan Poche, protože ten první je vlastně jen prodlouženou rukou toho druhého. Ministr ale sám uvedl, že pokud se na březnovém sjezdu ČSSD nestane místopředsedou strany, patrně jako ministr sám skončí. Je tedy dost dobře možné, že už za pár dnů či týdnů můžeme být svědky další ministerské rošády, zatímco česká zahraniční politika bude nadále rozevlátá jak prádlo pověšené na šňůře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
