Předposlední březnová sobota se přehoupla do neděle. Bylo dvacet minut po půlnoci. Marta Kubišová si ještě připravovala několik věcí na nadcházející den.
Situace v pokoji ve chvíli střelby. Muž ukazuje, kde stála Marta Kubišová.
„V pokoji mého bytu sice svítilo tlumené světlo, ale ze všech tří svítidel. Přes okno byl stažen závěs z potištěného kretonu. Dávala jsem na topení uschnout ručník. Jakmile jsem poodstoupila od okna asi na dva metry, zaznělo rychle za sebou pět výstřelů. Ucítila jsem, že na mě něco drobného padá,“ vypověděla krátce po střelbě šestadvacetiletá zpěvačka.
Bylo to omítka, kterou ze stropu vyštípl jeden z projektilů. Odrazil se a spadl na podlahu. Další dvě střely se do stropu zaryly. Tři náboje uvázly v rámu okna. Z ohledání místa činu vyplynulo, že střelec vypálil šestkrát.
„Bezprostředně před střelbou jsem stála pravým bokem k oknu, takže světlem z místnosti se musel můj profil rýsovat zvenku. Jestliže mne pachatel chtěl zasáhnout, mohl předpokládat, že budu pokračovat v chůzi směrem doprava, viděno zvenčí z pozice střelce. Proto jsou zásahy v pravé polovině okna,“ upřesnila.
Po výstřelech zůstala překvapeně stát. Potom vyběhla z pokoje do kuchyně. „Řekla jsem matce, že je rozstřílený arkýř. Radila jsem se, co dělat, a pak jsem se vrátila do pokoje pro telefonní seznam. Z kuchyně jsem volala na oddělení Veřejné bezpečnosti,“ uvedla Kubišová.
Do ulice Wilhelma Piecka (dnes Korunní) vyjela dvoučlenná policejní hlídka. Všechny tři ženy – v bytě byla ještě zpěvaččina babička – tam zůstaly raději potmě.
„S policisty jsme se dohodly, že jim hodíme klíče z okna, proto jsem je zabalila do papíru. Zda byl kromě policistů ještě někdo na ulici, jsem se nedívala, měla jsem strach,“ vypověděla matka Marty Kubišové.
Pak dorazili další příslušníci VB, včetně technika a fotografa. Vyšetřovatel zahájil trestní stíhání neznámého pachatele pro pokus ublížení na zdraví. Na jiném místě spis uvádí, že to bylo pro pokus o vraždu.
„Před tím, než se střílelo, jsem pouze slyšela z ulice W. Piecka silný motor nějakého vozu, ale nedívala jsem se ven,“ vzpomněla si ještě zpěvačka.
Pohled z okna pokoje Marty Kubišové do Kolínské ulice, odkud pachatel střílel. Křížek označuje místo, kde střelec pravděpodobně stál.
„Nemohu říci, že bych někoho podezřívala. Osobních nepřátel nemám, dostávám však po srpnu řadu anonymních dopisů. Většinu z nich v poslední době vůbec nedostanu do ruky, zachytí je rodina nebo sekretářka fan-klubu. Ty, které se mi do rukou dostanou, většinou hned po přečtení ničím v záchvatech odporu a hnusu,“ sdělila Marta Kubišová.
Tři anonymní dopisy, které našla, předala policistům. Upozornila je zároveň na osmnáctiletého zedníka, zřejmě duševně vyšinutého, který ji opakovaně obtěžuje. „Dochází za mnou, zvoní mi u bytu, nabízí mi sňatek. Vyhrožuje v dopisech, že zabije mě i sebe. Podepisuje se Napoleon. Podobným způsobem obtěžuje i Helenu Vondráčkovou,“ doplnila. Protokol se svou výpovědí podepisovala o půl páté ráno.
Ukradli mi auto...
Pokoj, v němž se v době střelby nacházela Marta Kubišová, má okna do vedlejší Kolínské ulice. V ní stál pachatel, který nahoru do druhého patra střílel. K jeho smůle pálil právě ve chvíli, kdy jela po hlavní silnici hlídka VB.
„Náš vůz projížděl třídou Wilhelma Piecka. Když jsme míjeli Kolínskou ulici, zahlédl jsem stát u prvého domu od křižovatky neosvětlené vozidlo, z něhož bylo vidět vystrčenou ruku a záblesky asi pěti výstřelů. Byly vypáleny jednotlivě rychle za sebou. Nebyla to dávka,“ sdělil velitel hlídky Jan Janát.
