Víte, že se Tatra snažila předběhnout dobu? Tatraplanem s naftovým motorem!

Tatra T600 přezdívaná Tatraplan byla sedanem střední třídy s proudnicovou karoserií, která byla odjakživa poháněna za zadní nápravou uloženým, vzduchem chlazeným, zážehovým plochým čtyřválcem. Kopřivnická automobilka ale koketovala i s myšlenkou vznětového motoru. A dokonce postavila tři takové prototypy.

Na začátku padesátých let přitom nebyl vznětový motor v osobních automobilech vůbec běžnou záležitostí. Vždyť takový Mercedes-Benz 170 D, Fiat 1400 D či Borgward Hansa 1800 byly v té době na trhu unikáty. Výrazně se dieselové agregáty v osobních autech prosadily až následkem ropné krize v sedmdesátých letech. Tehdy se staly výhodou díky nízké spotřebě paliva, do té doby jejich většímu rozšíření bránila jejich negativa v podobě hlučnosti, vyšší hmotnosti i větší technické složitosti. Tatra tak svým způsobem s naftovými prototypy Tatraplanu předběhla dobu.

Vznětový motor s typovým označením T913 vznikl kvůli snížení nákladů přepracováním zážehového agregátu. I proto byla zachována původní hlava, stejně jako tuhá kliková hřídel a tenkostěnná bronzová ojniční ložiska, které měly být schopné zvládat vyšší tlaky ve válci než u zážehového motoru.

Tatra 600 se možná vrátí. Připomeňte si slavný Tatraplan

Zpočátku zůstal zachován i nepřímý vstřik, s komůrkou, kdy místo vložky pro zapalovací svíčku byla do hlavy zašroubována komůrka, která zároveň tvořila připevnění pro čepovou vstřikovací trysku. Vstřikovací čerpadlo bylo umístěno nahoře v klikové skříni, kde zabralo místo ventilátoru – proto chlazení zajišťovaly dva menší axiální ventilátory. Benzinovou pumpu nahradilo dopravní čerpadlo pro naftu.

V průběhu testování však byla technika postupně upravována, podle nabytých poznatků. Zkoušely se různé tvary komůrek, měnil se kompresní poměr, zapuštění ventilů do hlavy i písty. Problémy způsobovaly i trysky, výrobce PAL Jihlava nebyl schopný pomoci, ideální nebyly ani otvorové trysky, které se příliš zahřívaly.

Slavné dobové testy: Jak si vedl legendární Tatraplan?

Jednotka nakonec dosahovala výkonu 30,9 kW v 3300 otáčkách a při jízdních zkouškách autu umožňovala přesáhnout rychlost 100 km/h. Na dlouhé dráze dokonce Tatraplan Diesel dosáhl 130 km/h. Spotřeba byla hodnocena jako přijatelná, pohybovala se kolem 8,5 až devíti litrů na 100 kilometrů.

Čistě podle vzhledu byste Tatraplan s dieselovým motorem v útrobách asi nepoznali. Karoserie prototypů, nalakovaná dvěma odstíny zelené, zůstala beze změn, jediným poznávacím znakem byl nápis Diesel na předním blatníku.

Technickým propadákem Tatraplan Diesel nebyl, v testech dosáhnul slušných výsledků, byť ve stoupáních se projevil slabší výkon motoru a v rychlostech nad 60 km/h byla znatelná vyšší hlučnost, ve srovnání se zážehovým motorem, což byly ale problémy, které by se daly řešit.

Na sériovou výrobu Tatry T600D (nebo zkrátka Tatraplan Diesel) ale nedošlo. Tehdejší trh takové vozidlo vlastně nežádal, Tatra navíc byla tehdy plně vytížena výrobou těžkých nákladních vozidel T111 a pracemi na luxusním automobilu, později známém jako Tatra 603. A tak Tatra Tatraplan Diesel zůstala jen ukázkou schopností tehdejších československých konstruktérů.