Kameňákov je městečko, jehož obyvatelé si na potkání vyprávějí anekdoty, dokonce při absenci partnera si je odříkají sami pro sebe. Městečko, kde se všechny domácnosti probouzejí s myšlenkou na sex, jenž zpravidla dopadne ve stylu vyčichlého špásu „ jsem jako ježek bez bodlin, taky nepíchám“.
I s popeláři se dá o sexu prohodit pár zasvěcených slovíček a předzvěstí celé kolekce jinak vděčných vtipů o nesmrtelném Chucku Norrisovi se logicky stane výslovnost jeho křestního jména jako „šuk“.
Od akčního hrdiny Norrise je už jen krůček k anekdotám policajtským, nesmí chybět sborovna s perličkami ze školních lavic ani trocha záchodové legrace, ať se protrhne toaletní papír, nebo na dveřích stojí Tlačte! A samozřejmě se tu ve velkém vyskytují hloupé blondýnky, od úřadu po gynekologii.
Všichni hrají jako na estrádě a když mají pronést „nas..aný“ nebo „ho..no“, dají si záležet, aby to jak náleží vyznělo, ba přímo zahřmělo, nejlépe ještě s dovětkem „to řekl hezky, že?“.
V mezidobí zlátne slunce na střechách a v zahradách jako vystřižených z katalogu, což se dá považovat za jediný náznak, že někde v pozadí stál kdosi s navštívenkou režiséra.
Zápletka či spíše záminka - soutěž o sto milionů korun za titul Pozitivní město roku - je stejně zbytečná jako každá jiná; inscenuje se prostě jenom řetěz navzájem nesouvisejících anekdot. Větší úsilí beztak nemá cenu, protože jde o pouhou výplň reklamních předělů, kterých je tu snad ještě víc než Chucků Norrisů.
Ale co hůř, ve srovnání s recyklovaným seriálovým Kameňákem jsou i ty reklamy občas vtipnější. A kratší.
