Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

‚Londýnský pacient‘ bez HIV. Vyléčí se všichni nakažení?

Věda

  5:23
Rok a půl po transplantaci kostní dřeně nebere pacient žádné léky. Přesto z jeho krve zmizel zhoubný virus HIV. Je definitivně vyléčený? A co to znamená pro další HIV pozitivní pacienty?

Timothy Ray Brown foto: Lidové noviny

Nakazil se virem HIV a pak onemocněl zhoubným Hodgkinovým lymfomem. Měl však štěstí v neštěstí. Při léčbě lymfomu mu lékaři transplantovali kostní dřeň dárce se vzácnou dědičnou dispozicí chránící bílé krvinky před virem HIV. Muž, kterého zná svět jako „londýnského pacienta“, je rok a půl po transplantaci bez viru HIV, i když přestal užívat léky brzdící množení virového zabijáka.

Pacient v Londýně se zřejmě zbavil viru HIV. Jde o druhý případ v historii

„Zatím bych nerad mluvil o vyléčení. Spíše bych to označil za dlouhodobý ústup viru. O vyléčení bychom mohli začít mluvit tak za dva roky,“ říká virolog Ravindra Gupta z londýnské vysoké školy University College a připomíná, že lékaři sledují výskyt viru pouze v krvi pacienta. Virus se však může skrývat i na jiných místech těla a čekat tam na svou příležitost. Londýnský pacient je teprve druhý člověk, který podobnou proceduru podstoupil. HIV pozitivní Timothy Ray Brown, známý také jako „berlínský pacient“, onemocněl akutní myeloidní leukemií a zachránit ho mohla jen transplantace kostní dřeně. Podstoupil ji v roce 2007 a německý onkolog Gero Hütter mu cíleně vybral zvláštního dárce.

Berlínský pacient

Hütter začínal svou lékařskou dráhu v dobách, kdy proti HIV neexistovaly léky a nakažené čekal AIDS a neodvratný konec. „Mnozí umírali na AIDS, a byli mladší než já,“ vzpomínal Hütter v rozhovoru pro časopis The Scientist.

Už v té době se však vědělo, že někteří lidé viru typu HIV1 odolávají. Vděčí za to variantě genu CCR5, v níž v jednom místě chybí třicet dva písmen genetického kódu. Nejvíc nositelů mutace označované jako delta 32 žije v severní Evropě. Zhruba každý desátý tam zdědil mutaci od jednoho z rodičů. Ale jen jednomu ze sta ji dali do vínku oba rodiče. Takový člověk je pak vůči virům HIV1 odolný, protože na jeho bílých krvinkách nenachází virus HIV1 bílkovinnou molekulu, kterou potřebuje k „zakotvení“ a následné invazi do nitra krvinky.

Rusku hrozí nekontrolovatelné šíření viru HIV. Může za to i anexe Krymu, píše tisk

Hütter doufal, že když při léčbě leukemie transplantuje HIV pozitivnímu pacientovi kostní dřeň od dárce s mutací delta 32, začne z ní pacient produkovat krvinky vzdorující viru. Mohl by se uzdravit nejen z leukemie, ale také z infekce virem HIV. Pro Timothyho Raye Browna našli lékaři šedesát vhodných dárců kostní dřeně. Žádný z nich však nezdědil mutaci delta 32 od obou rodičů. Teprve jednašedesátý prověřovaný dárce vyhovoval i v tomto ohledu. Víc než deset let po transplantaci Timothy Ray Brown nebere léky proto viru a zůstává HIV negativní. V jeho případě se dá mluvit o vyléčení. Jenže i v medicíně platí, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Hütter si stále kladl otázku: Co když je to všechno jen shoda náhod? Možná by se Brown uzdravil i bez transplantace kostní dřeně s mutací delta 32. Případ „londýnského pacienta“ však jasně dokládá, že o náhodě nemůže být řeč.

Hledání nové léčby

Léčba transplantací kostní dřeně s mutací delta 32 představuje skutečně výjimečné řešení a připadá v úvahu jen u HIV pozitivních pacientů trpících zhoubným nádorovým onemocněním. Ani pro ně není léčba jednoduchá.

„To, čím jsem si musel projít, bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli,“ říká Timothy Ray Brown.

Berlínský pacient podstoupil tvrdou chemoterapii a následně i ozařování celého těla. Leukemie se mu vrátila, a musel podstoupit druhou transplantaci kostní dřeně. Rekonvalescenci mu komplikovaly nejrůznější zdravotní problémy. Musel se kvůli tomu podrobit dokonce chirurgickému zákroku na mozku. Londýnský pacient měl více štěstí a před transplantací absolvoval o poznání méně drastickou kúru.

Přitom Brown a „londýnský pacient“ nebyli zdaleka jediní HIV pozitivní lidé, kteří podstoupili transplantaci kostní dřeně. Dárci ostatních pacientů však nezdědili od obou rodičů mutaci delta 32. V těchto případech lékaři zaznamenali po transplantaci jen dočasný ústup viru HIV. Vyhlídky na definitivní porážku viru tedy zatím slibuje jen transplantace kostní dřeně lidí s dvěma mutacemi. Během pár let tak může být podobných operací s happy endem mnohem víc. Londýnský pacient je první ze čtyřiceti lidí, kteří takovou léčbu v rámci klinických studií podstoupili.

Případ čínských dvojčat

Případy Timothyho Raye Browna a „londýnského pacienta“ inspirovaly lékaře k tažení proti viru HIV pomocí genového inženýrství. Transfuze krvinek, které lékaři odebrali nemocným a v nichž navodili mutaci delta 32, měla jen krátkodobý účinek. Větší naděje proto odborníci vkládají do postupu, při kterém jsou HIV pozitivním pacientům odebrány jejich vlastní buňky kostní dřeně a v těch jsou pak v laboratoři metodami genového inženýrství cíleně poškozeny geny CCR5. Po návratu do těla pacienta by měly tyto buňky produkovat bílé krvinky odolné vůči viru HIV.

Napodobit v genu CCR5 přesně výpadek třiceti dvou písmen genetického kódu není jednoduché. Přitom jiná poškození genu, než je mutace delta 32, nemusí bílé krvinky před virem HIV ochránit. To je také jedna z mnoha vážných výhrad, které na konci loňského roku vznesli odborníci proti kontroverznímu počinu čínského genetika Ťien-kchu Cheho.

Ten se pokusil vyřadit z činnosti gen CCR5 u lidských embryí, z nichž se pak narodila dvojčata – děvčata známá jako Nana a Lulu. V dědičné informaci Nany je gen CCR5 sice poškozen, ale úplně jinak, než je tomu v případě mutace delta 32. O její odolnosti k viru HIV proto panují pochyby. U Lulu byl gen poškozen jen v některých buňkách, a děvče zůstalo k viru HIV vnímavé.