Do Česka se před pár týdny po dvaceti letech vrátil legendární muzikál Vlasy. Jednou z jeho hlavních tváří je i Milan Peroutka, který už v televizní show Tvoje tvář má známý hlas prokázal, že skloubit zpěv a tanec pro něj není problém.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Před časem se z vás stal blonďák. Má smysl hledat za touto změnou nějakou spojitost s muzikálem Vlasy, v němž nyní v divadle Kalich hrajete?
Kdepak, dokonce jsem to drze s tvůrci muzikálu vůbec nekonzultoval. Věřil jsem, že to nebude problém, už jen kvůli tomu, že moje alternace je blonďák. Zjistil jsem ale, že mít blonďaté vlasy je pořádně těžká věc, protože barva se pořád mění a člověk ji musí udržovat. Na začátku jsem to měl spíš šedivé a režisér Vlasů Šimon Caban se mě ptal, jestli se snažím vypadat starší, nebo co tím zamýšlím. Pravdou je, že to mám kvůli kampani na novou řadu šamponů.
Jak se vlastně popový zpěvák cítí v muzikálu plném batiky a květin?
Takto se na to nedívám. Každý muzikál je jiný. Hraju například také v Krysařovi, který je u diváků hodně oblíbený. Nejde o dílo, na kterém bych vyrůstal, je temnější a rockovější, ale bylo to něco nového a baví mě to. Vlasy představují zase něco úplně jiného. Beru tyto zkušenosti v první řadě jako školu. Aktuálně je možné, že se pustím do dalšího, v pořadí už šestého muzikálu. Pak si plánuju zabilancovat, jak si v tom vlastně vedu. Venkovně i vnitřně.
To musí být náročné skloubit zkoušení v divadle například s natáčením seriálu Ordinace v růžové zahradě 2.
Tentokrát by kolegové mohli být klidní, protože Ordinaci aktuálně nenatáčím. Diváci prý musí teď trochu získat odstup od toho, co moje postava napáchala, protože jsem de facto rozkradl nemocnici na drogy. Sám nevím, jestli se do děje ještě vrátím a jsem na to zvědavý. Ať to bude, jak to bude, tento seriál je pro mě také velká škola a rozhodně bych ho nechtěl degradovat, jako to dělají někteří kolegové.
Vidíte, to narážíte na zajímavou věc. Řada herců o svém působení v nekonečných seriálech nechce příliš mluvit, nebo jednoduše odpoví tak, že něčím složenky platit musí.
Samozřejmě je to také zdroj příjmů, to ano. Ale pro mě je asi nejdůležitější, co se při takové práci naučím. Jsou různé druhy herectví a to seriálové je specifické v tom, že má rychlejší tempo a vyžaduje soustředění a promptnost. Dialogy si tak tak ukládáte do hlavy, ale musíte s nimi nakládat přirozeně a co nejpravdivěji je odehrát. Dát do nich adekvátní míru emocí tak, aby nebyla cítit divadlem, ale aby se v ní divák našel. Není to jako hrát v Kongresovém centru, kde to chce co největší gesta. Před kamerou musíte být v první řadě co nejpřirozenější, takže jakoby nic nehrát. Teď říkám, jak by to mělo být obecně. Netvrdím, že se to stoprocentně daří mně.
Pomohl seriál nějakým způsobem i vaší kapele Perutě?
Být v takovém seriálu znamená být vidět. Když jsem začal točit Ordinaci, tak mi lidé na koncertech říkali, že nevěděli, že také hraju. Postupem času se ale začalo stávat, že za mnou po koncertě přišli naopak s tím, že mě znají ze seriálu, a ani nevěděli, že zpívám. Člověk na volné noze si často nemůže práci úplně vybírat a televize mi v tomto směru otevřela hodně dveří.
Asi největší zlom ale nastal po vaší úspěšné účasti v show Tvoje tvář má známý hlas. Čekal jste, že se vaše kariéra tak rozjede?
Nečekal, ale přál jsem si to tak a z profesní stránky jsem na to byl vlastně připravený. Měl jsem kapelu, repertoár, a když někdo chtěl Peroutku jako zpěváka, mohl jsem okamžitě přijet. Když chtěl někdo moderovat akci, byl jsem na to nachystaný. Do seriálu jsem naskočil také s velkým nadšením. Teď zrovna přede mnou nově stojí jedna moderátorská výzva, o které zatím nemůžu říct víc, a baví mě to stejně tak.
Milan Peroutka■ Narodil se 24. března 1990. Je synem spisovatelky Ivany Peroutkové a bubeníka Milana Peroutky staršího. |
Už nějaký ten pátek moderujete také na hudební stanici Óčko. Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Úplně poprvé jsem se ve studiu ocitl jako host, když jsem šel představit první vymodlený klip Postavím kolem nás zeď, který jsme natočili. Bál jsem se, že nebudu schopný dostatečně dlouho mluvit před kamerou v živém vysílání, a tak jsem se natolik vyhecoval, že jsem pak skoro celou hodinu a půl prokecal. Na základě toho mě pak pozvali na kamerové zkoušky do Óčka a takhle postupně, krok za krokem a trochu plíživě, přišla i Tvář. Prostě jsem se postupně odhodlával, všechno jsem si to v hlavě rozmyslel a začalo to být zřejmé i navenek.
Souběžně s tím vším ale také ještě studujete, že?
Ano. Studuju stále teritoriální studia a cestovní ruch. Mám před sebou poslední semestr, který, ruku na srdce, měl být dokončený už minulý půlrok. Ještě předtím jsem studoval jinou školu, takže má studijní cesta je trochu složitější.
Jste takový věčný student.
To jsem, ale teď už bych to rád dověčnil. (smích) Čeká mě poslední semestr na pana inženýra, což je titul, kterým bych rád doklepnul všechna ta zkoušková utrpení. Státnice mám v červnu, ale ještě předtím 10. května vydáváme s kapelou debutovou desku Žij a tancuj. Snad se to podaří vedle sebe všechno napasovat.
25. ledna 2018 |
