LN Českou ekonomiku čeká podle odhadů zpomalení a ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) nedávno oznámila, že vláda musí šetřit. Zároveň ale stát zrušil karenční dobu (první tři dny nemoci, po něž zaměstnanec nedostává nemocenskou – pozn. red.), a zvýšil tak náklady na minimální mzdu.
Mám strach, že už pořádně neumíme, respektive vláda neumí počítat. Pokud loni stát plánoval padesátimiliardový schodek a pak jsme skončili v plusu, tak se evidentně počítá s vekou rezervou. Jenže teď státní kalkulátoři docházejí k tomu, že například nemalou částku vydá erár na slevy na jízdné. Jde asi o sedm miliard korun, což byl naprosto přesný příklad předvolebního populismu.
Povinné výdaje státního rozpočtu dramaticky rostly, zvýšily se počty státních úředníků i minimální mzda. Stále se nemůžu srovnat s tím, že ta roste o nějakých osm až jedenáct procent ročně, to prostě není dobře. Nikdy pak nebudu souhlasit s tím, že průměrná mzda ve státní sféře je dnes vyšší než v té soukromé. Zemi přece živí podnikatelé, ne úředníci.
LN Vážně je to tak alarmující?
Ale abych nepřeháněl: zaregistroval jsem teď, že vláda chce konečně ušetřit deset procent úředníků. I to je ale zvláštní – na jedné straně jsme jejich počty zvýšili a vydali na jejich mzdy miliardy korun a hned vzápětí se jejich počty zase snižují.
Je potřeba přestat dělat populistické kroky. Chápu, že například sociální demokracie vždycky bude požadovat tento typ opatření a bude na straně zaměstnance a bude vždy chtít sociální dorovnání. Rozhodujícím partnerem ve vládě je ale hnutí ANO, které by mělo umět v pravou chvíli věci korigovat.
LN Je třeba takovým krokem znovuzavedení karenční doby?
To, že se znovu zavedla, je pro mne osobně prohra. Podle našich propočtů to pro podnikatele znamená asi 5,5 miliardy korun za rok na výdajích navíc. Letos, protože bude platit jen půl roku, to vyjde firmy asi na 2,7 miliardy.
Osobně to ale nechci moc komentovat, protože to bylo politické rozhodnutí a byla to podmínka vládní spolupráce. Na druhou stranu chci upozornit, že Senát se nás zastal a vrátil Poslanecké sněmovně zrušení karenční doby znovu k projednání, ale byl opět přehlasován.
LN A jak jsou na horší časy připraveny české firmy?
Naše firmy nepodceňujme. Klíčoví hráči u nás jsou nadnárodní společnosti, které jsou připravené, inovovaly a vědí přesně, co mají dělat. Firmy, kde je rozhodující tuzemský kapitál, bych ovšem také nepodceňoval. Všichni, včetně politiků, tu neustále mluvíme o tom, že budeme investovat, modernizovat a digitalizovat.
V příštích 12 měsících podle našeho společného šetření s Českou národní bankou plánuje necelá polovina firem, konkrétně asi 42 procent dotázaných, zvýšit své výdaje na takové investice. Můžu tedy s klidem říct, že když teď majitelé peníze mají, tak je samozřejmě vracejí zpátky do firem. Všichni vědí, že po dobrých časech přijdou ty špatné. Je jasné, že když jsme teď šest let rostli, tak přijde pokles.
LN Myslíte, že je vůbec teď s ohledem na očekávané hospodářské zpomalení reálné, aby se v dohledné době například zkrátila pracovní doba nebo se nějak razantněji zvyšovala minimální mzda?
Odbory, sociální partneři, ale i vládní strany by teď ohledně těchto požadavků měli uvažovat reálně. Co se týče odborů, tak je ovšem chápu – je to jejich politika a strategie. I odboráři ale už musejí tušit, že ne všechno lze dělat tak jako v roce 2017, kdy se enormně dařilo. Teď, tedy v první polovině roku 2019, by měli upravit své požadavky úměrně stávající situaci.
LN Česko se chce transformovat z pozice „montovny“ na inovační centrum. V jakém stadiu tato transformace ekonomiky podle vás reálně je?
Úplně nesnáším označení montovna. Je snad Škoda Auto, která má svůj vývoj, inovační centrum, jen nějaká montovna? To tedy rozhodně není!
To, co teď připravuje pan premiér třeba ve spolupráci s Karlem Havlíčkem z Asociace středních a malých podniků (v půli února představená Inovační strategie České republiky na období 2019–2030 – pozn. red.) mě utvrzuje v tom, že s tím skutečně chce něco dělat. Jsem rád, že předseda vlády vidí, že inovace, digitalizace, robotizace a obecně takzvaný průmysl 4.0 je důležitá součást celé transformace ekonomiky. Umělá inteligence bude mít bezpochyby nemalý podíl v naší ekonomice, o tom přece nemůže nikdo pochybovat.
LN A konkrétně? Opravdu roste podíl robotů ve výrobě a firmy vydávají více na výzkum a vývoj?
Ještě před rokem, když se dělalo v EU srovnání jednotlivých zemí, jsme byli na chvostu tabulky. Teď se v počtu robotů na hlavu posouváme do té lepší poloviny, u nás je to asi sto robotů na deset tisíc zaměstnanců. Pokud tam započítáme i roboty softwarové, bude to číslo ještě vyšší. Posouváme se tedy a nevidím důvod, proč by se nám to nemělo podařit.
Co se ale týče samotné inovační strategie pana premiéra, podle níž se máme stát evropským lídrem v inovacích, jsem opatrný a byl bych skromnější.
LN Až dosud bylo Česko konkurenceschopné především díky kombinaci levné a kvalifikované pracovní síly.
Že máme levnou pracovní sílu, už neplatí. Nevím, kde bychom ji vzali. Kvalifikované lidi ale máme rozhodně.
LN Když se u nás zvyšuje počet robotů, nehrozí, že se Česko nakonec stane jakousi montovnou robotů?
To ne. Budoucnost je taková, že spolupracovat s umělou inteligencí budou stejně lidé. A schopnost přizpůsobit se je u českého člověka obrovská. Proto si myslím, že se s tím bez problémů popereme.
LN Inovační strategie vlády počítá s tím, že do roku 2025 půjde na výzkum asi 2,5 procenta HDP. Do toho teď ale vláda mluví o nutnosti šetřit. Věříte vážně tomu, že na vědu opravdu půjdou takové peníze?
Chápu, že když se dělá strategie, někdo musí říct nějaké číslo či poměr. Když teď někdo říká, že na vývoj a inovace půjde 2,5 procenta, byl bych velmi opatrný. Nikdy jsme nic podobného nedodrželi v obraně a bezpečnosti či ve školství, takže není moc reálné čekat, že by to teď, kdy se snižuje tempo ekonomiky, bylo jinak. Byl bych ale samozřejmě rád, kdyby se to povedlo.
