Jsme v mé ambulanci a sedíme asi metr od sebe. On sklání hlavu a vyhýbá se mi pohledem. Mluví pomalu, občas váhá, zda pokračovat, a pak zvedne oči a své myšlenky shrne do smutné věty: "Mám dojem, že všechno stojí za houby."

Vidím před sebou sedmdesátiletého muže, jenž většinu svého života zasvětil práci, v níž dosáhl významného postavení. Kdysi aktivní, energický, slyšitelný již přede dveřmi mé ordinace. Dnes ten, který neví, co s vlastním životem. Svět mu vzal tu nejcennější hračku − jeho práci. On se na to v běhu těch desítek let nestačil připravit, ale možná, že i kdyby o tom v minulosti přemýšlel, stejně by nakonec nevěděl, jak s touhle životní výzvou naložit.

Jeho žena měla vždy více koníčků a méně přátel, než měl on. V posledních letech tráví měsíce na chalupě a často hlídá vnoučata, což ji naplňuje. K tomu vaří, zavařuje, čte, k doktorovi téměř nechodí. No vždyť je také mladší než on.

Jemu se zatím hlavou honí otázky: Co se životem? Kam se ještě vydat? Čím naplnit ty dny zdající se dlouhé i krátké zároveň?

Chybí mu přítel, s nímž by mohl vše otevřeně probrat. Pokud se setká se starými kamarády, tak aspoň polovinu času mluví o nemocech a nejrůznějších bolestech. Mockrát si už slíbili, že tohle téma bude navždy zapovězené, ale pokaždé některý z nich přijde a zase spustí, co říkal jeho doktor a co mu v těle zase nefunguje.

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Kdy chodil do kostela děda muže, který navštívil Josefa Veselku?
  • Které lidi vídá Josef Veselka ve své ambulanci čím dál častěji?
  • Jak se stát vítězem virtuální hry na příjemné stáří?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se