Kliknutím zvětšíteV areálu své firmy v pražských Průhonicích má "ustájenou" i velmi rozsáhlou soukromou sbírku automobilů. Sešel jsem se s ním právě v hale, kde jsou jednak auta, které čekají jen na to, až je někdo nastartuje a vyjede s nimi na projížďku, jednak ty, které čeká ještě větší či menší renovační zásah.
Jak jste se vlastně dostal ke sbírání aut. Co bylo vaše první auto?
Tehdy se psal rok 1989, mně bylo 19 let a já jsem se zahleděl do Opelu Manta. Jel jsem ho koupit někam na Slapy, přestože mě od toho spousta lidí zrazovala. Nakonec jsem na něm pracoval dva roky a nikdy jsem ho neuvededl do provozu a nikdy jsem se s ním nesvezl…Po patnácti letech jsem ho nakonec prodal.
Dnes máte ve sbírce stovky automobilů. Kdy jste začal sbírat takzvaně ve velkém?
Bylo to krátce po začátku tohoto století. V letech 2000-2001 jsem nakoupil zhruba polovinu aut, které tady stojí.
A kolik jich tedy je?
V hale můžete vidět 220 vozů, venku v areálu dalších zhruba 100-150. Navíc mám kolem šesti stovek motorek. Většina z nich je české produkce. Především na sbírku značky ČZ jsem pyšný.
Jak jste vozidla vybíral? Jako investici?
Ano, už tehdy jsem přemýšlel, že by se hodnota do nich vložená mohla zúročit. Současně jsem si ale plnil své klukovské sny. V případě aut jsem chtěl vlastnit ta, o kterých jsem si předtím četl v motoristických časopisech a líbila se mi.
Viděl jsem tady u vás spoustu aut americké produkce. To byla odjakživa vaše "krevní skupina"?
Ne, já jsem zpočátku sbíral hlavně evropské vozy, konkrétně italská, francouzská, britská i německá.
Asi hlavně sportovní, že? Viděl jsem u vás i několik Ferrari, Aston Martinů, Lamborghini a podobně…
To samozřejmě, ale já jsem nikdy netíhnul k těm absolutně zbožňovaným supersportům. Jsem realista a chápu, že jsou mimo moje možnosti.
Třeba Lamborgini Miuru, která je pokládaná za jeden z největších automobilových designových skvostů, ale ve své sbírce máte?
Ano, mám. A mohl jsem mít dokonce dvě. Jenže u té druhé se mi nelíbila žlutá barva, tak jsem ji nekoupil. Dnes toho lituju, protože cena tohoto vozu od té doby velmi výrazně narostla.
Chápu, že nechcete mluvit o ceně své sbírky, můžete ale prozradit, jak se ceny jednotlivých modelů od doby, kdy jste jich většinu koupil změnily?
Je to samozřejmě různé, a také jsem si v průběhu let ověřil, že ne každý model je vhodný jako investice. Například se jedná o velkou část amerických automobilů z poloviny sedmdesátých let a mladších. Ale v průměru se dá říci, že cena většiny mých aut za těch osmnáct let vzrostla přibližně dvakrát až desetkrát! Třeba v případě oné zmiňované Miury asi sedmkrát.
Většina aut, které jsem ve vaší sbírce viděl, vypadá kompletně a provozuschopně. S kolika z nich se v sezóně dokážete svézt?
Obecně platí zásada, že takzvaně ujezditelná je sbírka do dvaceti kusů. Já osobně mám doma ve své garáži sedm aut, se kterými jezdím. Mezi nimi například dvě corvetty. Jedna je cabrio z roku 1968, druhá ve verzi hard top. Tu vyrobili v roce 1972. Jezdím s nimi i do práce.
To jsou americká auta. K vozům vyrobeným na tomto kontinentu jste si tedy našel vztah?
Ano, tyto vozy mají pro mě jakési kouzlo nedostupnosti, protože za minulého režimu jsme se k nim dostat nemohli a vlastně ani informace o nich tady nebyly. Dnes se mi na nich líbí jejich technologie, jejich pohodlné jízdní vlastnosti, a třeba i to, že 90 procent dílů potřebných na jejich renovaci se dá vcelku bez problémů sehnat.
Co je tedy těch deset procent, s jejichž získáváním jsou potíže?
Budete se divit, ale je to takzvaná bižuterie, tedy různé ozdobné lišty a podobně. Řeknu příklad. Třeba taková americká klasika z padesátých let Chevrolet Belair ve stavu před renovací s nějakými těmi chybějícími ozdobami se dá pořídit za zhruba deset tisíc dolarů. Jenže, právě za ty lišty je třeba zaplatit ještě opět takovou sumu. Stejné relace jsou i u jiných vozů. Třeba Cadillacy ze 60. let přijdou na 3-4 tisíce dolarů a nárazníky na totéž.
Člověk by řekl, že největší problém bude se sedačkami prožranými od myší a podobně…
Ne, zrovna tohle nevadí. Stačí, když je zachována kostra, čalounění se pak dá dodělat.
Vy zde máte renovační dílnu. To tedy zaměstnáváte i vlastního čalouníka?
Ne, to je jediná profese, na kterou si najímáme externisty. Jinak ale zvládáme kompletní renovační práce, včetně třeba výroby dřevěných koster karosérie. Samozřejmě také mechanické, klempířské, lakýrnické i elektrikářské práce?
Kolik vozů tu dokážete za rok renovovat?
Máme to nastaveno tak, aby zhruba každý týden bylo jedno auto dokončeno. Momentálně máme rozpracováno 14 aut. Část z nich jsou pro zákazníky, část přijde do mé osobní sbírky..
Sbírka tedy není uzavřenou záležitostí. Předpokládám, že čas od času nějaká auta "pošlete do světa" a jiná zase nakoupíte…
Ano, je to tak. Každým rokem nakoupíme kolem dvou stovek aut, z nichž kolem padesátky obohatí sbírku. Ale protože prostory nejsou rozhodně nafukovací (už dnes, jak jsme viděli mezi auty v hale nejsou prakticky žádné uličky – pozn. Aut.), musím i ze sbírky auta prodávat. To je většinou opravdu těžké rozhodování. Mám sice třeba od jednoho typu několik exemplářů, takže by mohl stačit jeden. Jenže, první auto je z první série, druhé ze druhé, třetí je zase třeba unikátní svojí zachovalostí… Je to opravdu složité.
Jak auta sháníte. Máte na to při svém vytížení čas?
Zaměstnávám několik lidí v severní Americe, kteří to mají na starost. Já jen vydávám pokyny. Bohužel je to obvykle, vzhledem k časovému posunu, během hluboké noci. To pak manželka těžko snáší… Takže jsem dal svým lidem pokyn, že alespoň v noci na pondělí chci mít klid,
Ta sbírka je natolik unikátní, že se musím zeptat, zda ji někdy zpřístupníte veřenosti?
Samozřejmě jsem o tom uvažoval, ale nakonec jsem zjistil, že by to bylo příliš nákladné. Například z hlediska počtu nutných hlídačů, nákladů na topení a podobně. Mám ale v úmyslu vždy alespoň část kolekce vztahující se k určitému tématu zapůjčit na nějaké výstavy. Třeba auta z určité doby, kabriolety a podobně. Letos to však zatím ještě bohužel nestihnu.
2
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