Fiat 124
Když si pachatel všiml policejního auta, rozhodl se z místa urychleně zmizet. Měl výhodu, řídil lepší a silnější vozidlo – sportovní Fiat 124 (žluté barvy). Takové auto bylo v tehdejším socialistickém Československu raritou.
Střelec prosvištěl několika ulicemi a příslušníkům VB se ztratil. Policisté objevili opuštěný vůz až o několik minut později v Bořivojově ulici u Flory.
Auto bylo otevřené, přední levé okénko stažené, klíček byl zastrčený v zapalování a na podlaze v prostoru řidiče ležela jedna nábojnice.
Nebylo těžké zjistit, že zajištěné vozidlo patří filmovému režisérovi Janu Němcovi. Ten pak ráno u výslechu vypověděl, že mu auto v sobotu 22. března před půlnocí někdo odcizil.
Stejný vůz jako Jan Němec měl v Praze jen hudební skladatel Karel Mareš, autor hitů Hvězda na vrbě nebo Oliver Twist
„Asi ve 23:30 hodin jsem vyšel z domu, chtěl jsem se někam podívat, jen tak se rozptýlit. Vyšel jsem ven a zjistil jsem, že automobil před domem není. Nepřikládal jsem tomu velkou váhu, neboť vůz je v ČSSR unikátní, takže nikdo s ním nemůže dojet daleko. Nepřítomnost vozu jsem si vysvětloval tím, že jsem v něm zapomněl klíček a někdo z mých známých mi s ním odjel, snad jako z žertu,“ uvedl Němec na policii.
Odpoledne, když byl vyslýchán znovu, přiznal, že je zlatá slavice jeho snoubenkou. „Je pravdou, že se v poslední době důvěrněji stýkám se známou zpěvačkou Martou Kubišovou a že uvažujeme o sňatku.“
„Tuto okolnost, pokud jde o moji známost se slečnou Kubišovou, jsem při původním výslechu nepovažoval nijak za nutnou, protože jsem byl vyslýchán pouze ve věci odcizení mého auta a neměl jsem tušení, že by toto moje auto hrálo v případě střelby do oken Marty Kubišové nějakou roli,“ dodal.
... ne, bylo to jinak.
O tři dny později, 26. března 1969, se Němec v doprovodu zpěvačky dostavil na služebnu VB znovu. Rozhodl se říct pravdu.
V sobotu 22. března byl nervózní, podrážděný a vyčerpaný. Dotáčel televizní pořad MATES s Karlem Gottem a jeho přáteli. Zábavný program měl večer běžet na obrazovkách.
Pořad MATES
|
Natáčení provázel jeden průšvih za druhým. Tím nejvážnějším byla náhlá nemoc Karla Gotta. Pro diváky zpěvák narychlo předtáčel aspoň zdravici.
Další komplikací byl vyhrocený konflikt s herečkou Jiřinou Bohdalovou, která program moderovala a před koncem zkoušky odešla ze studia.
Kolem poledne režisér pořad dokončil. Pracovní vypětí pak podle své prvotní výpovědi zapil v Klášterní vinárně pivem a koňakem.
U dalšího výslechu svoje původní vyjádření opravil s tím, že ten den téměř žádný alkohol nepožil. „Snad jen deci vína na závěr práce při společném přípitku... Pokud jsem uváděl, že jsem toho během dne vypil dost, je to jistá nepřesnost v mojí formulaci,“ vysvětloval.
Dále uvedl, že doma odpoledne usnul a kolem osmé ho vzbudil hudební skladatel Ladislav Štaidl. Byli domluvení, že se na vysílání Němcova pořadu, který měl běžet ve 20:30, podívají v bytě u Jiřiny Bohdalové.
Režisérovi se k herečce moc nechtělo, ale Štaidl ho přemluvil a dovezl ho tam svým vozem. Němec zůstal u Bohdalové do 22 hodin, pak si vzal taxíka a na cestě domů se na chvíli zastavil u svých rodičů.
Po jedenácté hodině večer, už z domova, telefonoval Martě Kubišové. Chtěl se s ní ještě sejít. Zpěvačka schůzku odmítla.
Zlatého slavíka '68 vyhráli Marta Kubišová a Karel Gott
Další den dopoledne měla mít autogramiádu na akci pořádané redakcí Mladého světa. Koncem února získala svého druhého Zlatého slavíka. Protože onemocněl Gott, nemohla svou účast odříct.
