Když Lída před lety zůstala sama ve větším starším rodinném domě, syn ji nabádal, aby si rozmyslela svoje bydlení do budoucna. Měla možnost přestěhovat se do vlastního bytového domu v centru města, ale to se jí nejevilo jako příliš ideální řešení.
A tak začala etapa hledání vhodného bytu s terasou a stáním pro auto. Nepříliš úspěšná. Lída si navíc uvědomila, že doposud byla zvyklá na určité soukromí, proto se postupně čím dál více rýsovala představa nového domku. „V té době jsme také s Jirkou věděli, že spolu chceme žít, a tak jsme se rozhodli postavit dům,“ přiznává.
„Přála jsem si stavbu zrealizovat rychle, abychom si bydlení mohli brzy začít užívat. S trochou nadsázky jsem tvrdila, že nechceme dům na stáří či na penzi, ale na druhou půlku života. Otázkou ale bylo kde. Jezdit a hledat vhodné místo se ukázalo jako příliš zdlouhavé.“
Vydala se proto na stavební úřad, kde ji seznámili s připravovanou lokalitou pro zástavbu. Ještě týž den přijela na zdejší rozlehlý pozemek, kde v tu dobu bylo obilné pole a svítilo slunce. Intuitivně se postavila zhruba do místa nynějšího vchodu a v duchu si říkala: „Tak tady by se mi líbilo bydlet“. Bylo jasno.
„Domnívali jsme se, že ze strany města bude stanoven nějaký regulativ a domy v této nově vznikající lokalitě budou trošku podobné, avšak nestalo se. Je tu tedy takový pel-mel. Někteří říkají: ‚Vždyť lidé mají svoje sny, které si chtějí plnit. Alespoň je to pestré.‘ Inu, máme poněkud odlišný názor. Nějaká pravidla by měla být dána, aby měla zástavba jednotnější charakter. Výhodou je, že tato nová čtvrť navazuje na původní starší, která do jisté míry udává ráz. Máme ji z okna na dohled. V naší blízkosti je tedy ještě poměrně organizovaná.“
Lída a Jiří nevycházeli z typového projektu. Proto si navrhli dispozici domu sami na základě vlastních požadavků a předešlých zkušeností. V podstatě svou představu vložili do rukou projektanta, který už jen s malými odchylkami stvořil projekt.
Když lidé staví poprvé, často neví, jak se bydlí v rodinném domě. Lída měla po zkušenostech jasnou vizi prostoru pro běžné rutinní činnosti. Například ráda žehlí u televize, jinak je pro ni tato činnost nezajímavá. Stejně tak chce od kuchyňské linky vidět na plameny v hořících kamnech, televizi či dokonce kostel se starou radnicí na náměstí.
Samozřejmostí bylo mít okno ve spíži a také vestavěný prostorný botník v zádveří. Nebo rozdělení domu na rušnou a klidnou část posuvnými skleněnými dveřmi. Dobrou volbou bylo instalování venkovních zatemňovacích rolet. „Dokonce bylo dobré promyslet a určit, kam si budeme obvykle dávat nabíjet svůj mobilní telefon. Mít pohodlí při každodenních praktických úkonech je zásadní,“ říká Lída.
Vaření s výhledem do prostoru, jídelní stůl, od kterého máte přehled po obývacím pokoji i do chodby s knihovnou, tak si to přesně Lída přála.
„Chtěli jsme dům jako za starých časů – kouknete ven z okna a vidíte, co se tam odehrává. Lidé chodí kolem, vzájemně se pozdravíme nebo se zastaví na kus řeči. Absolutně nám nevadí, že se na nás někdo dívá, nebo že si prohlíží naši zahrádku. Dříve jsem bydlela u hlavní silnice a velmi jsem toužila po klidu, tichu a spánku při otevřeném okně. Tento sen se mi zde plní a jsem za to vděčná.“
Lída s Jiřím měli vybrané asi tři firmy. O zvolené dodavatelské společnosti se dozvěděli náhodou. Když pak mluvili s jednatelem, věnoval se jim trpělivě asi dvě hodiny. Dost se vyptávali, jelikož už v té době měli hodně načteno.
„Všechno na rovinu řekl. Po tomto setkání už jsem jinou firmu nechtěla. Velmi se nám osvědčilo, že byli blízko, zhruba 10 kilometrů. Když byl nějaký problém, zavolali jsme jim a během chvilky byl někdo na místě a věc řešil. Nerozumím tomu, jak lidé mohou stavět s firmou z velké dálky. Řemeslníci byli šikovní, pracovití a fajn chlapi. Opravdu tak, jak to má být. Věděli, co dělají, jak to dělají a proč to dělají.“
Na realizaci domu vzpomínají jako na líbeznou píseň. První den montáže od brzkého rána čekali na stavbě, aby jim nic neuniklo. Na jednom kamionu přijel objekt, na druhém střecha (vazníky) a byl přistaven pomocný jeřáb. „Když jsem navečer viděla dům stát, bylo to krásné a dojemné, jako by se mi narodilo třetí dítě,“ vzpomíná Lída. Je přece úžasné, když už po jednom dni procházíte svým domem a zjišťujete, jak jsou jednotlivé místnosti velké a jaký bude pohled z oken. Sen se najednou stává skutečností a je to nezapomenutelný zážitek.
„Milujeme vnitřní klima domu. Naše obydlí není žádnou předváděčkou, ale kdo sem vkročí, je mu jasné, jaké jsou naše záliby. Víme, co je luxus, tento dům však v první řadě musí být naším domovem, ne výkladní skříní z těch nejdražších materiálů. Lidé si často plní sny, které jsou opravdu megalomanské a jsou pak akorát zadlužení,“ uzavírá majitelka.
Technické parametry:
- Typ domu: Nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 208,86 m²
- Užitná plocha: 187 m²
- Konstrukční systém: Alfadifu
- Teplo a větrání: Podlahové teplovodní topení s elektrickým kotlem + krbová kamna
- Součinitel prostupu tepla: 0,161 W/m2K
- Projekt: Ing. Michael Martin, 12/2015
- Realizace: Alfahaus, 2016
- Skladba stěny:
Konstrukční deska RIGISTABIL 12,5 mm
Instalační předstěna 40 mm (tepelná izolace 40 mm)
Sádrovláknitá deska Rigidur HSD 12,5 mm
Tepelná izolace ve skeletové rámové konstrukci 160 mm
Izolační dřevovláknitá deska INTHERMO 60 mm
Podkladová armovaná omítka 7 mm
Strukturovaná omítka 2 mm
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz
