Kdysi zpívali Mravenčí ukolébavku jako děti v televizní Hodině zpěvu, teď coby rodiče stejnou písní uspávají vlastní potomky. V dokumentu Svěrák a Uhlíř – padesát let spolu se však objeví nejen odrostlí aktéři slavných písní včetně interpretky Rovnátek i s názornou titulní pomůckou.
Viktor Polesný, stálý režisér Hodin zpěvu, bilancuje padesát let spolupráce Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře i v prostředích, kde se inscenují jejich „miniopery“.
Na zpívanou pohádku O Budulínkovi si její tvůrci zašli do mateřské školy, na Červenou Karkulku do psychiatrické léčebny pro dospělé. „Já hraju vlka, to je velká role,“ pochlubí se jim jeden z pacientů.
Tajemství úspěchu melodických písniček s originálními rýmy, jako „pětatřicet kakaí, kakaí, kakaí, ježišmarjá, kakají“, pojmenuje Svěrák možná překvapivě: „Jsou tak krátké, že prostě musí být trochu kýčovité.“
Skromné miniopery prý zase stvořili, protože na rozměr klasického muzikálu si netroufli, a jenom tiše snili o tom, že by se třeba jednou mohly hrát na školních besídkách. Nakonec vyprodaly O2 arenu.
