Země bývá stále častěji označována za Království zázraků (Kingdom of Wonder) díky úžasným buddhistickým (i hinduistickým) chrámům, mezi nimiž zaujímá přední místo chrámový komplex Angkor Wat, plážím, které se rozprostírají v oblasti provincií Kampot a Kep, a úžasným ostrovům (např. Koh Rong Sanloem), jež nabízejí jedinečnou atmosféru ráje díky bílému písku, tyrkysovým vodám, pouze lodní dopravě a jednoduchému, klidnému stylu žití.
Pokud jste milovníky cyklistiky, doporučuji projet provincie Kampot a Kep na kole. Národní parky v obou provinciích jsou sice kopcovité a cesty ve venkovských oblastech jsou prašné nebo bahnité, ale narazíte na úžasnou faunu a floru a spatříte skutečný život místních obyvatel, kteří bydlí v tradičních khmerských domech a živí se zejména zemědělstvím nebo rybolovem. Pro oblast je typické ovoce durian, krabi, pepř vysoké kvality a neméně kvalitní rybí omáčka. Určitě stojí za to vše zmíněné ochutnat.
Obnažená kolena nebo ramena? Kambodža vás nepustí do chrámu Angkor Vat |
Kambodžská venkovská krajina je prodchnuta potoky, rybníky, rýžovými poli a loukami. Tu a tam se v ní vyrojí chrám či stupa. Po silnici přecházejí krávy, v lotosových polích se pasou buvoli a všude pobíhají psi, kteří se živí odpadky – pokud zrovna nepatří někomu, kdo jim dává zbytky. Přestože je voda v potocích i řekách hnědá a bahnitá, místní se v ní koupou.
Tradiční khmerské venkovské domy se skládají ze základní dřevěné konstrukce postavené na pilířích, které bývají až tři metry vysoké a chrání obydlí před záplavami v období dešťů. Vnitřní prostory domu záměrně limitují přístup slunečního svitu (okna jsou malá), kterého mají místní přehršel. Prostor pod pilíři bývá využíván k sušení rýže nebo poskytuje útočiště chovaným zvířatům. Přístup do domu zajišťuje schodiště nebo žebřík.
Životní tempo na venkově je klidné a uvolněné, po žebřících do domů lezou nahatá batolata (z toho bychom v Evropě zešíleli) a děti si hrají na rýžových polích, kde loví hady jen tak pro zábavu nebo na jídlo (v Kambodži je např. oproti Thajsku konzumace hadů stále povolena), jezdí na starých, polorozpadlých kolech nebo vedou krávy na pastvu, zatímco žvýkají cukrovou třtinu.
Pokud se venkova nabažíte, můžete se vždycky snadno vydat do města. Město Kampot, středobod stejnojmenné provincie, si udržuje francouzský šarm a západní atmosféru kaváren a barů, které se rozprostírají podél řeky a na hausbótech. S přicházejícím večerem můžete sledovat západ slunce nad řekou a horou Bokor a zastavit se na večeři na místním nočním trhu (a lunaparku) nebo v některé západně vypadající restauraci.
Podobně jako v hlavním městě Phnom Penh nebo v Siem Reap, které je proslulé díky nedalekému Angkor Wat, i v Kampotu najdete restaurace s označením Happy, z nichž asi nejznámější je Happy Pizza. Přestože kouření marihuany je v zemi oficiálně ilegální, v Happy restauracích je veřejně nabízeno jídlo „okořeněné“ marihuanou, jelikož konzumace v jídle není ilegální. Každopádně, pokud se tiše a zdvořile optáte na baru, můžete si zakoupit 30 gramů halucinogenu za 10 dolarů a nikdo se nebude ptát, zda si „koření“ nasypete do jídla, nebo co s ním budete dělat.