„Kategoricky jsem mu (Janu Němcovi, pozn. red.) řekla, že ho dnes nechci vidět a telefon jsem ukončila, protože nepřestával žadonit. Dodávám, že jsem mu v telefonu řekla, aby se šel opít, když nemůže usnout,“ uvedla zpěvačka.
Impulsivního režiséra, který měl za sebou hektickou pracovní sobotu, odmítnutí Kubišové – diplomaticky řečeno – rozladilo.
Střelba z recese„Prohlašuji, že při střelbě jsem byl přesvědčen, že v blízkosti oken není ani Kubišová, ani žádná jiná osoba. V daném případě z mé strany jednalo se vyloženě jen o jakousi recesi, abych se nějakým způsobem projevil.“ část výpovědi Jana Němce, 26. 3. 1969   Němec střílel pistolí od firmy Sturm, Ruger & Co. (USA). Do Československa mu ji na podzim 1968 propašoval jeho americký přítel Miles Glaser. Zbraň nebyla hlášená, což byl přestupek. Spis však neuvádí, zda byl za toto porušení zákona režisér nějak potrestán. |
„Malý konflikt, ke kterému mezi námi došlo a jehož podstata je v tom, že se se mnou nemohla setkat, pro mě v této atmosféře znamenal něco úplně jiného než za normální situace, kdy jsem klidný. Vyvolalo to u mne ještě větší pocit deprese, únavy a rozčílení,“ přiznal policistům Němec.
Vzal auto a chtěl se údajně projet. Vinohradský byt milované ženy byl po cestě do centra.
„Nemohu říct, jak dlouho jsem stál v Kolínské ulici pod okny Marty Kubišové. Mohlo to být pět minut, ale také jenom minuta. Seděl jsem ve voze, aniž vím proč, a díval jsem se do jejích oken. Neviděl jsem, že by v pokoji v blízkosti okna někdo byl.“
„Po chvíli jsem vytáhl pistoli a vystřelil jsem několikrát za sebou do rozsvíceného okna. Ani v tomto okamžiku jsem nikoho neviděl. Nemohu říci, proč jsem to dělal. Nedovedu to ničím odůvodnit. Žádné racionální vysvětlení pro to nemohu najít. Snad jsem na sebe chtěl tímto způsobem upozornit. Ani jsem si neuvědomil, že byl tento způsob mého projevu nepřiměřený. Neměl jsem v úmyslu nikoho zranit,“ řekl režisér.
Po taxíku hodil láhev vína
„Enfant terrible“ českého filmu dodal, že měl tyhle zkraty už dříve. V roce 1954, asi dva měsíce před maturitou, rozbil během vyučování ampulku se slzným plynem, kterou vzal doma svému bratrovi – studentovi chemie.
„Netušil jsem, co to vyvolá. Chtěl jsem, tak jako při různých školních příhodách předtím, pobavit třídu. Skutečně všichni žáci slzeli, včetně třídního profesora i ředitelky ústavu. Byl jsem za to potrestán podmínečným vyloučením,“ vzpomínal Němec.
Někdy dělám hlouposti„Celý život dělám někdy hlouposti, které mě traumatizují a působí mi nepříjemnosti, aniž mají svoji logiku nebo význam.“ Jan Němec při psychiatrickém vyšetření, červen 1969 |
V roce 1961 při natáčení filmu Červnové dny, kde pracoval jako pomocný režisér, po jedné obzvlášť náročné scéně zapálil v Kladně dva koše na odpadky. Dostal za to pokutu 50 Kčs.
V srpnu 1964 ho v Legerově ulici při čekání na taxík předběhla žena. Režisér, který spěchal na návštěvu, se okamžitě vytočil a po odjíždějícím vozidle zlostně mrštil lahví vína. Ta se rozbila a střep zranil na noze kolemjdoucí jedenáctiletou dívku. „Trestný čin byl spáchán ve stavu blízkém nepříčetnosti,“ shodli se tehdy znalci – psychiatrička a neurolog. Místní lidový soud potrestal Němce v roce 1965 za výtržnictví napomenutím.
Pistole ukrytá v popelnici a v uhlí
Režisér přiznal, že po střelbě do okna Marty Kubišové spatřil hlídku VB a rozhodl se jí ujet. Když policisty setřásl, s pistolí v ruce z auta utekl. Zbraň schoval v jedné popelnici.
