Mussoliniho fašisté zatáhli Itálii do paktu s Hitlerem a do války

Tato organizace, kterou původně tvořili bývalí elitní vojáci a nacionalisté, se v roce 1921 změnila na Národní fašistickou stranu, která Mussoliniho posléze vynesla k moci a umožnila mu stát se takřka neomezeným vládcem Itálie. 

Mussolini, který od roku 1925 vládl v podstatě již jako diktátor, nakonec zavlekl Itálii do spojenectví s Hitlerovým Německem a druhé světové války, která skončila jejich porážkou.

V čele Národní fašistické strany stála Velká fašistická rada, která od roku 1928 převzala řízení státu. Strana také disponovala polovojenskými jednotkami (Černé košile), které byly po roce 1935 zformovány do bojových divizí. Po vylodění spojeneckých jednotek a pádu italského fašistického režimu v červenci 1943 byla fašistická strana rozpuštěna.

Mussolini poté na severu země okupovaném Německem založil tzv. Italskou sociální republiku, kde vznikla i nástupnická Fašistická republikánská strana. Ta zanikla spolu se vznikem nové republiky v dubnu 1945.

Itálie pod vedením Mussoliniho fašistů v roce 1935 obsadila Habeš, v dubnu 1939 okupovala Albánii a v roce 1940 se aktivně zapojila do bojů druhé světové války. 

V červenci 1943 byl Mussolini králem Viktorem Emanuelem III. odvolán z funkce premiéra, byl zatčen a uvězněn, ale následně německým komandem osvobozen. 

Ke konci války se Mussolini pokoušel se svou milenkou uprchnout k Němcům, byli však chyceni italskými partyzány a 28. dubna 1945 popraveni. Obě mrtvoly byly pro výstrahu pověšeny za nohy na milánském náměstí Loretto.