Kep, městečko vzdálené necelých 30 km od Kampotu po velmi dobré a dokonce i slušně značené silnici, je situované přímo na pláži, podél které se rozprostírá chodník, kde místní obyvatelé posedávají, povídají a prodávají nápoje a jídlo. Při moři jsou rybářské bárky a místní muži loví ryby a kraby do svých sítí, kde bohužel často uvíznou i mořští koníci a hvězdice. Z města se můžete vydat na Rabbit Island (Králičí ostrov, Koh Tonsay), cesta lodí (buď cca 25 dolarů zpáteční lístek za soukromou loď v jakýkoli čas, nebo 8 dolarů za shuttle v přesně dané časy) trvá jen několik minut a za příplatek vám převezou i kolo (nebo si jej můžete půjčit na ostrově).
V provincii Kep lze navštívit také stejnojmenný národní park, ale v oblasti mezi Kampotem a Kepem je národních parků více, takže doporučuji vybrat si, který a proč chcete vidět, a ten projet. Krásný je národní park Bokor Mountain, jímž vede ústřední asfaltová silnice stoupající vzhůru a meandrující ve více či méně ostrých serpentinách. Oproti některým frekventovaným silnicím dole v údolí je tu ale obrovská výhoda čerstvého vzduchu a relativně malého provozu, takže můžete odložit roušku.
Doporučuji vzít si s sebou dostatek vody a přibalit si svetr nebo slabou bundu, ve vyšších polohách se často vyskytují mlhy a celkově je zde chladněji.
Když se odkloníte od hlavní silnice na prašné cesty, dojedete, případně dojdete (ne všude se dá přes ostré kameny dostat na kole) k rozličným dechberoucím vyhlídkám, z nichž nejúchvatnější je nejspíš výhled do údolí za starým opuštěným katolickým kostelem. Samotný kostel je zvláštním místem. Dostanete se k němu po silnici vedoucí kolem Starého Francouzského Paláce, koloniální budovy postavené Francouzi v roce 1925 pro francouzské sociální elity, které žily v Kambodži a potřebovaly únik z vlhka a tepla Phnom Penh. V padesátých a šedesátých letech byl Palác používán jako kasino (v době prince Sihanouka). Budova se objevila v několika filmech, např. ve Městě duchů s Mattem Dillonem.
Kolo musíte zanechat pod kostelem, protože k němu vede strmé schodiště, kterému se – jak tomu u strmých schodišť, která vedou ke krásným výhledům, bývá – přezdívá Schody do nebe: když po něm stoupáte, vidíte pouze věž kostela a nebe. Když vstoupíte do kostela, jste ohromeni tím, jak je zchátralý, ale přitom si zachovává svůj unikátní genius loci. Energie a akustika místa jsou ohromující.
Když vyjdete z kostela a vystoupáte o pár metrů kamenitým terénem výše, otevře se vám výhled na mraky, které se pohybují nad údolím, zatímco slunce svítí vysoko nad nimi. Za velmi jasných a suchých dní, kdy se údolím nepřelévají mraky, můžete obdivovat džungli s nádhernými zdravými stromy pod sebou. Je to pohled, který si zapamatujete.
V parku se nalézá také známý vodopád Popokvil. I v suché letní sezóně je krásný, tvořený obrovským skalním masivem, přes který přepadá voda v několika různých částech hluboko do údolí. Pokud se k němu vydáte, je nutné kolo zanechat několik set metrů před ním, místní stráž vám nedovolí vzít kolo až k vodopádu – nebylo by to ani dvakrát bezpečné.
NOMÁDI: Kambodža, Thajsko i Írán. Cesta kolem světa v náklaďáku |
Za zastávku stojí i 29 metrů vysoká socha Yeay Mao, starodávné mýtické hrdinky a bohyně, která je hluboce uctívána v tradiční místní formě buddhismu a brahmanství.
Pokud se budete chtít vydat na menší ostrovy poblíž Kampotu a Sihanoukville, ověřte si, jaké jsou možnosti dopravy na vámi zvoleném ostrově. Mnohé z nich jsou plné písku a divoké džungle, takže jediným způsobem dopravy jsou lodě; kupříkladu na Koh Rong Sanloem nemáte šanci ujet na kole v tamním terénu ani pár metrů. Ale můžete tu dělat skvělé pěší túry, každý den na jinou pláž a pořád půjde jen o několik příjemných kilometrů.