Němcova střelba se stala inspirací pro scénu v normalizačním filmu Karla Steklého Hroch z roku 1973, kde novinář (hrál ho Svatopluk Matyáš) střílí do okna zpěvačky (Helena Blehárová):
Pak jel taxíkem do pražské vinárny Viola, kde se potkal například s hercem Pavlem Landovským nebo režisérem Františkem Vláčilem. Těm nalhal, že mu někdo ukradl auto.
Později se pro pistoli vrátil. Musel však prohledat několik popelnic, než ji zase našel. Ukryl ji u rodičů ve sklepě v hromadě uhlí. Když se po třech dnech odhodlal k doznání, vzal zbraň s sebou na služebnu VB a tam ji odevzdal.
Výtržnictví§ 202 (1) Kdo se ze zjevné neúcty vůči společnosti dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem. zdroj: Trestní zákon z roku 1961 |
Němec byl nakonec obviněn jen z výtržnictví. Znalci o něm prohlásili, že trpí duševní poruchou (“nikoliv nemocí, ale povahovou úchylkou,“ připsali pro vysvětlení do posudku) ve smyslu schizoidní psychopatie s rysy explozivity, sklonem k rozladám a prudkým nerozvážným afektivním reakcím. V době střelby byly jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti podle odborníků výrazně zmenšeny.
Soudy – prvoinstanční i odvolací – dospěly k závěru, že „pachatel není protispolečenským elementem a proto také nejednal ze zjevné neúcty vůči společnosti“. Rozhodly, že šlo o přestupek, nebo přesněji – o provinění proti socialistickému soužití.
Obvodní soud pro Prahu 3 předal případ Obvodnímu národnímu výboru v Praze 10, kde měl Jan Němec trvalé bydliště. Spis doputoval k úředníkům přesně rok po činu – 23. března 1970.
„Řízení proti Janu Němcovi se zastavuje. Podle zákona lze přestupek nebo provinění projednat pouze do jednoho roku od spáchání činu. Případ byl postoupen po uplynutí této lhůty. Bylo proto nutné řízení ve věci zastavit,“ rozhodla 23. dubna 1970 tříčlenná správní komise. Němec tak za střelbu potrestán nebyl.
Snímek ze svatby
18. října 1969 se „atentátník“ s Martou Kubišovou oženil. Brali se ve Štěchovicích, s přípravou svatby jim ochotně pomáhala Němcova bývalá žena Ester Krumbachová. Obřadu se zúčastnil Václav Havel s manželkou Olgou či psychiatr Milan Morávek, který šel režisérovi za svědka.
Zleva: Václav Havel, Marta Kubišová, Jan Němec a Olga Havlová
Zpěvačka pak během tříletého manželství s Janem Němcem zažila i krušné chvíle. Vzpomínala třeba, že na ni vzal sekeru.
„Nezřízeně pil. Dopoledne začal dvojkou v kuchyni, odpoledne přidal nějakého toho panáčka a ve čtyři už byl pod stolem. Jednou mi dal klíče od komory a zapřísahal mě: Kdybych na tebe vzal třeba sekeru, nic mi nedávej! Jenže nakonec za mnou opravdu se sekerou přišel, tak jsem mu klíče dala. Říkala jsem si, že přece nejsem blázen, abych se nechala zabít,“ popsala v knize Lásky za časů bezčasí.
PoděkováníAutor článku děkuje pracovníkům Archivu bezpečnostních složek, kteří mu umožnili prostudovat vyšetřovací spis k případu i další materiály, dále JUDr. Janu Janátovi, Janu Fialovi a vstřícným obyvatelům domu, v němž Marta Kubišová před padesáti lety bydlela. |
V roce 1971 čekali dítě. Marta Kubišová o něj však na přelomu sedmého a osmého měsíce těhotenství přišla. O rok později se s cholerickým režisérem rozvedla.
„Prý mi chtěl jen vystřílet srdce do arkýře. Přišlo mi to komické už tehdy. Nikdo nezemřel, tak co. Netušila jsem, že to byl Němec, myslela jsem, že někdo sedí na lampě a střílí. Přiběhla maminka: Zhasnout, lehnout na zem! Pak se přišourala nic netušící babička a maminka na ni křikla: Mami, jdi si lehnout! Babička nemohla dobloudit do postele v té tmě. Je to komické. Pak pokoj plný chlapů s frčkama na uniformách, pod nimi pyžama, jak je vytáhli v noci z postele. Atentát na tu paní, co zpívá Ať mír dál zůstává...,“ líčila zpěvačka předloni historku o střelbě pro Magazín DNES.
