Britští vědci Alexander Piel, Fiona Stewartová a Lydia Lunczová na serveru The Conversation uvádějí, že šimpanzi umějí používat nástroje, což se prokazatelně ví už více než padesát let. V každé šimpanzí populaci se však práce s nimi trochu lišila, odborníci tak usoudili, že jde o sociálně naučenou schopnost, a tedy znak primitivní kultury.
Šimpanz je inteligentní, politikaří, ale jako člověk se chovat nemůže |
„Příklady šimpanzí kultury se pohybují od sociálních návyků, jako je způsob úchopu při péči o sebe, přes sexuální chování samců až po typ nástrojů, které šimpanzi používají pro rozbíjení ořechů nebo lov mravenců,“ uvádějí vědci ve svém textu s tím, že může být až 39 druhů chování, které se mohou v každé šimpanzí kultuře lišit.
Tato paleta však kvůli intenzivní činnosti lidské rasy pomalu mizí. „S poklesem jejich populací klesá i rozmanitost chování. Lidé ve zkratce způsobují kulturní kolaps šimpanzů,“ píší odborníci.
Časopis Science před dvěma týdny vydal článek, na kterém se podíleli i Piel se Stewartovou a který mapoval, jak kulturu šimpanzů ovlivňuje jejich kontakt s lidmi. Autoři sledovali chování šimpanzů ve 144 komunitách těchto opic napříč Afrikou a zkoumali výskyt 31 typů naučeného chování, které se dají považovat za součást jejich kultury.
Třeba házení kamenů, koupání nebo pojídání řas. Zjistili, že komunity šimpanzů, které žily v oblastech s vysokým stupněm vlivu člověka, vykázaly 88procentní pokles uvedených typů chování v porovnání se šimpanzi, kteří žili v oblastech s nejmenším vlivem člověka. „Vliv lidí se tak nemusí pojit jen se ztrátou populací a genetické rozmanitosti, ale může také ovlivňovat to, jak se zvířata chovají,“ uvádí se ve studii.
Hmyz rychle vymírá, podle vědců do 100 let zmizí. Přírodu čeká kolaps |
Trojice vědců to přisuzuje nebezpečí, které šimpanzům hrozí kvůli těžbě dřeva, znečištění vodních zdrojů, těžbě nerostných surovin nebo činnosti pytláků, kteří do lesů přinesli nově postavené cesty. Šimpanzi musejí být ve svém každodenním životě opatrnější, což je donutilo tvořit menší skupiny a méně komunikovat se svými vzdálenějšími druhy, například bubnováním na kmeny stromů.
„To pravděpodobně vede k menšímu šíření kulturních návyků. Shlukování do menších skupin pak také snižuje možnost učit se jeden od druhého,“ míní vědci. Někteří šimpanzi se lidské přítomnosti přizpůsobili a potravu například začali hledat i na polích. „Stále však platí, že lidské aktivity ve velkém vyhlazují bohatou diverzitu chování, která je dnes tak typická pro šimpanze,“ uvádí trio pro The Conversation.
Společně se také bojí, že šimpanzi některé své zvyky zapomenou ještě dřív, než je odborníci pochopí. „Příležitost výzkumu evolučních kořenů, které se pojí s naším vlastním druhem, se mohou navždy ztratit. Ochrana kulturní diverzity by měla být prioritou ochránců,“ dodávají.
Šimpanzi přitom nejsou jediná zvířata, která si po generace předávají kulturní návyky a důležité znalosti. Patří mezi ně sloni, ale třeba i losi. O jak vážný problém jde, dokládá slovenský ekolog Martin Hromada pro Denník N.
Šimpanze srovnává s lidmi na Tasmánii, která byla před koncem doby ledové spojená s Austrálií a lidé si tam díky tomu přinesli vyspělou kulturu. Měli vrhače oštěpů, uměli založit oheň. Poté, co Tasmánii od Austrálie odtrhl Bassův průliv, se vazby zpřetrhaly a na ostrov nejenže neproudily nové poznatky, ale dokonce se začaly vytrácet i ty staré. Lidé je postupně zapomněli, až se dostali do stádia, kdy neuměli ani založit oheň.
„Jako by u nich došlo k deevoluci. Bylo to proto, že nastal úplný rozklad kultury, která stojí na podmínkách přejícím vzniku inovací a jejich šíření s využitím sítě kontaktů,“ upozorňuje Hromada.
