Pro milánský týden designu jsou typické nejrůznější doprovodné akce veletrhu Salone del mobile, už řadu let je jimi proslulá třeba čtvrť Tortona nebo Brera, které se občas přezdívá milánský Montmartre. Jsou i tací, kteří zcela preferují akce ve městě před veletrhy na výstavišti, které připomíná tak trochu lidské mraveniště.
Za šest dní, letos od 9. do 14. dubna, totiž výstaviště Rho navštívilo kolem 400 tisíc návštěvníků. Vybrat se prostě může každý, showroomy známých značek jsou otevřené do noci, staré paláce se plní výstavními akcemi.
Letos se jako tradičně zapojila řada míst a nechyběly ani oficiální akce, protože i italští politici si uvědomují, jak důležitou pozici představuje pro jejich zemi design a architektura.
Třeba slavnostního otevření mrakodrapu Generali Tower během veletržního týdne, který navrhla jako jeden ze svých posledních projektů slavná Zaha Hadid, se zúčastnil i italský premiér Giuseppe Conte.
Pět set let od smrti geniálního Leonarda da Vinci (zemřel 2. května 1519) se zase stalo námětem výstavy Aqua. Pro její umístění si její autoři vybrali starobylou plavební nádrž Conca dell’Incoronata, jejíž dřevěné dveře navrhl právě Leonardo, a její nejbližší okolí. Návštěvníci si tu mohli během milánského design weeku vychutnat krásu a energii vody díky nejmodernějším technologiím.
Do méně vzdálené historie a zároveň budoucnosti zase odkazovala výstava studentů pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Performativní instalace Studiolo Robotico R.U.R., na které se podíleli studenti oborů designu, ilustrace, skla, módy a typografie, vychází z divadelní hry Karla Čapka „R.U.R“.
Chybět nemohla ani nějaká zajímavost na slavné Tortoně. Letos ji například obohatil svou instalací britský umělec Alex Chinneck. „Otevřel“ fasádu starého domu pomocí iluzivního zipu, aby umožnil kolemjdoucím pohled dovnitř.
Mrakodrap v centru města
Těžko si najít vhodnější termín pro oficiální otevření stavby než začátek veletrhu Salone del mobile. Stavba Generali Tower stojí v blízkosti mrakodrapu Alianz, svým tvarem připomíná svinutý list papíru vysoký 170 metrů. Projekt zvítězil v mezinárodní soutěži v roce 2004, stavěl se v letech 2014 až 2017. Téměř dva roky pak vznikaly interiéry.
S veletrhem Salone del mobile má stavba se 44 podlažími hodně společného, je totiž součástí areálu CityLife s plochou 90 akrů, který vznikl v místě bývalého výstaviště. To se v roce 2005 přestěhovalo z centra města na okraj Milána.
Jeho obyvatelům lze docela závidět. Jde totiž o největší veřejný prostor a park od doby, kdy před 130 lety vzniklo Parco Sempione (sousedí se zahradami hradu Sforza a Obloukem míru (Arco della Pace), slavnými milánskými památkami).
Z průmyslové zóny města vznikl po uzavření starého výstaviště prostor pro rezidenční bydlení, parky, kanceláře i obchody. Po dokončení v roce 2020 jej podle plánů navštíví kolem sedmi milionů lidí.
Budova mrakodrapu nabízí 66 785 m2 kanceláří, ale také 39 760 m2 určených pro obchody a kino a dalších 40 884 m2 pro zázemí a parkování.
Dům otevřený zipem
Na milánském týdnu designu představil svůj nový projekt i britský umělec Alex Chinneck. „Tím, že používáme známé materiály a formy architektury, které uvedeme do nezvyklých situací... chceme změnit divákovo vnímání toho, co je možné,“ uvedl Chinneck, který se proslavil řadou instalací v Londýně. Dílo na Via Tortona je jeho prvním projektem v Itálii.
Jako pracovní plocha mu posloužila celá fasáda jedné budovy, kterou na jedné straně iluzivně otevřel obřím zipem. „Opakovaným použitím zipu jsme rozevřeli strukturu zdánlivě historické budovy v Miláně, aby si člověk mohl hravě představit, co se skrývá za fasádou, podlahou a stěnami,“ komentoval Chinneck dílo, jehož odhalená část se každou noc rozsvítí.
Podobnou iluzi jako na čelní fasádě použil i na cementové podlaze, na níž se otevírá půlkruh a vzhůru z něj vyzařuje světle bílé světlo. Aby Chinneck této iluze dosáhl, celou podlahu musel vykopat a při instalaci zipu znovu zalít betonem. Poslední ze zipů rozevírá jednu z vnitřních stěn a i v tomto případě proudí ze vzniklého otvoru intenzivní světlo.
Studenti ukrytí v robotu
Výstava studentů VŠUP svým názvem Studiolo Robotico R.U.R. odkazuje na kabinet určený pro vědecké a spekulativní bádání (studiolo), ale zároveň na futuristickou Čapkovu divadelní hru „R.U.R. – Rossum´s Universal Robots“ z roku 1921.
„Už delší dobu jsme chtěli nějak zpracovat a zachytit současný vývoj a stále více se prohlubující kontrasty mezi původními a novými moderními technologiemi. Jako ideální zdroj inspirace i pojítko nám posloužilo právě dílo Karla Čapka R.U.R., v němž autor prostřednictvím sci-fi žánru nastolil téma robotizace, umělé inteligence, a v neposlední řadě uvedl do celosvětového jazykového úzu, nejen pro designéry, klíčové slovo ´robot´,“ říkají k výběru tématu kurátoři Lada Hubatová-Vacková a Jan Němeček.
A také dodávají: „Karel i Josef Čapkové ovšem jasně upozorňovali i na rizika tohoto technokratického robotizovaného systému a cenili si i opačného principu: ruční práce.“
Pojetí celé instalace tak připomíná obří automat s řadou technických detailů. Jádro „robota“ tvoří studio robotického portrétování, které zvnějšku funguje zdánlivě na vysoce automatizované úrovni. Ve skutečnosti jsou portréty, které si návštěvníci můžou nechat vytvořit, malovány ručně, v mechanismu technicistního objektu ukrytými ilustrátory. Tato část instalace přímo navazuje a rozvíjí úspěšný projekt ateliéru ilustrace nazvaný „L´Atelier automatique“ z roku 2014.
Instalace Studiolo Robotico R.U.R. také představila performanci „Birth of The Future Behind Glass“, jejíž koncept propojuje tradici rukodělné výroby a zdobení skla s novou, robotizovanou technologií.